11 Tcu 170/2021 — Nejvyšší soud

11 Tcu 170/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2021 Spisová značka:11 Tcu 170/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.170.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 170/2021-12 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 11. 2021 k podnětu Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, v trestní věci I. K., nar. XY v XY, t a k t o : Podle § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. rozhodnuto tak, že se na odsouzení občanů České republiky I. K., nar. XY v XY, a M. K., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, ve vztahu k osobě I. K., nar. XY, zrušuje, zatímco ve vztahu k osobě M. K. zůstává toto usnesení zcela nedotčeno. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, byli I. K. a M. K. uznáni vinnými trestným činem krádeže velkého rozsahu spáchané v organizované skupině ve třech případech a trestným činem krádeže v organizované skupině podle § 244a odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 3, § 244 odst. 1 č. 2 a č. 3, § 25 odst. 2 a § 53 německého trestního zákoníku (StGB), za což byli odsouzeni M. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců a I. K. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců. 2. Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení I. K. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, tak, že se na odsouzení I. K. výše citovaným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 3. Dne 22. 10. 2021 podal Krajský soud v Brně Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, ve vztahu k osobě odsouzené I. K., a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí, konkrétně rozsudku Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, v trestní věci této odsouzené, vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 11 T 5/2021. Z obsahu toho podání lze dovodit, že se jedná o podnět ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci odsouzené I. K. již bylo rozhodnuto tak, že se předmětné cizozemské rozhodnutí ve vztahu k její osobě uznává na území České republiky. 4. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že výše citovaným usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, bylo Nejvyšším soudem zároveň rozhodnuto tak, že se podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. hledí jako na odsouzení soudem České republiky rovněž na odsouzení týmž rozsudkem Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2014, i ve vztahu k osobě M. K.. Ve vztahu k této výrokové části usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/201, však žádný podnět k jejímu zrušení podán nebyl, pročež v této části, tj. ve vztahu k osobě M. K., zůstává dané usnesení Nejvyššího soudu tímto rozhodnutím zcela nedotčeno. 5. Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro zrušení shora označeného usnesení v části, v níž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení I. K. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů. 6. Podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne o tom, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 7. Podle § 4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona). 8. Z obsahu příslušného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 11 T 5/2021, bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na území České republiky uznává rozsudek Zemského soudu Traunstein, 2. trestní senát, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 2 KLs 440 Js 12019/14, jímž byla I. K. uznána vinnou ze spáchání čtyř trestných činů kvalifikovaných jako těžká krádež spáchaná ve skupině ve třech případech a krádež podle § 244 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 3, § 244 odst. 1 č. 3, č. 2, § 25 odst. 2 a § 53 německého trestního zákoníku, za což byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo současně rozhodnuto o tom, že I. K. podle § 306 odst. 1 ve spojení s § 124 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vykoná na území České republiky trest odnětí svobody uložený výše uvedeným rozsudkem německého soudu, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Jelikož odsouzená I. K. ani státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně jako osoby oprávněné nepodali proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 11 T 5/2021, v zákonné lhůtě odvolání, nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 6. 10. 2021. 9. Ačkoli se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů výslovně nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. § 4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., které upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát, a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013, ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 11 Tcu 54/2018, a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 11 Tcu 150/2019). Byť citované ustanovení zákona o Rejstříku trestů dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud zrušil své předchozí usnesení ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 11 Tcu 98/2019, o zaznamenání údajů o předmětném