21 Cdo 2732/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2732/2023 citace  Název judikátu:Předpoklady pro výkon sjednané práce tím, že je mu podle vnitřního předpisu Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2732/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2732.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Převedení na jinou práci Dotčené předpisy:§ 41 odst. 2 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. § 35 odst. 1 předpisu č. 266/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 11. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.01.2025II.ÚS 133/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2732/2023-166 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce A. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční č. 456/10, proti žalované České dráhy, a. s. se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody č. 1222, IČO 70994226, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 93/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2023, č. j. 23 Co 60/2023-135, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 10. 3. 2021, doručeným žalobci dne 22. 3. 2021, rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr výpovědí pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, spočívající v tom, že žalobce ode dne 30. 12. 2020 nedocházel bez řádné omluvy do zaměstnání, a to přes opakované výzvy k nástupu do zaměstnání. 2. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 29. 3. 2021 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru s tím, že z jeho strany nedošlo k porušení povinností a byla to naopak žalovaná, kdo žalobci počínaje dnem 30. 12. 2020 přestal bez zákonného důvodu přidělovat práci, čímž žalobci znemožnila plnit pracovní povinnosti v souladu s pracovní smlouvou. Pracovní smlouva mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem byla uzavřena dne 1. 4. 2019 a byl v ní sjednán druh práce Strojvedoucí podle katalogu zaměstnání KZAM 83112 se dnem nástupu do zaměstnání od 1. 4. 2019. Až do 30. 12. 2020 nebyly v žalobcových pracovních výkonech shledány žádné nedostatky. Dne 11. 12. 2020 předala žalovaná prostřednictvím strojmistra žalobci rozpis směn do konce měsíce prosince 2020 a dne 26. 12. 2020 žalobce zjistil, že mu bez předchozího upozornění byly směny naplánované na 30. a 31. 12. 2020 jednostranným rozhodnutím žalované odebrány a nikde pro žalobce nebyly uvedeny žádné jiné pokyny, žalobce proto ještě téhož dne telefonicky kontaktoval službu konajícího strojmistra a ten mu sdělil, že na příkaz vedoucího strojmistra nesmí být žalobci přidělována žádná práce. Protože žalobce neměl od 30. 12. 2020 žádné pokyny k výkonu práce, obrátil se písemně na žalovanou s výzvou k přidělování práce v souladu s pracovní smlouvou, písemná výzva byla doručena žalované prostřednictvím její podatelny dne 28. 12. 2020, žalovaná však na ni nereagovala. Žalobce vyzval žalovanou k přidělování práce podle pracovní smlouvy opakovaně, a to výzvami, které byly žalované doručeny 18. 1. 2021, 1. 2. 2021, 8. 2. 2021 a 18. 2. 2021, ani na tyto výzvy a na dalších celkem 14 výzev žalovaná nereagovala a žalobci až do podání žaloby nepřidělovala práci podle pracovní smlouvy. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že tvrzené nepřidělování práce strojvedoucího žalobci v rozhodném období je skutečností, která má oporu v právních předpisech. Dne 20. 12. 2020 ve 23:59 hodin došlo k mimořádné události v drážní dopravě a na základě jejího kvalifikovaného prošetření bylo konstatováno, že žalobce jako zaměstnanec žalované ve funkci strojvedoucího má odpovědnost za vznik předmětné mimořádné události, když nezajistil bezpečnost drážní dopravy v rozsahu své odborné způsobilosti tím, že uvedl osobní vlak Os 5854 po zastavení v železniční stanici Praha – Horní Počernice do pohybu bez řádné výpravy vlaku a neřídil se pokynem „Stůj“ daným odjezdovým návěstidlem L2 zakazujícím jeho jízdu a následně nedovoleně kolem zmiňovaného návěstidla projel. Tím žalobce porušil řadu ustanovení