11 Tdo 713/2025 – Nejvyšší soud

11 Tdo 713/2025-448 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání obviněné J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 8 To 84/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 3/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 1 T 3/2025, byla obviněná J. B. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících zkráceně v tom, že v období od 13. 1. 2023 do 29. 3. 2023, prostřednictvím internetové sítě v Praze XY, ulice XY, v Hotelu XY, přes internetový portál Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, s úmyslem se obohatit, opakovaně podávala žádosti o vyplacení příspěvku pro solidární domácnost podle § 8 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaný invazí vojsk Ruské federace, přestože si musela být od počátku vědoma toho, že příspěvek je explicitně podmíněn tím, že se nesmí jednat o ubytovávání v ubytovacím zařízení, a do žádostí úmyslně neuvedla, že ubytování uvedených ukrajinských občanů probíhalo v ubytovacím zařízení Hotel XY na adrese XY, Praha XY, a zároveň od 24. 1. 2023 již ani neměla žádný právní titul k užívání této budovy, neboť jejím nájemcem se stala společnost TABJ, s.r.o., IČO: 108 24 791, přičemž na základě shora uvedených žádostí byly obviněné vyplaceny příspěvky v celkové výši 120.000 Kč, čímž způsobila škodu poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 3, Domažlická 1139/11, ve výši 120.000 Kč, kterou v plné výši nahradila po zahájení trestního stíhání, konkrétně dne 2. 12. 2024. 3. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 8 To 84/2025, o odvolání obviněné tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Dovolatelka konkrétně namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky aplikace principu ultima ratio, neboť za situace, kdy je zde právní spor o tom, zda se jednalo o byty či o pokoje ubytovacího zařízení, nemá a nemůže mít věc trestněprávní rozměr. Ze skutečnosti, že u ní byli ubytováni ukrajinští uprchlíci, není možné dovodit, že by jednala v podvodném úmyslu. Podvodný úmysl je vyloučen i z okolností případu, kdy v řízení byl proveden důkaz dokumentem vydaným Městskou částí Praha 10, Odbor stavební, pod sp. zn. OST 012764/2021/Mel, Bo, č. j. P10-039922/2021, přičemž obviněná tuto skutečnost sdělila Úřadu práce. V tomto dokumentu je zjevně uvedeno, že ve 2., 3. a 4. nadzemním podlaží se nachází byty, tedy že tato část budovy je užívaná jako byt. Pan M. D. až dne 27. 11. 2023 požádal o dodatečné povolení stavby za účelem změny užívání nemovitosti. Záležitosti, které jsou dané mezi vlastníkem nemovitosti M. D. a státní správou na úseku výstavby jsou záležitosti, které nelze přičítat k její tíži. Pokud obviněná vycházela z dobré víry v úřední dokument, tedy že 2. a 3. a 4. nadzemní podlaží jsou kolaudačně byty, pak umístění uprchlíků v tomto prostoru je umožnění jejich bydlení v bytě. S ohledem na výše uvedené měl být na obviněnou aplikován princip subsidiarity trestního práva. 6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. 7. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že pokud se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná v dovolání neuplatnila konkrétní námitky vztažené ke konkrétním skutkovým zjištěním soudů, aby těmito doložila existenci rozporu mezi určitými soudy přijatými skutkovými závěry a přesně označenými důkazy, na jejichž podkladě by měly být takové (blíže nespecifikované) skutkové závěry snad chybně přijaty. Rovněž tak v dovolání není uveden ani jeden důkaz, který by měl být z nějakého důvodu procesně nepoužitelným, a ani byť náznakem zmíněn jakýkoliv důkazní návrh obviněné, který měl být soudem bez odpovídajícího odůvodnění odmítnut. Obviněná v dovolání k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neuvedla žádné takové výhrady, jež by pod tento dovolací důvod bylo možno podřadit. 8. