20 Cdo 2837/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2837/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 12. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2837/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2837.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Exekuce Dotčené předpisy:§ 555 odst. 1 o. z. § 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2837/2025-214 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné E. F., zastoupené Mgr. Martinem Bílým, advokátem se sídlem v Ostravě, Veleslavínova č. 252/5, proti povinné I. L., zastoupené Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, pro 1 170 991 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 34 EXE 2186/2022, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2025, č. j. 66 Co 279/2024-171, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2025, č. j. 66 Co 279/2024-171, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 19. března 2024, č. j. 34 EXE 2186/2022-96, zastavil exekuci (výrok I.) a rozhodl o nákladech exekuce (výroky II. a III.). Soud mimo jiné zjistil, že oprávněná, která je matkou povinné, po vydání exekučního titulu podepsala listinu nadepsanou „Prohlášení“ datovanou dne 24. ledna 2021 v XY, v níž prohlásila, že „nepožaduje splacení částky 1 170 991 Kč z podílu dědictví po I. L.“ (dále též jen „sporné prohlášení“). Oprávněná listinu vlastnoručně podepsala u příležitosti, kdy jí povinná navštívila, listinu sama vyhotovila a předložila ji oprávněné k podpisu. Oprávněná se s textem listiny seznámila, či alespoň se s ním seznámit měla a mohla, neboť se jedná o jeden list papíru formátu A4 o několika řádcích jednoduchého textu (jedna nerozvitá věta) napsaného čitelně a dostatečně velkým písmem. Soud sporné prohlášení interpretoval jako prominutí dluhu podle ustanovení § 1995 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) tak byl zánik práva přiznaného exekučním titulem v důsledku prominutí dluhu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. dubna 2025, č. j. 66 Co 279/2024-171, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce nezastavuje (první výrok) a že o nákladech exekuce bude rozhodnuto v dalším průběhu exekuce (druhý výrok). Odvolací soud zopakoval dokazování listinou obsahující sporné prohlášení a výslechem obou účastnic řízení, načež v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podle jazykového výkladu sporného prohlášení nelze dovodit vyjádření vůle oprávněné prominout dluh povinné ve smyslu § 1995 o. z., neboť slovní spojení „nepožaduje splacení“ podle slovníku spisovného jazyka českého vydaného v roce 1989 odpovídá významu „naléhavě nežádat splnění povinnosti, naléhavě se nedomáhat splnění povinnosti, naléhavě neuplatňovat nárok“, nikoliv ve významu prominutí dluhu, odpuštění dluhu či dluh soudně nevymáhat. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že listina obsahující sporné prohlášení sama o sobě zánik povinnosti zaplatit dluh nepřivodila. Dále odvolací soud uvedl, že obsahuje-li listina záznam o právním jednání oprávněné s povinnou, je při jeho výkladu nutné vycházet z projevu vůle a úmyslu oprávněné a povinné před a při jeho vzniku, tedy aplikovat pravidla obsažená v § 555 odst. 1 a 556 o. z., a v tomto ohledu dále uvedl: „Vyplynulo-li z výpovědí obou účastnic, že povinná naposledy navštívila oprávněnou v říjnu 2021 a výzvu k plnění povinnosti uložené jí exekučním titulem obdržela na konci prosince 2021, kterou sepsal právní zástupce oprávněné, kterého oprávněná sama vyhledala, a po doručení výzvy povinná přišla k oprávněné, aby se ujistila, zda oprávněná skutečně má v úmyslu finanční plnění po povinné vymáhat, pokud dobrovolně povinnost k výzvě nesplní, pak v situaci, kdy oprávněná reagovala slovy, že ‚nevím, na co by mi peníze byly‘, což vedlo povinnou k následnému vyhotovení písemného ‚Prohlášení ze dne 24. ledna 2021‘ (správně vyhotoveného