11 Tdo 701/2024 — Nejvyšší soud

11 Tdo 701/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 8. 2024 Spisová značka:11 Tdo 701/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.701.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 283 odst. 1 tr. zákoníku § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 701/2024-604 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 8 To 64/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 78/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. 10 T 78/2023, byl obviněný M. S. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný městským soudem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. 2. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Brně byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného, který tak učinil proti výrokům o vině a trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 8 To 64/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný M. S. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že: v rozporu s právními předpisy, konkrétně § 16 odst. 2, odst. 3 zákona č. 293/1993 Sb. o výkonu vazby, § 40 odst. 2 a § 48 odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, s interními akty řízení Vězeňské služby ČR, konkrétně s § 16 odst. 1, odst. 2, § 17 odst. 1 Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 39/2012 o postupu při povolování, příjmu, evidenci, kontrole a výdeji balíčků obviněným, odsouzeným a chovancům, dále s § 24 odst. 2 písm. m) Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 2/2022, kterým se vydávají úkoly příslušníků Vězeňské služby ČR při zabezpečování výkonu trestu odnětí svobody a dále s článkem 29 odst. 1, odst. 2 Nařízení ředitele Vazební věznice a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence XY č. XY, kterým se vydávají Zásady vnitřní bezpečnosti Vazební věznice a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence XY, v rámci své služby u bezpečnostního sboru Vězeňské služby ČR a svého služebního zařazení u uvedeného bezpečnostního sboru dne 7. 4. 2022 nejprve sdělil přes okénko dveří do cely č. XY na oddíle XY vězni L. M., nar. XY, že do XY mu byl doručen balík a dotázal se ho, zda v něm nejsou obsaženy drogy, kdy L. M. uvedl, že v balíku je droga a nachází se v čokoládě Milka, a zda by s tím „nešlo něco udělat“, kdy následně M. S. balík pro L. M. rozdělal a uvedenou čokoládu z něj vyjmul, asi po 20 minutách od uvedeného rozhovoru vyvedl M. S. vězně L. M. z uvedené cely na kulturní místnost nacházející se ve věznici na stejném patře budovy a tam mu předal čokoládu s drogou pervitin, po předání uvedené čokolády odvedl M. S. vězně L. M. zpět na celu č. XY na oddíle XY, kde L. M. uvedenou čokoládu rozdělal a zde uschovanou drogu pervitin o hmotnosti cca 0,2 g téhož dne užil nosní sliznicí na uvedené cele, následně M. S. balík znovu přelepil a již bez uvedené čokolády s drogou pervitin předal oddělení prevence a stížností XY k dalšímu opatření s tím, že vězeň L. M. odmítl balík převzít, protože podle předpisů upravující výkon vazby na něj nemá nárok, přičemž pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2024, sp. zn. 8 To 64/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. 10 T 78/2023, napadl obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že skutková zjištění nalézacího soudu nebyla podložena dostatečnými důkazy. Žádné z napadených rozhodnutí totiž podle jeho přesvědčení stran balíku, v němž měla být vězni L. M. zaslána droga, neustálilo jeho kontinuální pohyb a manipulaci s ním. V důsledku této skutečnosti pak nebyla prokázána nade vší pochybnost jeho vina a nebylo dosaženo při hodnocení důkazů praktické jistoty, že se skutek skutečně stal tak, jak je uvedeno v rozsudku městského soudu. Důvodné pochybnosti, které ve vztahu k neúplně zjištěnému skutkovému stavu přetrvávají, pak s ohledem na uplatnění zásad presumpce neviny a in dubio pro reo podle obviněného bránily vydání odsuzujícího rozhodnutí. 6. Ve vztahu k výše uvedenému je podle obviněného třeba považovat provedené nepřímé důkazy za nedostatečné a svědecké výpovědi L. M. a K. H. za nerozhodné, jelikož se jedná o soby nevěrohodné a silně drogově závislé. Z fotodokumentace předmětného balíku je současně zřejmé, že při jeho přijetí došlo k jeho rentgenové kontrole, na přední straně balíku byla vyznačena jeho nezávadnost a balík nebyl označen váhou. Následně byl balík předán nepoškozený policii, což bylo podle obviněného potvrzeno výslechem svědka S. a pořízenou fotodokumentací. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel namítá, že pokud došlo k porušení celistvosti balíku, pak se tak stalo v době jeho uložení na policii. Za pochybení orgánů činných v trestním řízení označuje obviněný také skutečnost, že po otevření balíku nebyla provedena kontrola moče vězně L. M., balík nebyl znovu zvážen a z lepicí pásky nebyly sejmuty daktyloskopické stopy. Jednání, z něhož byl obžalován, považuje s ohledem na nejednoznačnou důkazní situaci za neprokázané, absurdní a za faktickou kariérní sebevraždu, a to s ohledem na to, že disponoval informacemi o zájmu policie na předmětném balíku. 7. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, a následně věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 8. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 1 NZO 580/2024-22, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku – a podle názoru státního zástupce také správně – vypořádaly. 9. Konkrétně státní zástupce k námitkám obviněného uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn pouze předkládáním vlastních důkazních hodnocení a z nich vyplývajících skutkových tvrzení. Obecně formulované výhrady obviněného jsou přitom v evidentním rozporu s opačnými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Ta dovolatel nebere v potaz, přičemž způsobem nepřípustným a rozporným s pravidly dokazování v trestním řízení se pasuje namísto soudu do pozice toho, kdo jediný je oprávněn rozhodovat o tom, jak mají být důkazy hodnoceny a jaké závěry z nich mají být vyvozovány. Ačkoli tedy obviněný formálně označil první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy namítl zjevný nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů, fakticky žádnou takovou vadu podle státního zástupce nevytkl.