předpisů k provozování drážní dopravy, jak shrnuje a konstatuje Vyhodnocení příčin a okolností vzniku mimořádné události – incident. Tato skutečnost znamenala nemožnost připustit žalobce k výkonu práce strojvedoucího, dokud neabsolvuje úspěšně mimořádnou zkoušku (ověření znalostí v rozsahu zkoušky V08 dle předpisu Ok2). Žalovaná nemohla postupovat jinak a v rozporu s právní regulací vyhovět výzvám žalobce k přidělování práce. Došlo by tím k ohrožení vysokých bezpečnostních standardů, za kterých je provozována drážní doprava, přičemž bezpečnost provozu musí být pro dopravce nejvyšší prioritou. Žalovaná postupovala striktně podle příslušného právního rámce a podle ustanovení § 41 odst. 2 písm. c) zákoníku práce převedla žalobce s pozastavenou odbornou způsobilostí na pozici provozně správní pracovník, přičemž byla dodržena doba, na kterou lze toto jednostranné převedení na jinou práci realizovat. K respektování této změny obsahu pracovního poměru byl žalobce nadřízenými vedoucími zaměstnanci nejrůznějšími komunikačními způsoby opakovaně vyzýván, žalobce však na tyto výzvy nereagoval, mařil pokusy o komunikaci, nedostavoval se na pracoviště k plnění pracovních úkolů a nesplnil ani nutnou podmínku pro přidělování práce strojvedoucího – odmítl absolvovat mimořádnou zkoušku (ověření znalostí v rozsahu zkoušky V08), což vedlo k tomu, že žalovaná vykazovala žalobci neomluvenou nepřítomnost v práci. Neomluvené absence žalobce trvaly kontinuálně od 30. 12. 2020 do data výpovědi z pracovního poměru a pokračovaly i během výpovědní doby. Žalovaná respektovala, že žalobce je členem orgánu odborové organizace, a předem tuto odborovou organizaci požádala o souhlas s rozvázáním pracovního poměru výpovědí, ten nebyl dán, avšak i při neexistenci souhlasu odborové organizace lze platně rozvázat pracovní poměr. Žalovaná vychází z toho, že žalobce soustavně odmítal a odmítá vykonávat práci, tento stav způsobený žalobcem je abnormální, neudržitelný a negativně vnímaný mezi zaměstnanci. Má za to, že za podmínek existence výpovědního důvodu, kdy zaměstnanec odmítá plnit pracovní úkoly, respektovat předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, a to vše bez možnosti řešit věc jednáním, nelze na žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 39 C 93/2021-82, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 1. 2023, č. j. 39 C 93/2021-109, zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 10. 3. 2021, doručená žalobci dne 22. 3. 2021, je neplatná (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč (výrok II). Vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, že žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 jako strojvedoucí, že dne 20. 12. 2020 ve 23:59 hodin došlo k mimořádné události spočívající v nedovolené jízdě vlaku za odjezdové návěstidlo L2 zakazující jízdu, žalobce byl na této mimořádné události účasten, žalovaná mu po této události již nepřidělovala práci dle pracovní smlouvy, žalobce se na pracoviště ode dne 30. 12. 2020 nedostavoval a dne 10. 3. 2021 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu jeho neomluvené absence na pracovišti od 30. 12. 2020. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce nezpochybňoval svou účast na mimořádné události ze dne 20. 12. 2020, avšak necítil se za ni odpovědný, když tvrdil, že jej ovlivnily jiné skutečnosti, např. jiné zelené světlo z jiného návěstidla, že dne 23. 12. 2020 byl žalobce informován, že se mu podle předpisu ČD Ok 2, článku 146 pozastavuje odborná způsobilost a tato mu bude vrácena po vykonání mimořádné zkoušky dle článku 79 téhož předpisu, že od 27. 12. do 29. 12. 2020 žalobce čerpal dovolenou a dne 30. 12. 2020 se měl podle rozvrhu práce dostavit na pracoviště, a že dne 29. 12. 2020 žalovaná rozhodla, že s účinností od 30. 12. 2020 převádí žalobce na jinou pracovní pozici, a to na provozně správního pracovníka. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že i kdyby bylo pravdivé tvrzení žalobce, že se o pozastavení odborné způsobilosti a převedení na