21 Cdo 1976/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1976/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2008 Spisová značka:21 Cdo 1976/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1976.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1976/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce V., t. z. a.s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. P. a.s., zastoupenému advokátem, o určení zániku zástavního práva a o vzájemné žalobě o 50.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 6 C 113/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2006, č.j. 20 Co 45/2006-392, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.008,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby určeno, že zástavní právo k nemovitostem v k.ú. M., obec M., zapsaným na listu vlastnictví, k.ú. V. L., obec P. M., zapsaným na listu vlastnictví, k.ú. B., obec B., zapsaným na listu vlastnictví a k.ú. V. V. u B., obec B., zapsaným na listu vlastnictví, vše u Katastrálního úřadu pro K. k., Katastrální pracoviště N. (v žalobě přesně specifikovaným), které vzniklo na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 14. 8. 2003, zaniklo. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dluh, který byl zástavním právem zajištěn, byl uhrazen. Naléhavý právní zájem na uvedeném určení spatřoval v tom, že katastr nemovitostí obsahuje údaje o neexistující zástavní smlouvě, což znemožňuje financování podnikatelských aktivit žalobce prostřednictvím úvěrů, které by bylo možné zajistit dotčenými nemovitostmi. Vzájemnou žalobou ze dne 30. 8. 2005 (doručenou soudu prvního stupně dne 2. 9. 2005) se žalovaný domáhal, aby mu žalobce zaplatil 50.000,- Kč, jako část nesplacené jistiny a úroku z úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalovaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 25. 11. 2005, č.j. 6 C 113/2005-341, žalobě vyhověl, vzájemnou žalobu žalovaného o zaplacení 50.000,- Kč zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 31.471,10 Kč k rukám „zástupce žalobce“. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce uzavřel dne 10. 8. 2001 s K. b., a.s. „Smlouvu o revolvingovém úvěru“ až do výše 2.000.000 EUR, v níž se mimo jiné zavázal, že bude předkládat bance vždy do 9. dne v měsíci seznam svých pohledávek z obchodního styku, které vykázal ve svém účetnictví k ultimu předchozího měsíce, a že v případě nesplnění této povinnosti je povinen uhradit bance smluvní pokutu ve výši 10.000.000,- Kč.; tento úvěr byl zajištěn samostatnou smlouvou. K. b., a.s., Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 2. 2003 postoupila pohledávku „vyplývající ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 8. 2001 sestávající z jistiny ve výši Kč 60,600.000,- a splatného úroku ve výši Kč 10.015,97“ na G. C. B., a.s.; úroky po splatnosti a splatné poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokuta postoupeny nebyly. Dodatkem č. 4 ke „Smlouvě o revolvingovém úvěru“ ze dne 14. 8. 2003 G. C. B., a.s., a žalobce změnili formu zajištění úvěru a téhož dne uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva, kterou zajistili pohledávky ze smlouvy o úvěru zástavním právem k nemovitostem, jež je předmětem tohoto řízení. G. C. B., a.s., smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2004 postoupila žalovanému pohledávku, „jejíž celková výše činila 1,140.334,58 EUR, ve složení: jistina 1,138.408,64 EUR, 1.925,94 EUR, sankční úroky a poplatky postoupeny nebyly“. Ke dni 31. 12. 2005 dlužil žalobce „(včetně podmíněně odpuštěné části dluhu 45.409,24 EUR)“ 1,082.649,88 EUR. Žalobce zaplatil žalovanému 1,044.134,19 EUR, přičemž v této platbě jsou zahrnuty i úroky ve výši 6.893,55 EUR. Část pohledávky ve výši 45.409,24 EUR nebyla na žalovaného postoupena, protože byla naplněna rozvazovací podmínka smlouvy o postoupení pohledávky mezi G. C. B., a.s., a žalovaným. Žalobce byl povinen zaplatit  žalovanému celkem 1,037.240,64 EUR a úroky, to vše po odečtení plateb, které byly žalobcem zaplaceny G. C. B., a.s., poté, co byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky mezi G. C. B., a.s., a žalovaným. Tato pohledávka byla žalobcem zcela uhrazena, proto zaniklo i zástavní právo. Odmítl námitku žalovaného, že zástavní právo zajišťuje i úroky z prodlení od 13. 