11 Tdo 713/2025 — Nejvyšší soud

11 Tdo 713/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:11 Tdo 713/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:11.TDO.713.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.10.2025II.ÚS 3128/25 Martin Smolek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 713/2025-448 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání obviněné J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 8 To 84/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 3/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. B. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 1 T 3/2025, byla obviněná J. B. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč. 2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících zkráceně v tom, že v období od 13. 1. 2023 do 29. 3. 2023, prostřednictvím internetové sítě v Praze XY, ulice XY, v Hotelu XY, přes internetový portál Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, s úmyslem se obohatit, opakovaně podávala žádosti o vyplacení příspěvku pro solidární domácnost podle § 8 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaný invazí vojsk Ruské federace, přestože si musela být od počátku vědoma toho, že příspěvek je explicitně podmíněn tím, že se nesmí jednat o ubytovávání v ubytovacím zařízení, a do žádostí úmyslně neuvedla, že ubytování uvedených ukrajinských občanů probíhalo v ubytovacím zařízení Hotel XY na adrese XY, Praha XY, a zároveň od 24. 1. 2023 již ani neměla žádný právní titul k užívání této budovy, neboť jejím nájemcem se stala společnost TABJ, s.r.o., IČO: 108 24 791, přičemž na základě shora uvedených žádostí byly obviněné vyplaceny příspěvky v celkové výši 120.000 Kč, čímž způsobila škodu poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 3, Domažlická 1139/11, ve výši 120.000 Kč, kterou v plné výši nahradila po zahájení trestního stíhání, konkrétně dne 2. 12. 2024. 3. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 8 To 84/2025, o odvolání obviněné tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Dovolatelka konkrétně namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky aplikace principu ultima ratio, neboť za situace, kdy je zde právní spor o tom, zda se jednalo o byty či o pokoje ubytovacího zařízení, nemá a nemůže mít věc trestněprávní rozměr. Ze skutečnosti, že u ní byli ubytováni ukrajinští uprchlíci, není možné dovodit, že by jednala v podvodném úmyslu. Podvodný úmysl je vyloučen i z okolností případu, kdy v řízení byl proveden důkaz dokumentem vydaným Městskou částí Praha 10, Odbor stavební, pod sp. zn. OST 012764/2021/Mel, Bo, č. j. P10-039922/2021, přičemž obviněná tuto skutečnost sdělila Úřadu práce. V tomto dokumentu je zjevně uvedeno, že ve 2., 3. a 4. nadzemním podlaží se nachází byty, tedy že tato část budovy je užívaná jako byt. Pan M. D. až dne 27. 11. 2023 požádal o dodatečné povolení stavby za účelem změny užívání nemovitosti. Záležitosti, které jsou dané mezi vlastníkem nemovitosti M. D. a státní správou na úseku výstavby jsou záležitosti, které nelze přičítat k její tíži. Pokud obviněná vycházela z dobré víry v úřední dokument, tedy že 2. a 3. a 4. nadzemní podlaží jsou kolaudačně byty, pak umístění uprchlíků v tomto prostoru je umožnění jejich bydlení v bytě. S ohledem na výše uvedené měl být na obviněnou aplikován princip subsidiarity trestního práva. 6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. 7. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že pokud se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná v dovolání neuplatnila konkrétní námitky vztažené ke konkrétním skutkovým zjištěním soudů, aby těmito doložila existenci rozporu mezi určitými soudy přijatými skutkovými závěry a přesně označenými důkazy, na jejichž podkladě by měly být takové (blíže nespecifikované) skutkové závěry snad chybně přijaty. Rovněž tak v dovolání není uveden ani jeden důkaz, který by měl být z nějakého důvodu procesně nepoužitelným, a ani byť náznakem zmíněn jakýkoliv důkazní návrh obviněné, který měl být soudem bez odpovídajícího odůvodnění odmítnut. Obviněná v dovolání k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neuvedla žádné takové výhrady, jež by pod tento dovolací důvod bylo možno podřadit. 8. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě lze podřadit námitky obviněné, v nichž odmítá naplnění znaku subjektivní stránky jednání v podobě jejího počátečního podvodného úmyslu, jakož i námitku týkající se zásady ultima ratio. Tyto uplatněné námitky jsou pouhým opakováním části argumentace obviněné předestřené z její strany na její obhajobu z řízení před soudem prvního stupně a jde i o tytéž výhrady, které obviněná uplatnila ve svém řádném opravném prostředku. S uvedenými argumenty se přitom oba soudy a speciálně k odvolacím námitkám soud odvolací v napadeném rozhodnutí vypořádaly. Taková situace by měla vést zásadně k tomu, že dovolání obviněné povede k rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. při konstatování zjevné neopodstatněnosti dovolání. 9. V posuzovaném případě je zřejmé, že v případě, pokud by obviněná nezamlčela skutečnou povahu ubytovacího zařízení, na požadované příspěvky by nedosáhla a tyto by ze strany Úřadu práce České republiky nebyly vyplaceny. Prvoinstanční soud na straně obviněné shledal jednání v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to jak z hlediska vědomostní, tak z hlediska volní stránky zavinění. S tímto posouzením se identifikoval i soud odvolací, přičemž podstatné okolnosti, z nichž jednání obviněné v přímém úmyslu jednoznačně vyplývají, dále rozvedl. S těmito závěry nezbývá než souhlasit, přičemž současně je namístě poznamenat, že obviněná v dovolání tyto podstatné okolnosti (především skutečný stav a povahu poskytnutého ubytování, a její podrobnou znalost o něm) pomíjí a opakovaně předkládá pouze sdělení Úřadu městské části Praha 10 o potvrzení existence stavby, v níž byla dotčená budova, v níž obviněná poskytovala ubytování, označena za bytový dům, nutno ovšem zdůraznit že podle archivní dokumentace a téměř dva roky předtím, než se obviněná uchýlila k páchání podvodné trestné činnosti. Z odůvodnění obou soudních rozhodnutí a skutečného obsahu všech provedených důkazů při jejich posouzení ve vzájemných souvislostech bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že u obviněné byl dán úmysl v jeho přímé formě podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 10. Oba soudy se zcela adekvátně vypořádaly i s námitkou porušení zásady ultima ratio. S těmito závěry je taktéž namístě se identifikovat. Při úvahách o společenské škodlivosti je nutno vzít v potaz několik faktorů. Konání dovolatelky bylo soustavné, trvající po určitou dobu, do jisté míry promyšlené a využívající značně anonymního internetového přístupu k poskytovateli příspěvku, který se i z kapacitních důvodů a snahy o odbourání byrokracie spoléhal na čestný postup žadatelů o příspěvek. Doba páchání trestného činu činila bez mála tři měsíce. V průběhu této doby obviněná využila zatajení rozhodných skutečností a zinkasovala sumu 120 000 Kč. Již to samo o sobě svědčí o odpovídající společenské škodlivosti, která je příznačná pro podvodné jednání tohoto typu. S přihlédnutím ke všem skutečnostem nelze k