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě lze podřadit námitky obviněné, v nichž odmítá naplnění znaku subjektivní stránky jednání v podobě jejího počátečního podvodného úmyslu, jakož i námitku týkající se zásady ultima ratio. Tyto uplatněné námitky jsou pouhým opakováním části argumentace obviněné předestřené z její strany na její obhajobu z řízení před soudem prvního stupně a jde i o tytéž výhrady, které obviněná uplatnila ve svém řádném opravném prostředku. S uvedenými argumenty se přitom oba soudy a speciálně k odvolacím námitkám soud odvolací v napadeném rozhodnutí vypořádaly. Taková situace by měla vést zásadně k tomu, že dovolání obviněné povede k rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. při konstatování zjevné neopodstatněnosti dovolání. 9. V posuzovaném případě je zřejmé, že v případě, pokud by obviněná nezamlčela skutečnou povahu ubytovacího zařízení, na požadované příspěvky by nedosáhla a tyto by ze strany Úřadu práce České republiky nebyly vyplaceny. Prvoinstanční soud na straně obviněné shledal jednání v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to jak z hlediska vědomostní, tak z hlediska volní stránky zavinění. S tímto posouzením se identifikoval i soud odvolací, přičemž podstatné okolnosti, z nichž jednání obviněné v přímém úmyslu jednoznačně vyplývají, dále rozvedl. S těmito závěry nezbývá než souhlasit, přičemž současně je namístě poznamenat, že obviněná v dovolání tyto podstatné okolnosti (především skutečný stav a povahu poskytnutého ubytování, a její podrobnou znalost o něm) pomíjí a opakovaně předkládá pouze sdělení Úřadu městské části Praha 10 o potvrzení existence stavby, v níž byla dotčená budova, v níž obviněná poskytovala ubytování, označena za bytový dům, nutno ovšem zdůraznit že podle archivní dokumentace a téměř dva roky předtím, než se obviněná uchýlila k páchání podvodné trestné činnosti. Z odůvodnění obou soudních rozhodnutí a skutečného obsahu všech provedených důkazů při jejich posouzení ve vzájemných souvislostech bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že u obviněné byl dán úmysl v jeho přímé formě podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 10. Oba soudy se zcela adekvátně vypořádaly i s námitkou porušení zásady ultima ratio. S těmito závěry je taktéž namístě se identifikovat. Při úvahách o společenské škodlivosti je nutno vzít v potaz několik faktorů. Konání dovolatelky bylo soustavné, trvající po určitou dobu, do jisté míry promyšlené a využívající značně anonymního internetového přístupu k poskytovateli příspěvku, který se i z kapacitních důvodů a snahy o odbourání byrokracie spoléhal na čestný postup žadatelů o příspěvek. Doba páchání trestného činu činila bez mála tři měsíce. V průběhu této doby obviněná využila zatajení rozhodných skutečností a zinkasovala sumu 120 000 Kč. Již to samo o sobě svědčí o odpovídající společenské škodlivosti, která je příznačná pro podvodné jednání tohoto typu. S přihlédnutím ke všem skutečnostem nelze k závěru o nedostatečné společenské škodlivosti posuzovaného jednání dospět ani s maximální možnou mírou tolerance. 11. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněné, tak, že je odmítne podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. 12. Obviněná zaslala k vyjádření státního zástupce repliku, v níž uvedla, že jeho formální náhled na nedostatečnost odůvodnění důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je založena jen a pouze na jiném způsobu interpretace textu dovolání, ale nikoliv na nedostatku důvodů tam uvedených. Celá argumentace vadného právního posouzení věci je založena na neprovedení jakéhokoliv důkazu týkajícího se ubytování běženců (nebyl vyslechnut v tomto ohledu žádný svědek). To, že soud prvního a soud druhého stupně nevyslyšely tuto argumentaci neznamená, že by obviněná neměla na své argumentaci, jako na správné trvat. Státní zástupce ignoruje naprosto zásadní skutečnost, kterou j