21 Cdo 1031/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1031/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2012 Spisová značka:21 Cdo 1031/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1031.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Katastr nemovitostí Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 o. s. ř. § 7 odst. 2 o. s. ř. § 244 odst. 1 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 104b odst. 2 o. s. ř. § 7 předpisu č. 265/1992Sb. § 8 předpisu č. 265/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1031/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně J. Ch., zastoupené Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská č. 1204/8, o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 36/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2010 č.j. 1 Co 223/2010-34, takto: Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.5.2010 č.j. 23 C 36/2010-19 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou dne 18.2.2010 u Krajského soudu v Ostravě domáhala, aby bylo rozhodnuto, že "zástavní právo, zapsané v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, k pozemku parc. č. - orná půda, pozemku parc. č. - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. - orná půda a budově čp., umístěné na pozemku parc. č. 8, to vše v k.ú. Poruba u Orlové, obec Orlová, okres Karviná, zapsaných na LV, pro pohledávku zástavního věřitele SILVERDIME LIMITED, IČ 3482013, se sídlem 107, Striling Road, London, N22 5BN, zaniklého k 31.10.2000, ve výši 4.000.000,- Kč, zapsané ve prospěch tohoto zástavního věřitele na základě rozhodnutí katastrálního úřadu V2 198/1994 s právními účinky vkladu k 27.1.1994, se vymazává". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo na základě smlouvy ze dne 17.11.1993 a že zástavní věřitel, kterým je obchodní společnost SILVERDIME LIMITED, zanikl bez právního nástupce. Žalobkyně dovozuje, že zánikem zástavního věřitele bez právního nástupce zanikla rovněž zajištěná pohledávka a tím také zaniklo podle ustanovení § 170 odst.1 písm. a) občanského zákoníku zástavní právo. Žalobkyně podala u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, dne 6.1.2010 návrh na výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí, k němuž "doložila úředně ověřený výpis z obchodního rejstříku Velké Británie, osvědčující zánik zástavního věřitele", katastrální úřad jí však dopisem ze dne 25.1.2010 sdělil, že "s ohledem na tvrzený zánik zástavního práva je třeba postupovat ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb." a že žalobkyni vrací připojenou listinu bez vydání rozhodnutí, neboť listina "není vyhotovena v souladu s ustanovením § 40 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb.". Uvedené sdělení je podle názoru žalobkyně "svou povahou negativním rozhodnutím", neboť rozhodnutím je "každý úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti"; žalobkyně nesouhlasí s tím, aby "katastrální úřad aplikoval na citovaný případ ustanovení § 40 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb., když katastrální úřad, vědom si skutečnosti, že zástavní věřitel neexistuje, vyžaduje po žalobkyni předložení souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněným osobou, jejíž právo, zapsané dosud v katastru, zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo, nebo potvrzení o zániku práva, zapsaného dosud v katastru, vydaným osobou, v jejíž prospěch je zaniklé právo dosud v katastru zapsáno", ačkoliv takové listiny by mohly být žalobkyní "předloženy pouze a jedině v součinnosti se zástavním věřitelem, který však již neexistuje", a požaduje, aby o výmazu zástavního práva rozhodl soud. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.5.2010 č.j. 23 C 36/2010-19 řízení zastavil a rozhodl, že "žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že soud smí v řízení podle Části páté občanského soudního řádu rozhodovat o věci, "o které dříve rozhodl správní orgán", že však v projednávané věci katastrální úřad nevydal žádné rozhodnutí ve věci výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí a že proto řízení muselo být podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. "pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení" zastaveno. Soud prvního stupně současně uvedl, že "výmaz zástavního práva, které zaniklo ze zákona, se provádí záznamem", že "o záznamu", jak vyplývá z ustanovení § 7 a 8 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), se "nevede žádné řízení", neboť "se provádí na základě listiny vyhotovené státním orgánem nebo jiné listiny, která podle právního předpisu potvrzuje nebo osvědčuje právní vztahy", popřípadě na "základě rozhodnutí soudu o určení neexistence práva"; vzhledem k tomu, že žalobkyně "takovou listinu katastrálnímu úřadu nedoložila, nemohlo být zástavní právo vymazáno z katastru nemovitostí". K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27.10.2010 č.j. 1 Co 223/2010-34 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že "žalobkyni se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává". Poté, co dovodil, že katastrální úřad rozhoduje správním rozhodnutím pouze ve věci povolení nebo zamítnutí návrhu na vklad do katastru nemovitostí a že záznam "o existenci smluvního zástavního práva nemá charakter správního rozhodnutí a provádí se pouze na základě taxativně vyjmenovaných právních skutečností", odvolací soud dovodil, že "sdělení katastrálního úřadu ze dne 25.1.2010" o vrácení předložených listin žalobkyni není správním rozhodnutím. Protože žalobkyně "učinila za předmět řízení přezkum sdělení" správního orgánu, jež "není rozhodnutím způsobilým k přezkumu podle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř.", soud prvního stupně správně řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. zastavil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že "sdělením katastrálního úřadu ze dne 25.1.2010" bylo "zasaženo zcela podstatným způsobem do jejích práv, zejména práva vlastnického", a dovozuje, že "návrh na výmaz zástavního práva směřující katastrálnímu úřadu s přiložením listin, které prokazují zánik zástavního práva", představuje "jedinou možnou cestu, jak se domoci práva na výmaz zástavního práva po jeho zániku", neboť se "nemůže v soudním řízení domáhat určení neexistence zástavního práva, a to pro nedostatek podmínky řízení na straně (případného) žalovaného, který zanikl a nemá tak právní subjektivitu", a že proto "sdělení katastrálního úřadu ze dne 25.1.2010" není "pouhým jiným úkonem správního orgánu, ale úkonem, kterým je de facto i de iure zamítnut návrh žalobkyně na provedení výmazu zástavního práva", a představuje tedy "rozhodnutí, jak to má na mysli ustanovení § 67 správního řádu a ustanovení § 65 s.ř.s.". Protože "není možné přijmout závěr, že proti tomuto úkonu správního orgánu nelze brojit žalobou", žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby "jim věc vrátil k dalšímu řízení". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (srov. § 7 odst. 1 o.s.ř.). Spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů a o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (srov. § 7 odst.2 o.s.