21 Cdo 2008/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2008/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2008/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2008.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Pracovní úraz Náhrada škody zaměstnavatelem Dokazování Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 120 odst. 1 o. s. ř. § 105 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 269 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:10. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2008/2025-341 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce R. K., zastoupeného JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou se sídlem v Praze, Fetrovská č. 893/29, proti žalované HÖDLMAYR Logistics Czech Republic a. s. se sídlem v Jenči, Nádražní č. 350, IČO 45806497, zastoupené Mgr. Renatou Volákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Zámecké č. 574/7, o náhradu škody, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 140/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. února 2025, č. j. 23 Co 245/2024-306, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 19 977,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Renaty Volákové, advokátky se sídlem v Praze, Na Zámecké č. 574/7 III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 23 Co 245/2024-306, Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 4. 2024, č. j. 8 C 140/2022-266 (jímž tento soud rozhodl mezitímním rozsudkem, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný v nároku na bolestné, náhradu ztráty na výdělku po dobu části pracovní neschopnosti a na účelně vynaložené náklady spojené s léčením, a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí) tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 805 888 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 2. 3. 2022 do zaplacení a částky 18 800 Kč měsíčně od 1. 10. 2021 (výrok I), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 138 569 Kč a za odvolací řízení ve výši 70 011 Kč (výrok II), že žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 300 Kč a odvolacího řízení 300 Kč (výrok III) a že žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 5 768,35 Kč (výrok IV). Odvolací soud se neztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že poté, co byl ze strany žalované úraz zapsán (25. 11. 2019) tak, jak byl žalobcem nahlášen, a následně nebylo provedeno žádné další šetření, byl tímto pracovní úraz ze strany žalované uznán. Jednalo se o pouhou evidenci úrazu, ke které je zaměstnavatel povinen. Žalobce následně po dobu několika dnů práci bez omezení vykonával, nebyl v pracovní neschopnosti. Práce neschopným byl uznán 6. 12. 2019, následně byl žalobce v pracovní neschopnosti i z jiného důvodu (plánovaná operace kolene). V následujících dvou letech přes opakované výzvy žalované nepředložil žádné lékařské zprávy, ani žalovanou neupozornil na trvající zdravotní obtíže s možnými dalšími následky. Žalobce měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2019. Ze strany pojišťovny byl případ odložen. Závěr znalce MUDr. Luňáčka o tom, že zranění žalobce v podobě podvrtnutí pravého lokte, tak jak bylo prvotním ošetřením i následnými výsledky zobrazovacích metod žalobci diagnostikováno, odpovídá žalobcem popsanému mechanismu a úrazovému ději, sám o sobě nesvědčí, že tento děj nastal, bylo na žalobci, aby tuto skutečnost prokázal. Po doplněném dokazování odvolací soud dovodil, že jednoznačně bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že všichni tři, tedy svědci B. a L. a žalobce, pracovali dne 25. 11. 2019 na pokládání roštů stříkací kabiny společně, a to od 7 hodin. Žádný ze svědků pád ani náznak pádu u žalobce nezaregistroval. Úraz žalobce nahlásil v 7 hodin 19 minut s tím, že se stal v 7 hodin při pokládce roštů, beze svědků. Žalobce nepopíral tvrzení obou svědků, že pracoval po dobu dalších dnů, a to i bez omezení, kdy pracovní pozice žalobce předpokládala zvýšenou fyzickou námahu. Činil tak přesto, že již při prvním lékařském ošetření (26. 11. 2019) byla žalobci doporučena konzervativní léčba v podobě ledování a použití gelu a dodržování klidového režimu. Odvolací soud dospěl k závěru, že ze strany žalobce nebylo prokázáno, že by jím popsaný úrazový děj, jehož následkem by byl pracovní úraz v podobě poranění lokte, nastal. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu (v celém rozsahu) podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud „nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi vznikem zdravotních obtíží dovolatele a pracovním úrazem“, a to „i přes existenci odborného vyjádření MUDr. Václava Kameníčka a výsledky magnetické rezonance, které prokazují úrazové poškození vazivových a kloubních struktur pravého lokte“, „rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje vady řízení ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť není dostatečně odůvodněno“, „nezohlednil povinnost zaměstnavatele podle § 105 odst. 1 zákoníku práce provést šetření příčin pracovního úrazu a nesprávně interpretoval jeho nečinnost jako důkaz, že pracovní úraz nenastal“. Při řešení uvedených otázek hmotného práva se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Soudy měly vyhodnotit vyjádření MUDr. Václava Kameníčka, magnetickou rezonanci i další lékařské podklady jako celek (rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2861/2008 a sp. zn. 21 Cdo 4123/2017). Namítá, že lékařské důkazy podporují tvrzení dovolatele a současně vylučují alternativní příčiny vzniku jeho obtíží, že se soudy nevypořádaly se všemi navrženými důkazy, opomenuly další zjištěná zranění pravého lokte, doložená odborným vyjádřením a potvrzená magnetickou rezonancí, že odvolací soud nevycházel z kompletních odborných posudků, některé opomněl, došlo tak k nesprávnému zjištění skutkového stavu, a že zaměstnavatel neprovedl řádné šetření příčin pracovního úrazu dovolatele. Uvedl, že předložil dostatečné důkazy, které mohly být základem pro šetření, lékařské zprávy a svědecké výpovědi, a že soudy měly při vyhodnocování důkazů věnovat větší pozornost svědeckým výpovědím a lékařským zprávám. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry, ke kterým dospěl odvolací soud na základě provedeného dokazování, a navrhla, aby dovolání žalobce dovolací soud zamítl, případně jako nedůvodné odmítl. 4. Vedlejší účastník navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť jím vymezené otázky se odvíjí od odlišného skutkového stavu věci, jak byl soudem zjištěn. 5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo