21 Cdo 1395/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1395/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1395/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1395.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní doba Pracovní kázeň Dotčené předpisy:§ 53 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 84 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 29 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:19. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1395/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. H. Z., zastoupené JUDr. Žofií Chromcovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Písecká č. 1968/9, proti žalované Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 1, Templová č. 747, IČO 47116617, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. č. 3, o neplatnost výpovědi a okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 296/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.10.2009 č.j. 15 Co 317/2008-139, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8.11.2007 č.j. 49 C 296/2006-99 (s výjimkou výroku, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne 26.5.2006 je neplatná) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 24.5.2006, doručeným žalobkyni dne 26.5.2006, žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce. Závažné porušení pracovní kázně spatřovala v tom, že žalobkyně „dne 12.5.2006 bez omluvy nenastoupila na určenou pracovní směnu“ (přičemž „z tohoto důvodu byla písemně upozorněna na porušení pracovní kázně“) a „dne 19.5.2006 se dopustila opakovaného porušení pracovní kázně, neboť opět odmítla respektovat platný rozpis směn a nevykonávala práci v určenou dobu“. Dopisem ze dne 26.5.2006, doručeným žalobkyni téhož dne, žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřovala v tom, že se žalobkyně „dne 9. května 2006 nedostavila dle platného rozpisu směn do zaměstnání“, že poté, co „dne 11. května 2006 byla při osobním setkání vyzvána vedoucím odboru Call Center Centra zákaznické podpory panem Mgr. P. M. k dodržování platného rozpisu směn a upozorněna na možné důsledky plynoucí z jeho nedodržování“, „dne 12. května 2006 opět bez omluvy nenastoupila na určenou pracovní směnu“ a „ode dne 19. května 2006 znovu nerespektuje platný rozpis směn a opakovaně porušuje pracovní kázeň“, když „ve dnech 22. - 24. května 2006 i přes výzvu nenastoupila práci v určených pracovních směnách“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že v roce 2000 byla přijata do pracovního poměru k žalované jako operátorka nově založeného třísměnného nepřetržitého provozu Call Center v Brně na Kolišti č.1. Poté, co se koncem roku nový vedoucí Call Centra Mgr. P. M. dohodl s operátory-brigádníky, že nadále pouze oni budou zajišťovat noční směny, bylo žalobkyni dne 27.3.2006, aniž by došlo k jakékoli změně pracovní smlouvy v oblasti dohodnutého pracovního úvazku, nařízeno, že od 4.4.2006 bude pracovat pouze ve dvousměnném pracovním režimu (ranní a odpolední směny). Protože se podle názoru žalobkyně jednalo o „nezákonné“ opatření, nadále pracovala podle svého dosavadního harmonogramu směn, až jí jmenovaný vedoucí od 12.5.2006 noční práci zcela znemožnil a „začal jí psát neomluvené absence“. Žalobkyně však má za to, že „nebylo její povinností přejít do dvousměnného provozu“, nýbrž že naopak žalovaná je „podle § 35 zák. práce povinna dodržovat všechny podmínky její pracovní smlouvy“, a že proto vytčeným jednáním „pracovní kázeň neporušila“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8.11.2007 č.j. 49 C 296/2006-99 určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne 26.5.2006 je neplatná, žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 26.5.2006 zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 84 odst. 1 zák. práce, podle kterého o rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel, dospěl k závěru, že žalobkyně tím, že i nadále chodila na noční směny podle původního rozpisu a „nerespektovala změny, se kterými byla seznámena a které spočívaly v jiném rozvrhu práce, kdy žalobkyni nebyla přidělována práce v nočních směnách, ale pouze v ranních a odpoledních hodinách“, „hrubým a závažným způsobem porušila pracovní kázeň, když narušila celkový chod směn na pracovišti dle stanoveného rozvrhu“. I když v dohodě o změně pracovní smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že pracovní úvazek žalobkyně bude vykonáván „v nerovnoměrně stanovené pracovní době s třísměnným a nepřetržitým režimem v délce nejvýše 37,5 hod. týdně“, mohla žalovaná podle názoru soudu prvního stupně „rozvrhnout pracovní dobu v souladu s ustanovením § 84 odst. 1 zák. práce jinak, bez souhlasu žalobkyně“, a proto ,,v případě, že žalobkyně toto nové rozvržení pracovní doby nerespektovala, porušovala pracovní kázeň“. Při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně přihlédl soud prvního stupně „k osobě žalobkyně a k jejímu přístupu k dané problematice“ a také k okolnosti, že žalobkyně tím, že „bez omluvitelného důvodu chodila na směny dle původního rozpisu“, „narušovala provoz žalované a obsazení směn jednotlivými pracovníky“ a „negativně ovlivňovala i ostatní pracovníky“. Vzhledem k uvedeným okolnostem bylo „jednání a postup žalobkyně posouzeno jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“, zakládající důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Jestliže však žalovaná předala žalobkyni ve stejný den (26.5.2006) jak okamžité zrušení pracovního poměru, tak výpověď, kterou předtím odeslala poštou, skončil pracovní poměr účastníků podle názoru soudu prvního stupně na základě platného okamžitého zrušení a následná výpověď je „neplatná, neboť byla předána v době, kdy pracovní poměr mezi účastníky již neexistoval“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.10.2009 č.j. 15 Co 317/2008-139 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v napadených výrocích I. a III.“ (tj. ve výroku o zamítnutí žaloby o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru o ve výroku o nákladech řízení účastníků) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.639,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Machourka. Odvolací soud zabývaje se v první řadě otázkou, zda žalovaná byla oprávněna - přes ujednání účastníků v pracovní smlouvě o třísměnném provozu - zařadit žalobkyni bez jejího souhlasu do dvousměnného provozu, vyslovil názor, že za situace, kdy ustanovení § 84 zák. práce (ve znění účinném do 31.12.2006), podle kterého rozhodnutí o stanovení rozvrhu pracovní doby „je výlučně v pravomoci zaměstnavatele“, je kogentním ustanovením, pak skutečnost, že tyto pracovní podmínky byly v projednávané věci mezi účastníky upraveny v pracovní smlouvě, „nic nemění na tom, že žalovaná jako zaměstnavatel toto právo má, a to i bez souhlasu žalobkyně jako zaměstnankyně“. Jestliže tedy v projednávané věci „bylo prokázáno, že žalovaná rozhodla o tom, že na pracovišti žalované, tedy v call centru v Brně na ul. Koliště dojde k té změně, že budou zaměstnanci obsazováni pouze do dvousměnného pracovního provozu, bylo to zcela v její pravomoci a mohla tak učinit i bez souhlasu žalobkyně jako zaměstnankyně, a to přesto, že v pracovní smlouvě bylo uvedeno, že je předmětný provoz třísměnný“. Protože rovněž „bylo prokázáno“, že žalobkyně s novým rozpisem směn, který odpovídal tomuto dvousměnnému provozu, byla seznámena, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „žalobkyně byla povinna nastupovat do zaměstnání dle nového rozpisu směn, se kterým byla seznámena, a pokud tak neučinila, jsou její absence neomluvené (když v tomto směru nebylo třeba stanoviska, resp. souhlasu odborového orgánu, neboť u žalované nepůsobil“. Vzhledem k charakteru vykonávané práce odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně rovněž v tom, že se „v daném případě jedná o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“, neboť – jak zdůraznil – žalobkyně u žalované pracovala jako operáto