21 Cdo 2673/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2673/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2017 Spisová značka:21 Cdo 2673/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2673.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada za ztrátu na výdělku Náhrada škody Pracovní úraz Změna poměrů Dotčené předpisy:§ 190 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 195 předpisu č. 65/1965Sb. § 202 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2673/2017-274 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. E., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského č. 282/24, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, zastoupenému JUDr. Renatou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 5/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2017 č. j. 16 Co 154/2016-229, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o věci samé, v níž byla žaloba zamítnuta co do 112 452 Kč s příslušenstvím) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou změněnou se souhlasem soudu domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2014 částku 572 978 Kč s úroky z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je u žalovaného zaměstnán od 27. 6. 1983 (na dole ve S., nyní jako zámečník na povrchu dolu), že dne 26. 8. 1988 utrpěl u žalovaného (na dole) pracovní úraz, v důsledku kterého se stal trvale nezpůsobilým vykonávat práci horníka v rubání, a proto byl převeden na fyzicky lehčí práci v dole, že v květnu 2000 byl převeden na povrch dolu, že na základě znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Šturce, CSc., ze dne 15. 7. 2000 žalovaný uznal, že důvodem převedení žalobce na jinou práci jsou následky pracovního úrazu ze dne 26. 8. 1988, a proto mu platil náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v plné výši, a to do 31. 12. 2011, avšak že od 1. 1. 2012 žalovaný přestal žalobci poskytovat náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti s odvoláním na znalecký posudek MUDr. Marty Kotasové, která dospěla k závěru, že by žalobce z původní profese horníka vyřazovala (bez ohledu na následky pracovního úrazu) obecná onemocnění – záchvat tonických křečí a nadužívání analgetik. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí a nechal vypracovat znalecké posudky soudními znalci z oboru zdravotnictví se specializací na neurologii a psychiatrii, z jejichž závěrů vyplývá, že žalobce žádným obecným onemocněním, které by jej vyřazovalo z původní profese, netrpí, že u něj přetrvávají i nadále následky pracovního úrazu a že u něj nedošlo ke změně poměrů. Žalobce je proto přesvědčen, že mu i nadále přísluší náhrada za ztrátu na výdělku. Žalovaný zejména namítal, že výplatu náhrady za ztrátu na výdělku pozastavil žalobci na základě znaleckého posudku MUDr. Marty Kotasové ze dne 12. 1. 2012, podle kterého žalobce trpí několika obecnými onemocněními, která jsou kontraindikací pro výkon práce horníka v rubání i pro výkon jiné práce v podzemí dolu, a že i kdyby žalobce netrpěl následky pracovního úrazu, obecná onemocnění by jej sama o sobě vyřazovala z původní profese. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 5. 2014 č. j. 26 C 5/2013-54 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 93 024,80 Kč k rukám advokátky JUDr. Renaty Kadlubcové a České republice „na účet České republiky – Okresního soudu v Ostravě“ 5 232 Kč. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalovaný přestal vyplácet žalobci náhradu za ztrátu na výdělku k 1. 1. 