dne 24. ledna 2022) a oprávněná toto Prohlášení podepsala, pak z jednání oprávněné předcházející této události, jakož i následujícího po této události, kdy je evidentní, že oprávněná z takto získaných peněz měla v úmyslu financovat své potřeby a náklady spojené s bydlením v domě, neboť vztahy mezi povinnou a oprávněnou se zhoršily nejpozději od října 2021 (viz výpověď povinné), pak s ohledem na neshody mezi oběma účastnicemi, ať už byly vyvolané jednáním oprávněné či provozními náklady spojenými s bydlením oprávněné v domě, nelze dovodit úmysl oprávněné adresovat povinné svůj projev vůle prominout dluh, odpustit dluh či dluh soudně nevymáhat.“ Odvolací soud tak oproti soudu prvního stupně uzavřel, že vymáhaný dluh nezanikl, neboť jej oprávněná povinné neodpustila. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, popř. při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka formulovala následující otázky: 1) Je výrok oprávněné ve smyslu § 1995 o. z., obsažený v listině, v níž se uvádí, že oprávněná „nepožaduje splacení dluhu“, způsobilý vyvolat účinky prominutí dluhu, pokud je takový výrok učiněn vážně, určitě a srozumitelně, byť neobsahuje výslovně formulaci „promíjím dluh“? Tato otázka podle dovolatelky dosud nebyla judikaturou Nejvyššího soudu řešena. Odkaz odvolacího soudu na jazykový slovník z roku 1989 považuje dovolatelka za nepřiléhavý, neboť prohlášení oprávněné by mělo být zkoumáno z hlediska její skutečné vůle. Nadto se za 36 let mohl význam slov změnit. Podle dovolatelky je formulace „nepožaduji splacení dluhu“ srozumitelným a určitým projevem vůle, který nelze chápat jinak než jako rozhodnutí oprávněné vzdát se práva na plnění, tím spíše že úmysl prominout povinné její dluh je zřejmý i z výslechu a jednání oprávněné. 2) Musí právní jednání směřující k prominutí dluhu podle § 1995 o. z. obsahovat určitou formuli (např. „promíjím“), nebo postačí, aby z celkového obsahu a okolností projevu vůle vyplýval úmysl věřitele již nadále neuplatňovat svůj nárok? Odvolací soud se podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž je rozhodující materiální obsah právního jednání, když dovodil, že absence slova „promíjím“ činí projev vůle právně neúčinným, ačkoliv jeho obsah i okolnosti svědčí o zřejmé vůli věřitelky. 3) Má při výkladu právního jednání podle § 555 a § 556 o. z. přednost subjektivní výklad vycházející z pozdějších tvrzení jednající osoby, nebo je třeba přihlížet primárně k objektivnímu obsahu projevu vůle a okolnostem, za nichž bylo jednání učiněno? Odvolací soud se podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť přikládal zásadní význam pozdějším tvrzením oprávněné, že listinu nepodepsala s úmyslem prominout dluh. Úmysl jednajícího je však relevantní jedině tehdy, byl-li znám též druhé straně. 4) Nese ten, kdo svým podpisem stvrdil obsah listiny, riziko jejího obsahu, není-li prokázáno, že právní jednání trpí vadou vůle (např. omylem či nátlakem), a lze proto uzavřít, že podepsaná listina je platným právním jednáním? Odvolací soud se podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž účastník, který podepsal listinu, nese riziko jejího obsahu, ledaže by prokázal vadu vůle (jednání pod nátlakem, v omylu nebo osobou omezenou ve svéprávnosti). Pokud tedy odvolací soud připustil, aby mohla oprávněná relativizovat účinky svého podpisu na sporném prohlášení pouhým tvrzením, že nevěděla, co podepisuje, popř. že listinu nepovažovala za právně významnou, je takový závěr v rozporu ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že všechny dovolací otázky jsou zavádějící, přičemž jde o různé formulace stále téhož argumentu. Uvedené otázky již byly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny a odvolací soud se při jejich řešení od judikatury neodchýlil. Odvolací soud podle oprávněné provedl rozsáhlé dokazování a posuzoval sporné prohlášení podle jazykového výkladu a rov