8. 2003, neboť žalovanému byla postoupena pouze konkrétní pohledávka a úroky z prodlení za období od 13. 8. 2003 do okamžiku postoupení pohledávky (pokud vůbec existují) nebyly její součástí. Podle jeho názoru byla smlouva nahrazena smlouvou, čímž zanikla i povinnost žalobce předkládat seznam svých pohledávek z obchodního styku, a žalovanému tak nemohlo vzniknout právo na smluvní pokutu pro porušení uvedené povinnosti; proto zamítl i vzájemnou žalobu žalovaného. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 11.  2006, č.j. 20 Co 45/2006-392, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 29.367,50 Kč k rukám „advokáta žalobce“. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že „dluh, který byl zajištěn zástavním právem, žalobce zcela uhradil, proto zástavní právo zaniklo“. Souhlasil i s tím, že „Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 10. 8. 2001 byla nahrazena smlouvou ze dne 12. 7. 2002, podle níž po zjištění výše pohledávek žalobce a zaplacení části úvěru došlo ke změně zajištění“. Ve všech podstatných ohledech jsou smlouvy stejné a vůle obou stran při uzavírání druhé smlouvy směřovala k zániku dosavadního závazku z původní smlouvy a jeho nahrazení závazkem novým. Odvolací soud dovodil, že „ke dni úhrady pohledávky zanikla práva a povinnosti ze smlouvy o poskytnutí zajištění, a proto žalovaná nemá právo účtovat smluvní pokutu“. Podle zásady smluvní volnosti je třeba preferovat jednoznačně ustanovení smlouvy před postoupením úroku spolu s pohledávkou bez zřetele na znění smlouvy. Postoupit totiž lze i jen část pohledávky a předmětem postoupení je pak jen právo na plnění od dlužníka, nikoli celý závazkový vztah, z něhož pohledávka vznikla. Zástavní právo se tak vztahuje jen k vyčíslené pohledávce a vyčíslenému úroku; existenci sankčních a jiných poplatků nikdo netvrdil. Protože žalovanému byla postoupena pouze konkrétní pohledávka a úroky z prodlení postoupeny nebyly, nemohly být tyto úroky z prodlení (od 13. 8. 2003) zajištěny zástavním právem; „Z vyjádření G. C. B., a.s. ze dne 27. 1. 2005 plyne, že žalobce žádné úroky do postoupení pohledávky žalovanému nedlužil“. Úroky z prodlení od 26. 1. 2005, tj. od postoupení pohledávky na žalovaného, byly žalobcem zaplaceny. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně také v tom, že „částka 45.409,29 EUR byla žalobci prominuta, neboť došlo ke splnění rozvazovací podmínky ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi G. C. B. a žalovaným ze dne 22. 12. 2004“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že s pohledávkou nebylo postoupeno i její příslušenství, zejména úroky z prodlení, a dovozuje, že „pokud by bylo možno postupovat pohledávky bez jejich příslušenství nebo jeho části, docházelo by nutně k pochybnostem o tom, kdo je věřitelem tohoto příslušenství, zda na toto příslušenství vznikl nárok či nikoliv, čemuž ust. § 542 odst. 2 obč. zák. předchází“. Namítá, že „odvolací soud pochybil, když se nezabýval otázkou existence úroků z prodlení za dobu před postoupením pohledávky“. Podle splátkového kalendáře, sjednaného mezi žalobcem a G. C. B., a.s. byl žalobce ke dni 13. 12. 2004 (ke dni postoupení pohledávky) v prodlení. Při splácení podle splátkového kalendáře měl žalobce dlužit nejvýše 1.111.040,00 EUR, postupovaná částka jistiny byla však 1.138.408,64 EUR, a proto nejméně v rozsahu rozdílu mezi těmito částkami byl žalovaný v prodlení se zaplacením a žalovanému tak vznikl nárok na úroky z prodlení. Vzniklo-li v důsledku prodlení se zaplacením pohledávky žalovanému právo požadovat po žalobci úroky z prodlení, byla i tato pohledávka zajištěna zástavním právem. Za situace, kdy tyto úroky nebyly uhrazeny, nemohlo dojít k zániku zástavního práva. Závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího, že s pohledávkou nebylo postoupeno její příslušenství, považuje žalovaný za zcela nesprávné, a to z toho důvodu, že „podle Smlouvy o zřízení zástavního práva zajišťovalo zástavní právo na ve smlouvě spe