21 Cdo 2854/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2854/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 8. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2854/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2854.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. e) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění od 01.01.1995 do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 9. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2854/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. S., zastoupeného Českomoravskou konfederací odborových svazů se sídlem v Praze 3 - Žižkově, nám. Winstona Churchilla č. 2, proti žalovanému Povodí Labe, státnímu podniku se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého č. 951, IČO 70890005, zastoupenému JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského č. 21a, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 1/97 a 11 C 155/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. května 2011 č. j. 29 Co 529/2010-396, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 8.10.1996 žalovaný (jeho právní předchůdce Povodí Labe, a.s. se sídlem v Hradci Králové, Víta Nejedlého č. 951, IČO 60109076) sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce rozvazuje pracovní poměr z důvodu opětovného porušování pracovní kázně a "neplnění povinností vedoucího pracovníka". Naplnění tohoto výpovědního důvodu spatřoval v tom, že žalobce ve funkci hrázného "vytváří nepřijatelné pracovní podmínky pro své podřízené", takže "se nedaří trvale obsadit funkci pomocného hrázného nutnou pro bezpečné spravování vodního díla", a že toto "porušování § 72 a 73 zákoníku práce" navazuje na "dříve činěné pracovně právní akty" ("předčasné opuštění pracoviště bez souhlasu nadřízeného - dopis zn. 43/10-3950/96 ze dne 16.8.1996 a zneužití fondu pracovní doby a prostředků organizace k práci pro sebe - dopis zn. 43/10-4343 ze dne 12.9.1996"). Dalším dopisem ze dne 15.10.1996 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce rozvazuje pracovní poměr, neboť na funkci "vedoucího hrázného VD Harcov" nesplňuje předpoklad stanovený kvalifikačním katalogem - úplné střední vzdělání. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že obě uvedené výpovědi z pracovního poměru jsou neplatné a aby mu byl žalovaný povinen zaplatit "ušlou mzdu". Žaloby odůvodnil tím, že se vytýkaných porušení pracovní kázně nedopouštěl a že žalovaný ho roce 1992 zařadil do funkce "vedoucí hrázný", i když mu byla za dlouhá léta pracovního poměru dobře známa kvalifikace žalobce. Za "zásadní právní vadu" obou výpovědí považoval skutečnost, že žalovaný, který věděl, že žalobce je členem odborového orgánu, nepožádal tento odborový orgán o jeho předchozí souhlas k oběma výpovědím. Okresní soud v Jablonci nad Nisou - poté, co obě věci spojil ke společnému řízení - rozsudkem ze dne 26.6.1997 č.j. 11 C 1/97-35 obě žaloby zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 21.729,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že "výpověď daná žalobci žalovaným dne 8.10.1996 je důvodná" a že "bylo prokázáno, že žalobce v době, kdy mu byla dána výpověď ze dne 15.10.1996, nedosahoval požadované kvalifikace, a důvod k výpovědi zde tedy byl dán". K námitce, že žalovaný nesplnil povinnost požádat ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 zákoníku práce příslušný odborový orgán o předchozí souhlas s výpovědí, soud prvního stupně nepřihlédl, neboť podle jeho názoru "žalobce dostatečně neprokázal, že je skutečně členem odborového orgánu - závodního výboru základní odborové organizace". K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30.1.1998 č.j. 29 Co 750/97-71 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyhověl žalobám na určení, že výpověď žalovaného daná žalobci dne 8.10.1996 a výpověď daná dne 15.10.1996 jsou neplatné, a rozhodl, že ve výroku o náhradě mzdy a o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce byl v roce 1994 řádně zvolen do závodního výboru odborové organizace a že členem tohoto výboru byl i v době, kdy mu byly doručeny obě výpovědi žalovaného z pracovního poměru. Protože si žalovaný nevyžádal podle ustanovení § 59 odst. 2 zákoníku práce předchozí souhlas příslušného odborového orgánu, odvolací soud uzavřel, že obě výpovědi jsou neplatné. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 12.8.1999 č.j. 21 Cdo 1375/98-86 zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vyslovil názor, že při posouzení, zda zaměstnanec byl členem příslušného odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se zaměstnavatelem (§ 59 odst. 2 zákoníku práce), soudu nepřísluší řešit jako otázku předběžnou platnost volby (její průběh a výsledek) zaměstnance do tohoto orgánu; soud vychází ze stanoviska, které po uskutečněných volbách k jejich průběhu a výsledku zaujal k tomu příslušný orgán odborové organizace. Pro danou věc proto není podstatné, jak byly po skutkové stránce volby organizovány a kolik hlasovacích lístků bylo odevzdáno ve prospěch žalobce, ale skutečnost, zda volbu uznala a její výsledek akceptovala jako nejvyšší orgán základní organizace členská schůze (konference). Okresní soud v Jablonci nad Nisou poté rozsudkem ze dne 10.2.2000 č.j. 11 C 1/97-164 nepřipustil změnu (rozšíření) žaloby v části o náhradu mzdy, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědí z pracovního poměru ze dne 8.10.1996 a ze dne 15.10.1996 a zaplacení "ušlé mzdy", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 42.655,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jany Jasné a "České republice na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou" soudní poplatek ve výši 3.376,- Kč. Z výsledků doplněného dokazování dovodil, že žalobce v době, kdy mu byly dány předmětné výpovědi, nebyl členem závodního výboru odborové organizace a ani jeho funkční období v takovém orgánu neskončilo v období jednoho roku před podáním těchto výpovědí. Jelikož žalovaný za tohoto stavu neměl povinnost požádat příslušný odborový orgán o předchozí souhlas ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 zákoníku práce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že obě výpovědi jsou platné ("se skutkovým základem výpovědních důvodů se soud vypořádal již v předchozím řízení") a že žalobci proto nepřísluší ani požadovaná náhrady mzdy podle ustanovení § 61 zákoníku práce. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 21.9.2000 č.j. 29 Co 255/2000-193 zrušil rozsudek soudu prvního stupně "ve výrocích zamítajících žalobu o neplatnost výpovědí z pracovního poměru ze dne 8.10.1996 a ze dne 15.10.1996, a o náhradu ušlé mzdy, a ve výroku o nákladech řízení" a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že pouze stručně odkázal na zhodnocení naplnění výpovědních důvodů provedené v předchozím řízení a že se zatím "jeví jako předčasný" jeho závěr o tom, že žalobce v době dání výpovědí nebyl členem závodního výboru příslušného odborového orgánu, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny důkazní prostředky navržené žalobcem k objasnění této "stěžejní otázky". Soudu prvního stupně uložil, aby v tomto směru doplnil dokazování. Okresní soud v Jablonci nad Nisou nato rozsudkem ze dne 7.11.2001 č.j. 11 C 1/97-226 žalobu o neplatnost výpovědí z pracovního poměru ze dne 8.10.1996 a ze dne 15.10.1996 a o náhradu "ušlé mzdy" zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 61.978,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jany Jasné. Po doplnění řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že byl naplněn jak výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce (bylo prokázáno, že se žalobce dopustil vytčeného porušování pracovní kázně a že byl dvakrát písemně upozorněn na možnost dání výpovědi), tak výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, neboť žalobce nedosahoval požadovan