21 Cdo 238/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 238/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:21 Cdo 238/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.238.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolání (vady) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025II.ÚS 2390/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost27. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 238/2025-180 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně L. D., zastoupené Mgr. Janem Lokvencem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dušní č. 907/10, proti žalované České republice – Ministerstvu zahraničních věcí se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí č. 101/5, o 698 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 142/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2024, č. j. 23 Co 127/2024-157, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Struční odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. 23 Co 127/2024-157, není přípustné, neboť nejsou splněny předpoklady jeho přípustnosti uvedené v ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 2. V projednávané věci bylo dokazováním provedeným před soudem prvního stupně (na jehož skutkové závěry odvolací soud odkázal) zjištěno (zejména ze znaleckého posudku č. 30-2020 vypracovaného dne 14. 2. 2020 znalcem v oboru zdravotnictví – vnitřní lékařství MUDr. Milanem Čechem), že „bezprostřední příčinou“ úmrtí manžela žalobkyně P. D., který vykonával zahraniční službu jako diplomatický pracovník u zastupitelského úřadu v Rijádu v Saudské Arábii, byl infarkt myokardu, který utrpěl dne 15. 2. 2019 na podkladě pokročilé koronární aterosklerózy na výletě k jezírkům Sha´ib Luha v okolí města Rijádu, že záchranáři sice nepostupovali při zákroku na místě kolapsu de lege artis (péče poskytnutá P. D. ze strany saudské záchranné služby nebyla poskytnuta správně a nebyla v souladu s „aktuálně platnými lékařskými doporučeními“), což mohlo „snížit šance P. D. na přežití“, ale že znalec neformuluje závěr, že „nebýt uvedeného selhání, k jeho úmrtí by nedošlo“ (hovoří pouze o „potenciálním snížení šance na přežití“). 3. Za situace, kdy jednání, ve kterém žalobkyně spatřuje spáchání trestného činu (neposkytnutí první pomoci), nebylo podle skutkových zjištění soudů příčinou úmrtí jejího manžela P. D., není důvod, aby se soudy zabývaly (ve smyslu § 135 o. s. ř.) jako předběžnou (prejudiciální) otázkou, zda v souvislosti s tímto jednáním byl spáchán trestný čin „podle českého trestního zákoníku“; na vyřešení dovolatelkou předestřené právní otázky, zda soudy v projednávané věci mohly posuzovat uvedenou otázku jako otázku prejudiciální, proto napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Odpověď na tuto otázku procesního práva – ať už by vyzněla jakkoli – totiž není způsobilá zvrátit skutkový závěr soudů o příčině úmrtí P. D. a z něho plynoucí závěr, že nebyly splněny podmínky pro přiznání jednorázového odškodnění žalobkyně jako pozůstalé manželky P. D. stanovené v § 55 odst. 3 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi, partnerovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši dvacetinásobku průměrného měsíčního platu diplomatického, administrativního nebo technického pracovníka v případě jeho úmrtí, které nastalo v důsledku mimořádné události nebo trestného činu v zahraničí. 4. Namítá-li dovolatelka, že „soudy obou stupňů chybně dospěly k závěru, že ve věci nebyl spáchán trestný čin, resp. že daný trestný čin nevedl k úmrtí pana D.“, a že zásah „lékařů“, kteří „neposkytli vůbec žádnou péči a neprovedli ani kontrolu životních funkcí“, přestože „pan D. vykazoval v té době ještě nějaké známky života“, vedl „k jeho úmrtí, jelikož přerušili podporu životních funkcí a žádnou jinou nezajistili i přes prosby žalobkyně“, zpochybňuje tím rozhodující skutková zjištění soudů a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž buduje jiné právní posouzení věci, než na kterém spočívá napadený rozsudek odvolacího soudu. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). 5. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) pak nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod č. 78/2018 Sb. rozh. obč.). 6. Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelky, že soud prvního stupně „neprovedl výslech navržených svědků, jelikož to považoval za nadbytečné“ a odvolací soud „s tímto souhlasil“, že „navíc po změně soudce již nebylo nařizováno žádné jednání, strany nebyly poučeny ve smyslu § 119a o. s. ř. a nemohly podat ani závěrečné návrhy“ a že žalovaná nedodržela „ediční povinnosti vůči soudu“, neboť nepředložila – jak se žalobkyně domáhala – „protokol podepsaný ze strany ZÚ, že pan D. byl na místě mrtvý, a především protokol sepisovaný v den úmrtí pana D. s tamější policií“. Tyto námitky by mohly představovat (kdyby byly důvodné) tzv. jiné vady řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018). 7. Uvedené námitky ostatně nejsou ani opodstatněné, neboť odvolací soud řádně odůvodnil, proč neprovedl další navržené důkazy (srov. odstavce 12, 13 a 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), a rovněž se vyjádřil i k „nepředložení“ protokolu sepsaného na místě samém dne 15. 2. 2019 (srov. odstavec 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dne 8. 1. 2024 proběhlo jednání před soudem prvního stupně po změně v obsazení senátu, před jehož skončením byli přítomní účastníci poučeni ve smyslu § 119a o. s. ř. a přednesli své závěrečné návrhy, v nichž se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci (viz protokol o je