21 Cdo 1250/2003 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1250/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2003 Spisová značka:21 Cdo 1250/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1250.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 190 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 195 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 202 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 46 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1250/2003 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. u. d., státnímu podniku, zastoupenému advokátem, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 26/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2002 č.j. 26 Co 634/2001-39, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku o odmítnutí odvolání žalovaného) a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. června 2001 č.j. 10 C 26/2001-22 ve znění usnesení ze dne 9. října 2001 č.j. 10 C 26/2001-30 (s výjimkou výroku, kterým byla žaloba o zaplacení 8.052,- Kč s 11% úrokem z prodlení od 28.6.2001 do zaplacení a 1% úroku z prodlení z částky 24.156,- Kč od 7.2.2001 do zaplacení a 3% úroku z částky 56.364,- Kč do zaplacení zamítnuta) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu listopadu 2000 do června 2001 částku 64.416,- Kč s 11% úrokem z částky 24.156,- Kč od 7.2.2001 do zaplacení a z částky 40.260,- Kč od 28.6.2001 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že za trvání pracovního poměru u žalovaného utrpěl dne 10.10.1985 pracovní úraz, pro který mu byl přiznán od 22.8.1988 částečný invalidní důchod a pro který byl přeřazen z dosavadní práce \"strojníka při fárání\" na práci při \"obsluze výměníkové stanice\". Ke dni 30.6.1991 došlo k rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou \"v důsledku útlumu\" a žalobci se od té doby (s výjimkou krátkodobých pracovních vztahů) nepodařilo získat zaměstnání, neboť \"v důsledku zdravotního stavu byly jeho pracovní možnosti omezeny\". Žalovaný vyplácí od 1.9.1989 žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti; od listopadu 2000 je mu tato náhrada krácena o částku 8.052,- Kč měsíčně, ačkoliv k tomu není podle názoru žalobce žádný důvod. Žalovaný potvrdil, že žalobce utrpěl za trvání pracovního poměru účastníků dne 10.10.1985 pracovní úraz, že mu byl přiznán ode dne 22.8.1988 částečný invalidní důchod, že dnem 8.1.1990 byl převeden na méně placenou práci a že pracovní poměr účastníků skončil dnem 30.6.1991 \"z důvodů organizačních (útlum)\". Žalovaný vyplácí žalobci náhradu za ztrátu na výdělku, nyní na \"principu tzv. stop renty\". Na požadované plnění, převyšující stanovený rozsah, nemá žalobce nárok. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 28.6.2001 č.j. 10 C 26/2001-22 ve znění usnesení ze dne 9.10.2001 č.j. 10 C 26/2001-30 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 56.364,- Kč s 10% úrokem z částky 24.156,- Kč od 7.2.2001 do zaplacení a 8% úrokem z částky 32.208,- Kč od 28.6.2001 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 8.052,- Kč s 11% úrokem z prodlení od 28.6.2001 do zaplacení, 1% úroku z prodlení z částky 24.156,- Kč od 7.2.2001 do zaplacení a \"3% úroku z částky 56.364,- Kč do zaplacení\" zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.790,- Kč k rukám advokátky JUDr. Z. V. a že žalovaný je povinen zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Trutnově\" soudní poplatek ve výši 2.260,- Kč. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalobce utrpěl dne 10.10.1985 jako zaměstnanec žalovaného pracovní úraz, že pro následky pracovního úrazu mu byl od 22.8.1988 přiznán částečný invalidní důchod, že po úrazu byl převeden na méně placenou práci na povrchu dolu a že ke dni 30.6.1991 došlo k rozvázání pracovního poměru účastníků z organizačních důvodů. Pravomocným soudním rozhodnutím byla žalovanému uložena povinnost \"k doplacení náhrady za ztrátu na výdělku za období od října 1988 do konce roku 1994\". Žalobce je nadále pro následky pracovního úrazu částečně invalidní a žalovaný mu od listopadu 2000 snížil poskytovanou náhradu o částku 8.052,- Kč měsíčně. Soud prvního stupně dovodil, že k uvedenému snížení poskytované náhrady za ztrátu na výdělku mohl žalovaný přistoupit, jen jestliže došlo k podstatné změně poměrů žalobce ve smyslu ustanovení § 202 odst.1 zákoníku práce. Žalovaný však takovou změnu poměru ani netvrdil; důvod, pro který žalovaný snížil poskytovanou náhradu, spočívá ve \"vývoji právního názoru na danou problematiku\", což postup žalovaného neospravedlňuje. Žalobci proto náleží doplatek náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od listopadu 2000 do května 2001 ve výši 56.364,- Kč. Doplatek náhrady za měsíc červen 2001 soud prvního stupně žalobci nepřiznal s odůvodněním, že ke dni jeho rozhodnutí nebyl splatný. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30.7.2002 č.j. 26 Co 634/2001-39 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek potvrdil, odvolání žalovaného proti zamítavému výroku odmítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.160,- Kč k rukám advokátky JUDr. Z. V. Při rozhodování ve věci samé odvolací soud dovodil, že poškozený, který je \"bez své viny veden jako uchazeč o zaměstnání\", neboť pro něho \"není pracovní příležitost\" v důsledku jeho zdravotního omezení způsobeného pracovním úrazem, má nárok na \"náhradu škody v plné výši výdělku, jehož by dosahoval před poškozením (samozřejmě s přihlédnutím k valorizaci)\". Přenesení důsledku toho, že z důvodu pracovního úrazu není pro žalobce pracovní uplatnění, na jeho osobu \"nemá v zákoně oporu, neboť nejde o změnu poměrů spočívajících v osobě poškozeného tak, jak ji má na mysli ustanovení § 202 odst.1 zákoníku práce\"; žalobce má proto na požadovaný doplatek náhrady za ztrátu na výdělku nárok. K odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že si je vědom toho, že dovolací soud zaujal v obdobných věcech \"opačný\" právní názor. Podle odvolacího soudu však jde o názor \"ojedinělý oproti do té doby konstantní praxi obecných soudů\", nebyl dosud publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a představuje \"ve svých dopadech omezení odpovědnosti zaměstnavatele za zdravotní stav osoby, jež je znevýhodněna v možnostech pracovního uplatnění v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání\" tím, že poškozenému \"odnímá část náhrady mzdy z odkazem na dávky hmotného zabezpečení osob, které se ocitly bez práce\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které směřuje - jak vyplývá z jeho obsahu - proti jeho výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 56.364,- Kč s 10% úrokem z částky 24.156,- Kč od 7.2.2001 do zaplacení a 8% úrokem z částky 32.208,- Kč od 28.6.2001 do zaplacení. Poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu řešící právní otázku významnou pro tuto věc, dovozuje, že rozvázáním pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele z tzv. organizačních důvodů se okolnosti, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak, jak je má na mysli ustanovení § 202 odst.1 zákoníku práce, nezměnily, a má za to, že rozsudky soudů obou stupňů vycházejí z nesprávného právního názoru. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů (v dotčených výrocích) zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce uvedl, že žalovaný podal dovolání opožděně a že ve věci samé soudy obou stupňů správně vyložily ustanovení § 202 odst.1 zákoníku práce, neboť žalovaný \"ze zákona nese následky toho, že žalobce utrpěl u něho pracovní úraz, v důsledku čehož je omezen na trhu práce\". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem říze