21 Cdo 1840/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1840/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1840/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1840.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Dotčené předpisy:§ 249 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.06.2005 § 249 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.06.2005 § 242 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.06.2005 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 12. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1840/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) Ing. S. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Veckem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Karla Maye č. 250, b) M. H., c) K. P., d) M. M., e) E. V., f) V. H., g) A. J. a h) Ing. J. R., proti žalované Telefónica Czech Republic, a.s. se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou č. 266/2, IČO 60193336, o uložení povinnosti zařadit žalobce zpět na jejich původní pracovní místo, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 4/2008, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2009 č.j. 22 Co 152/2009-70, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. října 2008 č.j. 15 C 4/2008-39 se ve výrocích vztahujících se k žalobci a) zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 21.1.2008 domáhali, aby "je žalovaná, jako jejich zaměstnavatel, zařadila zpět do svého stavu na původní místo, jako své zaměstnance, neboť převedení žalobců Smlouvou o zajištění činnosti a služeb ze dne 1.5.2005 (správně ze dne 29.4.2005) jinému zaměstnavateli, společnosti SETERM CB a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 16, je od počátku neplatné". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že žalovaná uzavřela s účinností ode dne 1.5.2005 se společností SETERM CB a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická č. 16, Smlouvu o zajištění činnosti a služeb, podle níž se tato společnost zavázala, že bude žalované poskytovat za odměnu "komplexní služby k zajištění správy a provozu systému bezpečnosti a ochrany interního prostředí, personálu a majetku". V čl. V. této smlouvy byl řešen převod práv a povinností z pracovněprávních vztahů tak, že určení zaměstnanci budou převedeni k poskytovateli těchto služeb. Žalovaná poté žalobcům sdělila, že jsou převedeni na základě uvedené smlouvy na dobu pěti let a že jim budou zachovány všechny pracovněprávní podmínky, které jim náležely u žalované. Poté, co žalobci nastoupili u nového zaměstnavatele (společnosti SETERM CB a.s.) a plnili své pracovní povinnosti, nový zaměstnavatel řešil pracovněprávní vztahy odlišně od původního zaměstnavatele a rozvázal několik pracovních poměrů výpovědí pro nadbytečnost. Žalobci se uvedeným jednáním cítí poškozeni a zkráceni na svých právech, jsou přesvědčeni, že žalovaná se takto "zbavila svých povinností vůči nim, které souvisely s ukončením jejich pracovního poměru podle kolektivní smlouvy", a Smlouvu o zajištění činnosti a služeb ze dne 1.5.2005 (správně ze dne 29.4.2005) považují za neplatnou. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17.10.2008 č.j. 15 C 4/2008-39 žalobu zamítl a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Podle soudu prvního stupně "bylo prokázáno, že žalovanou jako zaměstnavatelkou žalobců byla uzavřena smlouva, na základě které převedla žalovaná část svých prací, tzn. služby, které jsou citované v části I. této smlouvy, které bude nový subjekt vykonávat", a že "tyto práce má vykonávat nejen spolu s vlastními zaměstnanci, ale také se zaměstnanci žalované, kteří byli za tímto účelem plnění těchto pracovních povinností převedeni k novému zaměstnavateli". Žalobci byli "s touto formou seznámeni, neboť jim byly přidělovány práce od nového zaměstnavatele, a od tohoto zaměstnavatele obdrželi také odměnu za práci", takže "byly splněny podmínky ustanovení § 249 zákoníku práce". Z uvedeného důvodu považoval soud prvního stupně smlouvu o převodu činnosti, kterou uzavřela žalovaná ke dni 1.5.2005 (správně ze dne 29.4.2005) se společností SETERM CB a.s. za platnou a "převod zaměstnanců k tomuto novému subjektu také za platný". K odvolání žalobce a) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.6.2009 č.j. 22 Co 152/2009-70 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle odvolacího soudu bylo prokázáno, že na základě Smlouvy o zajištění činnosti a služeb ze dne 29.4.2005 došlo ve smyslu ustanovení § 249 odst. 2 zákoníku práce k převodu části úkolů a činnosti žalované jako "původního zaměstnavatele" žalobce a) na obchodní společnost SETERM CB a.s. a "současně i k převodu zaměstnanců, kteří převedené úkoly a činnosti vykonávají". Smlouva vymezuje oblasti "převáděné činnosti a úkolů" v čl. I. bod 1.1 a specifikace služeb je uvedena v přílohách č. 1 až 7, které jsou její nedílnou součástí. Obchodní společnost SETERM CB a.s. je právnickou osobou způsobilou jako zaměstnavatel pokračovat v plnění úkolů nebo činnosti dosavadního zaměstnavatele vůči "převedeným zaměstnancům", kteří u "nového zaměstnavatele pracují nebo pracovali a nový zaměstnavatel jim přiděloval práci a odměňoval je za ni". Předmětná smlouva dosud nezanikla, společnost SETERM CB a.s. stále pokračuje v činnosti, která na ni byla "převedena", a žádná smluvní strana smlouvu nezpochybnila. Žalobce a) se tedy stal zaměstnancem firmy SETERM CB a.s.; protože "pracovní poměr žalobce a) u obchodní firmy SETERM CB a.s. skončil a pracovní poměr u žalované se neobnovil", nemohl soud žalobě na uložení povinnosti žalované zařadit žalobce a) zpět na jeho původní místo vyhovět. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že by "převod zaměstnanců na základě dohody smluvních stran - Smlouvy o zajištění činnosti a služeb byl platný". Podle žalobce a) nelze ze Smlouvy o zajištění činnosti a služeb ze dne 1.5.2005 (správně ze dne 29.4.2005) dovodit, které činnosti měly být převedeny; soudy obou stupňů sice dovodily, že převáděnými činnostmi jsou činnosti uvedené v čl. I. smlouvy, toto však není ve smlouvě nikde vyjádřeno, když se pouze uvádí, že "zadavatel objednává činnosti podle čl. I. u poskytovatele". Z uvedeného důvodu nemohlo dojít k vlastnímu převodu zaměstnanců "od zadavatele k poskytovateli". Žalobce a) poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 253/99, podle něhož "zaměstnance nelze převádět bez jejich souhlasu k jinému zaměstnavateli pouze na základě smluvního ujednání mezi zaměstnavateli", a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je věcně správný. Uvedla, že žalobce nebyl účastníkem Smlouvy o zajištění činnosti a služeb ze dne 29.4.2005 a že proto jsou jeho "námitky o neurčitosti či neplatnosti právního úkonu ve smyslu uzavřené smlouvy zcela irelevantní". Žalobci a) a ostatním převedeným zaměstnancům byla novým zaměstnavatelem přidělována "práce totožná s tou, kterou vykonávali u žalované, a za tuto práci jim byla vyplácena odměna, takže jim bylo zcela zřejmé, jakou práci mají konat a jakou mzdu obdrží". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno r