21 Cdo 3191/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3191/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 5. 2020 Spisová značka:21 Cdo 3191/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3191.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2003 § 61 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2003 § 202 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2003 § 17 odst. 1 předpisu č. 1/1992Sb. ve znění do 30.04.2004 § 17 odst. 2 předpisu č. 1/1992Sb. ve znění do 30.04.2004 § 17 odst. 6 předpisu č. 1/1992Sb. ve znění do 30.04.2004 § 390 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 271u odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 01.10.2015 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2443/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3191/2018-1201 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. J., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 567/33, proti žalovanému J. se sídlem XY, IČO XY, o 1 445 919 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 49/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2017 č. j. 15 Co 146/2015-1031, takto: I. Dovolání žalobkyně v části směřující proti rozsudku krajského soudu v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2014 č. j. 49 C 49/2008-935 v části výroku II o zamítnutí žaloby na zaplacení 37 292 Kč s úrokem z prodlení, ve výroku III o zamítnutí žaloby na zaplacení 12 300 Kč s úrokem z prodlení a ve výroku XII o odnětí osvobození od soudních poplatků žalobkyni, proti rozsudku krajského soudu ve výroku II, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2014 č. j. 49 C 49/2008-935 v části výroku VI o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 9 000 Kč tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení, a proti rozsudku krajského soudu ve výroku III, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2014 č. j. 49 C 49/2008-935 „ve zbývající části zamítavého výroku VI“, se odmítá. II. Dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku krajského soudu v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2014 č. j. 49 C 49/2008-935 v části výroku II o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 449 048 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. Odůvodnění: Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 4. 8. 2003 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí bylo doručeno dne 6. 6. 2003, a zaplacení náhrady mzdy (platu) za dobu od 6. 6. 2003 do dne předcházejícímu dni, kdy jí bude umožněno pokračovat v práci. Žalobu na náhradu mzdy (platu) – poté, co její projednání bylo usnesením ze dne 2. 12. 2004 vyloučeno k samostatnému řízení – žalobkyně následně doplnila a se souhlasem soudu změnila tak, že se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 1 445 919 Kč s vymezeným úrokem z prodlení; žalovaná částka sestává z náhrady mzdy (platu) z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru za dobu od 6. 6. 2003 do 6. 2. 2008 ve výši 1 079 141 Kč, náhrady mzdy (platu) z titulu překážky v práci na straně zaměstnavatele za dobu od 7. 2. 2008 do 31. 10. 2008 ve výši 234 862 Kč, osobního příplatku za dobu od 1. 8. 2001 do 6. 6. 2003 ve výši 12 300 Kč, doplatku platu a dalšího platu za dobu od 27. 8. 2002 do 6. 6. 2003 ve výši 25 929 Kč, náhrady mzdy (platu) za dovolenou za dobu od 27. 8. 2002 do 6. 6. 2003 ve výši 4 850 Kč a za dobu od 5. 8. 2002 do 26. 8. 2002 ve výši 4 760 Kč, nemocenských dávek za dobu od 27. 8. 2002 do 6. 6. 2003 ve výši 2 032 Kč, náhrady příspěvku na stravování za období let 2004 až 2008 ve výši 49 545 Kč, náhrady příspěvku na rekreaci a léčebnou kosmetiku a léčebné kůry za období let 2004 až 2008 ve výši 14 500 Kč a náhrady příspěvku na penzijní připojištění za období let 2004 až 2008 ve výši 18 000 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2000 pracovala u žalovaného jako mzdová účetní a následně na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2002 jako statistik. Dopisem ze dne 6. 6. 2003 jí žalovaný sdělil, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 zákoníku práce, a žalobkyně mu téhož dne oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání. Dne 6. 2. 2008 nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 6. 6. 2003 je neplatné, ale ani poté žalovaný výkon práce žalobkyni neumožnil. Po přeřazení na nové pracoviště, k němuž došlo po změně pracovní smlouvy, žalovaný v rozporu s platovými předpisy zařadil žalobkyni do 7. platové třídy, ač správně měla být zařazena do 8. platové třídy, a v rozporu se zásadou rovného zacházení jí nepřiznal osobní příplatek, který – při zachování uvedené zásady – by žalobkyni náležel ve výši 1 500 Kč. Z uvedených důvodů žalovaný zkrátil žalobkyni na platu, dalším platu, osobním příplatku, náhradě platu za dovolenou, nemocenské, to se promítá i do výše náhrady mzdy (platu) z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru a překážky v práci na straně zaměstnavatele. V souvislosti s uplatněním náhrady mzdy (platu) z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru žalobkyně poukázala též na mzdový vývoj, k němuž došlo od neplatného rozvázání pracovního poměru a který podle ní zakládá nárok na valorizaci náhrady. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 2. 2013 č. j. 49 C 49/2008-681 [k částečnému zpětvzetí žaloby v částce 94 626 Kč učiněnému ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu mzdy (platu) z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru a v částce 197 570 Kč učiněnému ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu mzdy (platu) z titulu překážky v práci na straně zaměstnavatele] řízení zastavil ohledně částky 292 196 Kč a vymezeného úroku z prodlení (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 805 637 Kč s vymezeným úrokem z prodlení (výrok II), v částkách o celkové výši 335 786 Kč s vymezeným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výroky III, IV a V) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni a státu (výroky VI a VII) a povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok VIII). Soud prvního stupně vyšel – mimo jiné – ze zjištění, že dne 6. 6. 2003 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, že ještě téhož dne žalobkyně oznámila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, že rozsudek, jímž byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nabyl právní moci dne 6. 2. 2008 a že ani poté žalovaný žalobkyni práci nepřiděloval. Za použití ustanovení § 61 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a § 208 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. žalobě vyhověl v části uplatněného nároku na náhradu mzdy (platu) z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru a překážky v práci na straně zaměstnavatele. Při určení výše náhrady mzdy (platu) z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru přistoupil k „valorizaci náhrady mzdy“ (uvedl, že ačkoliv „je mu známa judikatura dovolacího soudu“, podle které se „náhrada mzdy zásadně nevalorizuje“, nelze v posuzovaném případě „přehlédnout délku období, za kterou je náhrada mzdy požadována, kdy zvolený koeficient odpovídá reálnému nárůstu platů, tj. částce, kterou by žalobkyně obdržela, kdyby u žalovaného reálně pracovala na základě platné pracovní smlouvy“) a za období, kdy žalobkyně za srovnatelných podmínek pracovala u jiných zaměstnavatelů, náhradu nepřiznal nebo krátil. V části uplatněného nároku na zaplacení „tzv. benefitů“ (náhrady příspěvku na stravování, příspěvku na rekreaci a léčebnou kosmetiku a léčebné kůry a příspěvku na penzijní připojištění) byla žaloba zamítnuta, neboť nebyl naplněn předpoklad odpovědnosti zaměstnavatele za škodu spočívající v porušení povinnosti zaměstnavatelem, které nebylo shledáno v neplatném rozvázání pracovního poměru; za období, kdy pracovala u jiných zaměstnavatelů, u nichž čerpala obdobné výhody, soud prvního stupně dospěl též k závěru o rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy. Jako nedůvodné byly zamítnuty též nároky na zaplacení osobního příplatku, doplatku platu a dalšího platu, náhrady platu za dovolenou a nemocenských dávek, neboť žalobkyně z důvodu promlčení nemohla napadnout rozhodnutí o odnětí osobního příplatku ze dne 17. 8. 2001 [nezabýval se prot