21 Cdo 1407/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1407/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 1. 2005 Spisová značka:21 Cdo 1407/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1407.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1407/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně JUDr. Z. N., zastoupené advokátem, proti žalovanému Fondu národního majetku České republiky se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČ 41692918, zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti odvolání z funkce a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 26 C 275/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.února 2004 č.j. 22 Co 557/2003-106, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Dopisem ze dne 30.5.2002 č.j. 220/279/2002 žalovaný sdělil žalobkyni, že „na základě rozhodnutí presidia Fondu národního majetku České republiky ze dne 29.5.2002 podle č.l. 5 odst. 4 statutu FNM ČR“ byla s účinností od 30.5.2002 odvolána z funkce předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku ČR. Dopisem ze dne 27.6.2002 č.j. 24/3/99 pers. 2002 žalovaný „na základě odvolání z funkce předsedy FNM ČR ze dne 30.5.2002 a v návaznosti na § 65 odst. 3 zák. práce“ žalobkyni sdělil, že u žalovaného pro ni není pracovní zařazení odpovídající její kvalifikaci, což představuje „překážku v práci ze strany zaměstnavatele podle § 130 zák. práce a současně je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c)“, a že tedy „pracovní poměr skončí u FNM ČR dne 30.9.2002“. Žalobkyně se domáhala určení, že uvedené odvolání z funkce a uvedená výpověď jsou neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb. v odvolání z funkce nebyl uveden žádný důvod odvolání, „a to ani odkazem na příslušné ustanovení zákona, tím méně jeho skutkovým vymezením“. Protože člena výkonného výboru FNM ČR lze odvolat z funkce, jen jestliže porušuje své povinnosti nebo není schopen řádně vykonávat svou funkci, znamená „neuvedení důvodu odvolání v aktu odvolání obcházení zákona a příčí se zájmu společnosti“; žalobkyni nejsou známy žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že porušila své povinnosti. Označí-li žalovaný za věcný důvod odvolání „případ ČEZ“, je žalobkyně připravena předložit důkazy svědčící o věcné nedůvodnosti jejího odvolání. Vzhledem k neplatnosti odvolání z funkce je vyloučen postup podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce, a proto je podle názoru žalobkyně neplatná i výpověď z pracovního poměru. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12.9.2003 č.j. 26 C 275/2002-68 rozhodl o části předmětu řízení tak, že se zamítá žaloba na určení, že „odvolání žalobkyně z funkce předsedy výkonného výboru Fondu národního majetku ČR, provedené presidiem Fondu národního majetku ČR dne 30.5.2002 pod č.j. 220/279/202 je neplatné“. Dospěl k závěru, že žalobkyně byla jmenována do funkce předsedkyně výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky podle ustanovení § 27 odst. 4 zák. práce, a že „na tento pracovněprávní vztah se vztahuje pouze zákoník práce, nikoli jiný právní předpis“. Podle názoru soudu prvního stupně odvolání z této funkce „se pak řídí pouze ustanoveními zákoníku práce, a to konkrétně ustanovením § 65 odst. 2 zák. práce“, a „zákon č. 171/91 Sb., není v otázkách pracovního práva k zákoníku práce speciálním zákonem“. Proto soud prvního stupně „neprováděl další dokazování ohledně důvodů, pro které byla žalobkyně z funkce odvolána“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.2.2004 č.j. 22 Co 557/2003-106 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě o určení neplatnosti odvolání z funkce vyhověl. Vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že v pracovněprávních vztazích může být speciálním ustanovením pouze institut zákoníku práce a dovodil, že ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 171/1991 Sb. je speciálním právním předpisem k ustanovení § 65 odst. 2 zák. práce. Vzhledem k tomu musí odvolání z funkce obsahovat i uvedení konkrétního důvodu podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb., aby takové odvolání bylo přezkoumatelné, a v případě, není-li takový důvod uveden, je nutno podle názoru odvolacího soudu „mít ho podle § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce za neplatné“. Ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb. je nutno logicky a systematicky vykládat spolu s ustanovením § 44 odst. 2 a § 55 zák. práce, neboť zde jde jen o další případ, kdy pracovněprávní norma požaduje ke skončení určitého pracovněprávního vztahu uvedení důvodu. Požadavku, aby v odvolání z funkce byl uveden i důvod tohoto odvolání, svědčí podle názoru odvolacího soudu i mimořádné postavení statutárního orgánu Fondu národního majetku jako instituce hospodařící s veřejnými prostředky, které vyvolává - oproti běžným právnickým osobám - potřebu zvýšené ochrany jeho členů; ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 171/1991 Sb. za tohoto stavu představuje „výjimku z neodvolatelnosti“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že žalobkyni vznikl pracovní poměr na základě ustanovení § 27 odst. 4 zák. práce a odvolání z funkce se tedy „řídí pouze a jedině ustanovením ZP, a to ustanovením § 65 odst. 2 zák. práce“. Zdůraznil, že ustanovení § 11 zákona č. 171/1991 Sb. neuvádí, že presidium FNM ČR musí uvést důvody, pro které je člen výboru odvoláván, a že by případné neuvedení důvodu mělo za následek neplatnost tohoto úkonu; účelem zákona č. 171/1991 Sb. je totiž upravit pravomoc orgánů FNM, majetek fondu, působnost fondu a nikoli upravovat ustanovení zákoníku práce. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně zdůraznila, že zákon o Fondu národního majetku upravuje zcela specifickou oblast správy národního majetku a že pro tuto správu zřizuje zvláštní organizaci. Protože jde o pravomoci nakládat s majetkem v hodnotách stovek miliard korun, upravil zákonodárce tímto zvláštním zákonem i některé otázky pracovněprávní. Jak zákoník práce, tak zákon o Fondu národního majetku jsou právní předpisy téže právní síly, navzájem se nevylučují; zákon o Fondu národního majetku jako zákon zvláštní jen zpřísňuje podmínky pro odvolání členů jejího statutárního orgánu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - s ohledem na to, že žalovaný odvolal žalobkyni z funkce dopisem ze dne 30.5.2002, který jí byl doručen téhož dne - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2002 (t.j. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 202/2002 Sb., kterým se mění (též) zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) - dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění účinném do 31.12.2002 (t.j předtím, než nabyl účinnosti zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů) - dále jen „zákon o FNM“. Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel (§ 27 odst. 4 zák. práce). Pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním vzniká dnem, který byl stanoven k nástupu do funkce; práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, u něhož je tento zaměstnanec dosud v pracovním poměru, tím nejsou dotčena, nedohodnou-li se jinak (srov. § 65 odst. 1 větu první a druhou zák. práce). Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že na základě usnesení presidia Fondu národního majetku České republiky byla žalobkyně s účinností od 14.9.2001 jmenována předsedkyní výkonného výboru Fondu národního majetku Č