21 Cdo 3075/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3075/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2013 Spisová značka:21 Cdo 3075/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3075.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. d) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.09.2009 § 52 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.09.2009 § 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.09.2009 § 4 odst. 1 písm. d) předpisu č. 553/1991Sb. ve znění do 30.06.2010 § 41 odst. 1 písm. a, b) předpisu č. 553/1991Sb. ve znění do 30.06.2010 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3075/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Z. D., zastoupeného Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 44, proti žalovanému Městu Prostějov se sídlem městského úřadu v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 130/14, IČO 00288659, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 394/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2012, č. j. 49 Co 347/2010-90, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 25. 2. 2009 žalovaný sdělil žalobci, že s ním „podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí“. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce „nesplňuje předpoklad stanovený právním předpisem pro výkon sjednané práce“, přičemž „jednou ze základních podmínek pro výkon funkce strážníka je zdravotní způsobilost, což je uvedeno v § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii“. Zdravotní způsobilost posoudil lékař závodní preventivní péče, který „na základě preventivní lékařské prohlídky provedené dne 30. 12. 2008 potvrdil, že nejste zdravotně způsobilý k práci strážníka Městské policie Prostějov“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 11. 1992 byl u žalovaného zaměstnán jako strážník Městské policie Prostějov. Dne 12. 11. 2007 v budově Městského úřadu v Prostějově uklouzl na mokré podlaze a „trvale a nezvratně si zhmoždil páteř s výhřezem meziobratní ploténky“. Pro tento pracovní úraz byl od 12. 11. 2007 do 11. 11. 2008 v pracovní neschopnosti a rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 23. 2. 2009 byl uznán plně invalidní následkem tohoto pracovního úrazu. Dne 25. 2. 2009 obdržel od žalovaného výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce s odůvodněním, že nesplňuje předpoklad stanovený právním předpisem pro výkon sjednané práce, „neboť jednou ze základních podmínek pro výkon funkce strážníka je zdravotní způsobilost“. V žalobcově případě je však dán důvod k výpovědi nebo rozvázání pracovního poměru dohodou podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť žalobce není podle lékařského posudku i rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení schopen konat dosavadní práci pro pracovní úraz. Existence tohoto výpovědního důvodu vylučuje možnost použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. e) a písm. f) zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 2. 2009 opřená o výpovědní důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce je tak neplatná. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 20. 5. 2010, č. j. 5 C 394/2009-66, určil, že „výpověď z pracovního poměru označená jako výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce ze dne 25. 2. 2009, kterou dal žalovaný žalobci, je neplatná“, a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 16.412,64 Kč k rukám „právního zástupce žalobce“. Vycházel z toho, že z předložených lékařských zpráv (posudku o zdravotní způsobilosti a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení) bylo sice prokázáno, že žalobce pozbyl zdravotní způsobilosti pro výkon funkce strážníka městské policie a k výkonu této práce nebyl zdravotně způsobilý, ovšem ke ztrátě zdravotní způsobilosti došlo právě v důsledku pracovního úrazu a ke dni výpovědi z pracovního poměru byl žalobce plně invalidní. V úvahu proto přichází pouze výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 1. 2012, č. j. 49 Co 347/2010-90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 4.860,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radslava Janečka. Vyšel z toho, že žalobce byl v pracovním poměru u žalovaného jako „strážník Městské policie Prostějov“ a že žalovaný dopisem ze dne 25. 2. 2009 dal žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce pro nesplnění předpokladu stanoveného právním předpisem pro výkon sjednané práce na podkladě dokumentu vystaveného smluvním lékařem žalované MUDr. Jaroslavem Chytilem dne 30. 12. 2008, označeného jako „Preventivní lékařská prohlídka“ a obsahujícího výhradně text: „Potvrzuji, že Z. D., není zdravotně způsobilý k práci strážníka Městské policie Prostějov“. Dovodil, že uvedený dokument „zcela zjevně“ nesplňuje ani základní požadavky lékařského posudku podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky o zdravotní způsobilosti a Přílohy číslo 2 k této vyhlášce, a uzavřel, že „v době výpovědi nedostatek zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce strážníka z posudkového závěru řádného a platného lékařského posudku, vydaného za účelem posouzení jeho zdravotní způsobilosti podle vyhlášky č. 444/2008 Sb., a žalovaným uplatněný důvod podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce nebyl proto naplněn“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že posudek o zdravotní způsobilosti ze dne 30. 12. 2008 posoudil odvolací soud podle vyhlášky č. 444/2008 Sb., o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie, která však nabyla účinnosti teprve dne 1. 1. 2009, a vytýká mu, že měl věc vyhodnotit i z pohledu přechodných ustanovení uvedené vyhlášky v návaznosti na znění předpisů platných a účinných do 31. 12. 2008, tj. zákona o obecní policii, a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Jako právní otázku dosud neřešenou předkládá k posouzení, „zda vzhledem k ustanovení § 8 vyhlášky č. 444/2008 Sb., tj., že osoba v pracovním poměru k 1. 1. 2009 musí absolvovat preventivní prohlídku až do 31. 12. 2011, je možné použít pro výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. f) zákoníku práce i lékařský posudek z období před účinností této vyhlášky, který v době jeho vyhotovení (k datu 31. 12. 2008) svým obsahem vyhovoval tehdy platné úpravě a byl použit jako podklad pro danou výpověď v nejbližším období, tj. již za účinnosti vyhl. č. 444/2008 Sb., ale ještě před termínem nařízení další preventivní prohlídky dle § 8 vyhl. č. 444/2008 Sb.“. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [otázka významu zdravotního stavu při výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce ve vztahu k ustanovení § 52 písm. d) a e) zák. práce nebyla dosud v judiktuře soudů vyřešena], přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (skutková zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhají – srov. § 241a odst. 3 a § 242 odst. 3 o. s. ř.), že pracovní poměr mezi účastníky byl založen pracovní smlouvou ze dne 16. 11. 1992