2012 z důvodu změny poměrů, která u žalobce nastala, že žalobce v roce 2011 nadměrně užíval alkohol, přičemž toto užívání bylo natolik škodlivé, že žalobci poškodilo játra a vedlo také v červnu 2011 k záchvatu tonicko-klonických křečí, při kterém žalobce ztratil vědomí, spadl na hlavu a poranil si obličej, a dovodil, že v situaci, kdy je zjištěno takovéto nadměrné užívání alkoholu, byl žalovaný oprávněn vyhodnotit situaci jako změnu poměrů na straně žalobce, a že proto oprávněně výplatu renty žalobci pozastavil, neboť zdravotní stav žalobce v roce 2011 kvůli jeho nadměrnému užívání alkoholu vylučoval, aby vykonával práci horníka v podzemí dolu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení se sice rovněž prokázalo, že po prodělaném záchvatu v červnu 2011 žalobce přestal alkohol nadměrně užívat, a proto se jeho zdravotní stav začal pomalu zlepšovat a takovýto záchvat se již u něj neopakoval, avšak že uvedené nijak nevyvrací rozhodnou skutečnost, že v průběhu roku 2011 se poměry žalobce změnily natolik, že žalovaný byl oprávněn přestat žalobci náhradu za ztrátu na výdělku vyplácet, neboť byla přerušena příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu a nezpůsobilostí žalobce vykonávat práci horníka v podzemí dolu; jinak řečeno, v lednu 2012 nebyl žalobce prokazatelně způsobilý vykonávat původní profesi horníka nikoliv pro následky pracovního úrazu ze dne 26. 8. 1988, nýbrž pro abusus alkoholu. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 12. 2014 č. j. 16 Co 219/2014-91 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud nesouhlasil se „zjednodušeným závěrem“ soudu prvního stupně, že ze znaleckých posudků bylo zjištěno, že žalobce v roce 2011 nadměrně užíval alkohol, přičemž toto užívání bylo natolik škodlivé, že žalobci poškodilo játra, a vedlo tak v červnu 2011 k záchvatu tonicko-klonických křečí, neboť takto zjednodušeně nelze závěry znaleckých posudků vyložit. Protože z obsahu a závěrů znaleckých posudků vyplývají zcela odlišné závěry znalců, zejména pokud jde o otázku, zda žalobce byl či nebyl schopen pracovat jako horník v podzemí dolu pro dlouhodobé škodlivé užívání alkoholu v kombinaci s nadužíváním analgetik, měl soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu odstraňovat rozporné závěry znalců tím, že by ve věci „vypracoval“ revizní znalecký posudek, jak mimo jiné navrhoval žalovaný. Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, že nadužívání alkoholu změnilo poměry žalobce, je předčasný, že ve věci byl nedostatečně zjištěn skutkový stav a že je třeba vypracovat revizní znalecký posudek, který nemůže být proveden v odvolacím řízení. Okresní soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 11. 3. 2016 č. j. 26 C 5/2013-181 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 76 617,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Renaty Kadlubcové a České republice „na účet České republiky – Okresního soudu v Ostravě“ 29 836,80 Kč. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaný přestal vyplácet žalobci náhradu za ztrátu na výdělku k 1. 1. 2012 z důvodu změny poměrů, že žalobce trpí onemocněním páteře, které jej vyřazuje z práce horníka v podzemí dolu, že toto páteřové onemocnění je onemocněním obecným, že příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu žalobce ze dne 26. 8. 1988 a nynějším páteřovým onemocněním žalobce se neprokázala, přičemž podle názoru znalců žalobce vyřazuje obecné páteřové onemocnění z původní profese horníka v podzemí dolu po celou dobu od 1. 1. 2012 „do současnosti“, že záchvat tonicko-klonických křečí ze dne 26. 6. 2011 byl důsledkem žalobcova předchozího nadměrného užívání alkoholu, že tento záchvat není duševní poruchou, nýbrž se jedná o důsledek fyzického poškození mozku, které žalobce omezovalo ve výkonu práce horníka několik následujících měsíců, a že toto omezení trvalo minimálně 12 měsíců, tj. do 26. 6. 2012. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v období od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2014 nebyla dána příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu ze dne 26. 8. 1988 a nezpůsobilostí žalobce k výkonu práce horníka v podzemí dolu, neboť tuto svou původní profesi v předmětném období žalobce nemohl vykonávat nikoliv pro následky pracovního úrazu, nýbrž z důvodu vzniku obecného onemocnění. Soud prvního stupně uzavřel, že vznik obecného onemocnění přerušil příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a škodou na zdraví a představuje podstatnou změnu poměrů, která opravňovala žalovaného pozastavit žalobci výplatu náhrady za ztrátu na výdělku. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze