21 Cdo 1180/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1180/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2023 Spisová značka:21 Cdo 1180/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1180.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní doba Diskriminace Zdánlivé právní jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Právní jednání (o. z.) Analogie legis Dotčené předpisy:§ 81 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 84 předpisu č. 262/2006 Sb. § 346b odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 12 o. z. § 10 odst. 1 předpisu č. 198/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1180/2022-212 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce T. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova č. 1386/8, proti žalované Dopravní podnik Ostrava a. s. se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poděbradova č. 494/2, IČO 61974757, zastoupené JUDr. Bc. Michalem Peškarem, advokátem se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15a, o upuštění od diskriminace, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 103/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 16 Co 201/2021-177, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Tomáše Krásného, advokáta se sídlem v Ostravě, Milíčova č. 1386/8. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 9. 4. 2020 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované „zdržet se jednání a upustit od něj, které spočívá v plánování směn na základě opatření ze dne 10. 10. 2019 nazvané ‚změna turnusového zařazení‛, dle kterého byl žalobce zařazen do turnusového zařazení č. 20 a jsou mu směny plánovány v režimu, dle kterého pracuje od pondělí do pátku a v sobotu a neděli má volno, namísto původního rozvržení směn dle turnusového zařazení č. 30 režimu, dle kterého žalobce vždy 4 dny po sobě jdoucí pracoval a následující 2 dny po sobě jdoucí měl volno, tedy je žalovaný povinen citované opatření zrušit a nahradit je opatřením, dle kterého bude žalobce opětovně zařazen do turnusového zařazení, dle kterého mu budou směny plánovány v režimu, dle kterého bude žalobce vždy 4 dny po sobě jdoucí pracovat a následující 2 dny po sobě jdoucí bude mít volno“ a zaplatit žalobci 50 000 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že změna typu směny byla v jeho případě učiněna diskriminačně, neboť jako člen a funkcionář odborové organizace působící u žalované kritizoval a nepodepisoval tzv. změnové lístky vyžadované žalovanou. Změna typu směny mu neumožňuje péči o rodinné příslušníky a znesnadňuje mu manželský život; vznikla mu tím nemajetková újma, za niž požaduje náhradu ve výši 50 000 Kč. 2. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, č. j. 85 C 103/2020-142, zamítl jak žalobu na uložení povinnosti zdržet se jednání a učinit formulované opatření (výrok I), tak žalobu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy (výrok II), a žalobci uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované ve výši 5 100 Kč (výrok III) a státu ve výši 564 Kč (výrok IV). Uzavřel, že právní předpisy, kolektivní smlouva ani pracovní smlouva nezaručují žalobci typ směny, které se domáhá. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel, jenž nesmí postupovat v rozporu s § 16 odst. 2 a § 84 zákoníku práce. Soud však nezjistil, že by typ směny byl žalobci změněn z důvodu, že by jako člen odborové organizace působící u žalované kritizoval a nepodepisoval tzv. změnové lístky. Soud prvního stupně dále nepřisvědčil argumentaci žalobce, že ke změně směny došlo diskriminačně z důvodu, že mu neumožňuje péči o rodinné příslušníky, resp. znesnadňuje manželský život. Připustil, že typ směny turnus 4-2 je u žalované považován za finančně výhodnější a je obsazován služebně staršími a zkušenějšími řidiči, a že důvodem změny z typu směny turnus 4-2 na typ turnus 5-2 byla snaha žalované o zjednodušení si práce, to však diskriminační není. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 16 Co 201/2021-177, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna žalobce opětovně zařadit do turnusového zařazení, podle kterého mu budou směny plánovány v režimu, podle něhož bude žalobce vždy 4 dny po sobě jdoucí pracovat a následující 2 dny po sobě jdoucí bude mít volno (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 58 820 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a zaplatit státu na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 564 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že převedení žalobce proti jeho vůli na jiný typ směn nebylo diskriminací, ale podle odvolacího soudu šlo o zdánlivé pracovněprávní jednání. Jediným důvodem bylo, že žalobce odmítal uzavírat s žalovanou dohodu o kratší době seznámení s písemným rozvrhem práce, než je stanovena zákoníkem práce. Zaměstnavatel sice rozhoduje o rozvrhu práce, ale s jeho změnou musí seznámit zaměstnance nejpozději dva týdny předem; lhůtu lze zkrátit na základě dohody. Odmítal-li však zaměstnanec takovou dohodu uzavřít, nemůže jej zaměstnavatel postihnout třeba tím, že jej převede na jiný typ směn. Odvolací soud rovněž připomněl, že zaměstnavatel nesmí na zaměstnance přenášet riziko z výkonu závislé práce, v tomto případě riziko v podobě vyplácení náhrad mzdy za překážku v práci způsobenou provozními výlukami. Odvolací soud tak shledal důvod pro vyhovění žalobě, jejíž podstatou bylo, aby žalovaná upustila od neoprávněného postihu žalobce. Necítě se být vázán doslovnou formulací petitu rozhodl o povinnosti žalované přeřadit žalobce do původního turnusového zařazení. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení peněžité satisfakce, neboť po zhodnocení intenzity, povahy a způsobu neoprávněného zásahu a charakteru zasažené hodnoty osobnosti (osobní a rodinný život žalobce) a s přihlédnutím k tomu, že satisfakci představuje již samotné konstatování porušení práv žalobce a uložení povinnosti žalované navrátit žalobce do původního turnusového zařazení, shledal, že žalobci bylo i bez peněžité satisfakce poskytnuto dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v právní otázce, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, zda je písemný rozvrh pracovní doby právním jednáním, a zda proto může trpět vadou zdánlivosti. Dovozuje, že rozvrh práce není právním jednáním, ale jednáním faktickým. Proto je závěr odvolacího soudu o zdánlivosti rozhodnutí o změně turnusového zařazení nesprávný. Jako druhou, rovněž dosud neřešenou, klade žalovaná otázku, zda lze skutečnost, že zaměstnavatel rozvrhuje zaměstnanci navzdory jeho nesouhlasu týdenní pracovní dobu určitým způsobem, v rámci kterého dochází méně často k potřebě měnit již jednou rozvrženou týdenní pracovní dobu, považovat za přenos rizika z výkonu závislé práce na zaměstnance. Žalovaná převedla žalobce na jiný systém směn proto, aby minimalizovala množství případů, kdy z provozních důvodů nastávaly překážky v práci na straně žalované; efektem bylo naopak lepší využití práce žalobce. Další dovolací důvod formuluje žalovaná tak, zda lze skutečnost, že zaměstnavatel zaměstnanci navzdory jeho nesouhlasu rozvrhuje týdenní pracovní dobu určitým způsobem, v rámci kterého méně často dochází k potřebě měnit již jednou rozvrženou týdenní pracovní dobu, považovat za postižení nebo znevýhodnění takového zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů. V posuzovaném případě přistoupila žalovaná ke změně směn z provozních důvodů, jelikož často docházelo ke změnám v důsledku výluk. Došlo tak k rozporu mezi provozními potřebami žalované a postojem žalobce, který změny odmítal. Tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, stejně jako další otázka, totiž zda lze změnu v rozvrhování týdenní pracovní doby, v rámci které zaměstnavatel zaměstnanci rozvrhuje pracovní dobu způsobem odlišným od manželky zaměstnance, kterou zaměstnavatel také zaměstnává, považovat za zásah do absolutních práv zaměstnance. Závěrem svého dovolání vznáší žalovan