21 Cdo 1148/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1148/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2020 Spisová značka:21 Cdo 1148/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1148.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 338 odst. 1, 2 a 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 339a odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1148/2019-179 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, náměstí Svobody č. 450/2a, proti žalované B. se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Veronikou Kasanovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Badeniho č. 291/3, o určení, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 77/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2018, č. j. 62 Co 231/2018-151, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Aleny Ježkové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, náměstí Svobody č. 450/2a. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že k rozvázání pracovního poměru došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů na žalovanou. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 2. 2002, změněné dne 1. 1. 2007, byl zaměstnancem B. jako vedoucí prodejny v XY. Smlouvou o koupi části obchodního závodu uzavřenou dne 15. 12. 2015 mezi B. a žalovanou přešla práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců na žalovanou. Neprodleně poté, kdy na žalovanou přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, však začalo docházet k naprosto zásadním změnám pracovních podmínek oproti dosavadnímu stavu. Byla zcela změněna původní organizační struktura, a to nejen na prodejně, jejímž vedoucím žalobce v té době byl, ale i v nadřízených složkách a současně se změnou organizační struktury došlo i ke změně kompetencí a pravomocí. Byla změněna pracovní náplň žalobce, která s ním rovněž nebyla nikterak projednána a ani neodpovídala popisu pracovního místa, jež byly součástí pracovní smlouvy žalobce. Zavádění nových povinností nejen že nebylo nikdy s žalobcem projednáno, ale o jejich zavedení se vždy dozvídal až formou tzv. nařízení zasílaných mu e-mailem. Za období pouhých prvních dvou měsíců od převzetí pracovněprávních vztahů od svého právního předchůdce tak žalovaný postupně vydal 61 nařízení v rozsahu cca 300 stran textu, která definují nové povinnosti vedoucího a procesy na prodejně. Současně do prodejny, jejímž byl žalobce vedoucím, začali přijíždět různé polsky mluvící osoby, zejména pak jakýsi polsky mluvící „poradce“ či „rezident“ vyslaný novým majitelem s tím, že plní jeho pokyny. Tento „poradce“ zcela zásadním způsobem zasahoval do rozhodovacích a organizačních procesů prodejny, obcházel žalobce jako vedoucího prodejny tím, že sám zadával úkoly podřízeným zaměstnancům prodejny a měnil pokyny vydané žalobcem jako vedoucím prodejny. Došlo ke zcela zásadním změnám i v doposud zavedených pracovních procesech a používaném vybavení. Žalovaná zrušila pozice tří administrativních pracovníků a veškerou tuto činnost uložila vykonávat samotnému žalobci. Většina e-mailové komunikace a veškeré telefonické rozhovory se žalobcem byly ze strany žalované vedeny v polštině, což žalobci výrazně ztěžovalo možnost řádné komunikace a porozumění. Nový vlastník velmi omezil komunikační prostředky (z 5 osobních počítačů se samostatným přístupem k e-mailové poště zůstaly na prodejně pouhé dva takto vybavené počítače, z 6 telefonních přístrojů s oprávněním telefonovat mimo prodejnu, byly telefony s oprávněním volat mimo budovu k dispozici pouze u vedoucího a jeho zástupce, tedy 2). V prostorách kanceláře vedoucího prodejny byla bezpečnostní kamera umístěna tak, aby zabírala podstatnou část kanceláře, zejména pak prostor jeho pracovního stolu tak, aby kamerou bylo možno sledovat jeho činnost. Došlo tak ke zcela zásadnímu a podstatnému zhoršení pracovních podmínek žalobce oproti stavu před přechodem práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zaměstnanců na žalovanou a právě jen a pouze z tohoto důvodu žalobce podal výpověď z pracovního poměru u žalované. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 10 C 77/2016 – 105, určil, že k rozvázání pracovního poměru žalobcem došlo z důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů na žalovanou, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 44.494 Kč k rukám zástupce žalobce. Vyšel z toho, že zatímco před přechodem práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zaměstnanců na žalovanou (dále též jen „změna“) žalobce zastupovali 3 úsekoví vedoucí za jasně daných podmínek, po změně sice žalobce měli zastupovat dva zástupci, nicméně tyto osoby byly oficiálně ustanoveny do funkcí až po dni 11. 2. 2016 (dodatky k jejich pracovním smlouvám se měly řešit až ode dne 1. 3. 2016). Tak došlo k situaci, kdy reálně jedinou odpovědnou osobou na prodejně byl žalobce, který nemohl delegovat část své práce a odpovědnosti na dva zástupce vedoucího, minimálně nikoli oficiálně a trvale, neboť pro toto mu chyběl nezbytný rámec, nicméně odpovědný byl stále výhradně sám. S absencí pevných pravidel souvisela i přítomnost „rezidentů“ na prodejně – osob hovořících polsky, kteří působili jako třetí zástupce, který má mj. kontrolovat vedoucího a jeho zástupce, sledovat je a reagovat na nesprávné řízení pobočky. „Rezident“ měl být sice zástupce vedoucího (a zřejmě jeho podřízený), zároveň však jej měl kontrolovat a polské centrále hlásit nesprávnosti řízení pobočky. Kromě toho nebylo ani zřejmé, kdo tento třetí zástupce je, když tyto osoby se střídaly. Žalobce měl povinnost pravidelně (každou hodinu) kontrolovat došlou mailovou poštu, přičemž větší část mailů byla v polském jazyce, což dříve nebylo, a obecně se na prodejně více záležitostí řešilo v polském jazyce, jednání s dodavateli, servisními firmami apod. a narostl mu objem přesčasů, což souvisí s provedenými organizačními změnami, když byl snížen počet pracovníků (ve vedení o jednu osobu a o 3 administrativní pracovníky). Zhoršením pracovních podmínek byla i instalace kamer mířících přímo na pracovní stůl žalobce, kde trávil minimálně polovinu pracovní doby, zvláště za situace, kdy s ním jako s vedoucím prodejny toto opatření nebylo komunikováno ani mu nebylo sděleno, z jakých důvodů k instalaci kamer právě na toto místo došlo, jak bude nakládáno s výstupy a zda jde o opatření trvalé. Soud prvního stupně uzavřel, že v souhrnu v souvislosti s přechodem práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zaměstnanců na žalovanou došlo ke zhoršení pracovních podmínek žalobce, a to ke zhoršení podstatnému. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, č. j. 62 Co 231/2018-151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 9 828 Kč k rukám advokátky JUDr. Aleny Ježkové. „Plně se ztotožnil“ se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a oproti námitce žalované z jejího pokynu č. CZ/30/02/2016 vzal za prokázané, že žalovaná vedoucím prodejen nařídila povinnost každou hodinu přečíst a potvrdit přečtené e-maily ve schránce. Vyšel dále z toho (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3945/2008, který byl uveřejněn pod č. 100/2011 v časopise Soudní judikatura), že dochází-li k přechodu práv a povinností na nového zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 338 a násl. zák. práce, potom práva a povinnosti přejímá nový zaměstnavatel v té kvalitě a s těmi vlastnostmi, jimiž se vyznačovaly u zaměstnavatele původního, včetně podmínek, za kterých je vykonáván sjednaný druh práce; okamžikem přechodu dochází pouze ke změně jednoho ze subjektů pracovněprávního vztahu, tj. zaměstnavatele, zatímco vlastní obsah pracovněprávního vztahu zůstává nedotčen. Změny, kterými se snažila žalovaná podle svých tvrzení reorganizovat ztrátové prodejny (včetně té, kde pracoval žalob