17 C 78/2026-23 – Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 18 840 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne 22. 11. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 840 Kč a zákonného úroku z prodlení.Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání.Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Dle tvrzené smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2023 se měl právní předchůdce žalobce zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 521,54 %, smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, je opatřena doložkou o podpisu prostřednictvím SMS kódu (smlouva o úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdce žalobce měl prověřovat úvěruschopnost žalovaného (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). Na účet žalovaného byla dne 22. 11. 2023 připsána částka 10 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce (zpráva , právnická osoba, . ze dne 8. 4. 2026). Ke dni 23. 3. 2024 mělo dojít k zesplatnění úvěru pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2024). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025). Žalobce žalovaného k úhradě upomínal (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025, podací lístek).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ve znění žalobcem tvrzeném, soud však tato tvrzení z předložených důkazů nevzal za hodnověrně prokázaná, neboť označení žalovaného v záhlaví a doložka „za Úvěrovaného: , Jméno žalovaného, “ v zápatí bez dalšího nepostačí ke spolehlivému prokázání, že smlouva byla uzavřena, že byla uzavřena právě s žalovaným, a že byla uzavřena smlouva o tomto konkrétním obsahu za ujednání těchto konkrétních podmínek. Avšak, i kdyby žalobce spolehlivě prokázal, že právní předchůdce žalobce tuto smlouvu o úvěru s žalovaným skutečně uzavřel, bylo by nutno takové právní jednání posoudit jako absolutně neplatné dle ust. § 588 o.z. s ohledem na veškerá ujednání v této smlouvě, když celková finanční náročnost představovaná roční procentní sazbou nákladů (RPSN) byla vyčíslena na 5 521,54 % (jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, posouzena roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 %, nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, pak byla jako nepřiměřená shledána roční procentní sazba nákladů ve výši 115,32 %). A proto, i kdyby žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru skutečně uzavřel, procesní výsledek tohoto řízení by byl totožný, a proto soud žalobce k doplnění nevyzýval s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení. V řízení bylo prokázáno, že k reálnému převedení peněz došlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, že na účet žalovaného byla dne 22. 11. 2023 poskytnuta částka 10 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce. Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, žalovaný je proto povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Ve zbývající části byla žaloba zcela zamítnuta z důvodů shora uvedených.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 53 %, žalovaný z 47 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 6 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 300 Kč, část náležející žalobci ve výši 6 % proto činí 138 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.