21 Cdo 2724/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2724/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2020 Spisová značka:21 Cdo 2724/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2724.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Ztížení společenského uplatnění Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Dotčené předpisy:§ 366 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 609 o. z. § 619 o. z. § 620 o. z. § 10 předpisu č. 276/2015Sb. § 7 odst. 1 předpisu č. 276/2015Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2724/2020-141 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce M. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janou Čepelkovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, Pavlovova č. 1161/15, proti žalované PAPERA s. r. o. se sídlem ve Svitavách - Předměstí, Hálkova č. 2217/13, IČO 25945653, zastoupené Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 142/88,za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Viennna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, o 200 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 23/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové- pobočky v Pardubicích ze dne 23. dubna 2020, č. j. 23 Co 26/2020-122, takto: I. Rozsudek krajského soudu se mění takto: Rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 12. 2019, č. j. 6 C 23/2019-87, se potvrzuje. II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 49 126 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jany Čepelkové, advokátky se sídlem ve Svitavách, Pavlovova č. 1161/15. Odůvodnění: Žalobce se žalobou došlou soudu dne 21. 1. 2019 domáhal zaplacení částky 200 500 Kč se „zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 200 500 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení“ z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění a náhrady za znalecký posudek. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 21. 1. 2015 utrpěl pracovní úraz – přetržení Achillovy šlachy, žalovaná uznala pracovní úraz a dne 20. 1. 2017 byla prostřednictvím vedlejšího účastníka plněna náhrada za bolest, za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou. V prosinci 2018 lékař potvrdil, že u žalobce přetrvává omezení hybnosti levé nohy, lékařský posudek toto omezení vyhodnotil podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. celkem 800 body, žalobci tak přísluší na náhradě za ztížení společenského uplatnění 200 000 Kč a za lékařský posudek 500 Kč. Žalovaná a vedlejší účastník shodně navrhli žalobu zamítnout, namítajíce promlčení nároku žalobce. Poukázali na závěry posudku, který předložil žalobce a podle nějž došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce již dne 17. 5. 2015, byla-li žaloba podána až v lednu 2019, stalo se tak až po uplynutí tříleté promlčecí doby. Okresní soud ve Svitavách rozhodl rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 6 C 23/2019-87, tak, že výrokem I. žalobě zcela vyhověl, a dále zavázal žalovanou a vedlejšího účastníka nahradit žalobci náklady řízení ve výši 74 427 Kč k rukám JUDr. Jany Čepelkové (výrok II.), České republice, na účet Okresního soudu ve Svitavách ve výši 6 800 Kč (výrok III.) a zaplatit soudní poplatek ve výši 10 025 Kč (výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 21. 1. 2015 utrpěl pracovní úraz – přetržení Achillovy šlachy, který mimo jiné zanechal trvalé následky v podobě omezení pohyblivosti levého hlezenního kloubu lehkého stupně, které lze podle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. ohodnotit 800 body, a že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo ke dni 17. 7. 2015, jak to vyplynulo ze závěrů znaleckého posudku. Dospěl k závěru, že žalobci přísluší nárok z titulu pracovního úrazu v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 200 000 Kč, námitku promlčení vznesenou žalovanou odmítl jako nedůvodnou; vycházeje z ustanovení § 7 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. uzavřel, že „…bodové ohodnocení mohlo být poprvé vyhotoveno až rok po úrazu a v tomto období potom žalobci začala běžet subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. k uplatnění případného nároku na ztížení společenského uplatnění…“, a že „… nebylo cílem zákonodárce rozmělnit počátek běhu promlčecí lhůty pro nároky za ztížení společenského uplatnění podle toho, zda se jedná o úraz lehčí či těžší. Stanoví-li nařízení vlády, že se bodové ohodnocení provádí zpravidla rok poté, kdy došlo k poškození zdraví, mělo by toto, z důvodu právní jistoty, platit pro všechny typy úrazů. Uplatnil-li žalobce svůj nárok dne 21. 1. 2019, přičemž ke vzniku škody došlo při pracovním úrazu dne 21. 1. 2015, uplatnil tak podle soudu svůj nárok včas…“. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 4. 2020, č. j. 23 Co 26/2020-122, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítl (výrok I.), žádnému z účastníků, včetně státu, nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky II. až IV.) a vedlejšímu účastníku vrátil zaplacený soudní poplatek z odvolání (výrok V.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho řešením otázky promlčení nároku; na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že „…(ustanovení § 7 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) nevylučuje provedení bodového ohodnocení dříve než rok po pracovním úrazu, stanoví pouze, že se tak děje zpravidla, může se však stát před i po této lhůtě. Podmínkou pro takové bodové ohodnocení je však mimo jiné i to, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu. I tato podmínka byla splněna pro provedení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění v červenci 2015, případně nejpozději v říjnu 2015… nejpozději k datu října 2015 považuje odvolací soud za naplněné všechny podmínky pro bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění dle § 7 vyhlášky č. 276/2015 Sb., a tedy pro počátek běhu tříleté promlčecí doby dle ustanovení § 619 a § 620 odst. 1 o. s. ř. (správně o. z.), která tak proběhla nejpozději k období října 2018…“. Proti tomuto rozsudku podal dovolání žalobce, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to otázky, „…od kdy začne běžet promlčecí doba pro nárok na ztížení společenského uplatnění v případě škody na zdraví způsobené pracovním úrazem, když se bodové ohodnocení stanovuje podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“ a dovozuje též, že tuto otázku odvolací soudu vyřešil nesprávně. Má za to, že je správný názor soudu prvního stupně, že k ohodnocení následků pracovního úrazu v podobě ztížení společenského uplatnění lze přistoupit teprve až po roce od úrazu, a teprve od tohoto okamžiku (nejdříve) může začít běžet promlčecí doba k uplatnění tohoto nároku, a to i v případech, kdy „léčení (ustálení zdravotního stavu) bylo ukončeno dříve“. Navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně bude potvrzen a jemu budou přiznány náklady odvolacího a dovolacího řízení. Vedlejší účastnice ve vyjádření obhajuje závěry odvolacího soudu, poukazuje na nepřípadnost argumentace žalobce a navrhuje odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s.