20 Cdo 2386/2012 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2386/2012 citace  Právní věta:Rozhodnutí vysoké školy o vyměření poplatku spojeného se studiem, respektive za delší dobu studia, vydané podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podléhá přezkumu ve správním soudnictví a je exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu a § 274 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2012 Spisová značka:20 Cdo 2386/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.2386.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Exekuce Školství Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 písm. f) o. s. ř. § 40 odst. 1 písm. e) předpisu č. 120/2001Sb. § 58 odst. 3 předpisu č. 111/1998Sb. § 58 odst. 8 předpisu č. 111/1998Sb. § 6 odst. 1 písm. e) předpisu č. 111/1998Sb. § 58 odst. 4 předpisu č. 111/1998Sb. § 243b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 10. 2012 Publikováno ve sbírce pod číslem:15 / 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2386/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Západočeské univerzity v Plzni, se sídlem v Plzni, Univerzitní 8, zastoupené JUDr. Ludvíkem Röschem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti povinnému Mgr. T. B., zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I., Zahradnická 140, pro 5.784,- Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 6536/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2009, č. j. 25 Co 59/2009 - 21, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 27. 10. 2008, č. j. 22 Nc 6536/2008 - 7, jímž Okresní soud v Příbrami nařídil podle rozhodnutí ve věci vyměření poplatků za studium Západočeské univerzity v Plzni ze dne 9. 11. 2007, č.j. PR-P-128/07, ve znění rozhodnutí téže univerzity ze dne 14. 1. 2008, č. j. PR-P-128/07, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 5.784,- Kč, jakož i nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1. Odvolací soud z obsahu exekučních titulů zjistil, že podle prvního z nich byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému poplatek za studium za prvních započatých 6 měsíců studia přesahujících standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok ve výši 17.352,- Kč, a to se splatností k 18. 2. 2008, a podle druhého z nich byla výše poplatku určena na částku 5.784,- Kč. S odkazem na § 40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 10. 2009 (dále jen „exekuční řád“), dovodil, že exekuční tituly splňují náležitosti stanovené v § 38 odst. 1 a 2 tohoto zákona a že jsou materiálně vykonatelné (bez ohledu na nesprávné vyznačení data jejich vykonatelnosti oprávněnou); ačkoliv oprávněná v druhém rozhodnutí používá v souvislosti se splněním uložené povinnosti termín „splatnost 18. 2. 2008“, je z hlediska obsahového nepochybné, že se jedná o lhůtu k plnění. To jinými slovy znamená, že povinný měl oprávněné uhradit vyměřený poplatek za studium v částce 5.784,- Kč nejdéle do 18. 2. 2008. Ode dne následujícího, tj. od 19. 2. 2008 mohla oprávněná vymáhat splnění této povinnosti návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí. Mimo rámec této argumentace pak odvolací soud podotkl, že i kdyby takto stanovená lhůta nebyla řádnou lhůtou k plnění, nemohlo by to způsobit materiální nevykonatelnost titulů, neboť podle § 40 odst. 2 exekučního řádu platí, že neobsahuje-li exekuční titul určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené exekučním titulem je třeba splnit do tří dnů. Exekuční tituly jsou rovněž formálně vykonatelné, což vyplývá z obsahu dodejky potvrzující převzetí v pořadí druhého rozhodnutí povinným, a to dne 21. 1. 2008. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž jeho přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že soudy obou stupňů nebraly v potaz zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, a že jej tím poškodily na jeho právech. Poukazuje na § 2 odst. 2 tohoto zákona, podle nějž je oprávněná právnickou osobou, do jejíž samosprávné působnosti nepatří právo na vydávání exekučního titulu (§ 6 cit. zákona), a dále na § 68 odst. 1 cit. zákona, v němž je uvedeno, že poplatek za studium není skutečným poplatkem a nevztahují se na něj předpisy o poplatcích ani předpisy o správním řízení. Z toho podle dovolatele vyplývá, že „tento zákon výkon nepřipouští“ a že „oprávněná ani neměla právo vydat exekuční tituly, které zaměňuje za své interní rozhodnutí, nýbrž že podle občanského soudního řádu měla podat návrh na vydání platebního rozkazu“. Je též přesvědčen o tom, že oprávněná využívá zákona šikanózním způsobem a úmyslně a účelově zvyšuje své pohledávky za studenty o poplatek za právníka a exekutora bez toho, že by nejprve ve snaze o mimosoudní řešení vyzvala dlužníka k plnění. Dále namítá, že podle § 58 odst. 8 cit. zákona je vysoká škola povinna vydat rozhodnutí alespoň 90 dnů před splatností poplatku, takže bylo-li rozhodnutí o snížení poplatku vydáno dne 14. 1. 2008 a splatnost k plnění povinnosti ponechána 18. 2. 2008, je to v rozporu se zákonem. Kromě toho toto rozhodnutí neosahuje poučení o možných opravných prostředcích, čímž dovolateli bylo znemožněno se proti němu bránit u soudu, a oprávněná ani nedoložila, na základě jakého zákona je jí umožněno vydávat exekuční titul, čímž se soudy obou stupňů nezabývaly. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku, zda rozhodnutí veřejné vysoké školy o vyměření poplatku spojeného se studiem, respektive za delší dobu studia, které bylo vydáno podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění provedených změn a doplňků (dále jen „zákon o vysokých školách“), a podle článku 14 odst. 1 a 2 platného Statutu Západočeské univerzity v Plzni, může být exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 exekučního řádu; dovolání je proto podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež sice bylo dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) a § 130 exekučního řádu přípustné, není však důvodné. Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Exekuce byla v posuzované věci nařízena podle rozhodnutí oprávněné blíže specifikovaných v návrhu na nařízení exekuce a v usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce. Jde o rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem, respektive za delší dobu studia, která byla vydána podle § 58 odst. 3 a 8 zákona o vysokých školách a podle čl. 14 odst. 1 a 2 platného Statutu Západočeské univerzity v Plzni. Těmito rozhodnutími byl stanoven poplatek za studium delší než standardní doba studia zvětšená o jeden rok ve studovaném studijním program