21 Cdo 361/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 361/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2019 Spisová značka:21 Cdo 361/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.361.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Doručování Pracovní poměr Příspěvkové organizace Dotčené předpisy:§ 33 odst. 3 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 33 odst. 4 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 73 odst. 5 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 334 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 334 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 361/2018-382 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Helenou Peterkovou, advokátkou se sídlem v Hradištku, Brunšově č. 473, proti žalovaným 1) hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, a 2) Domovu pro seniory XY, příspěvkové organizaci se sídlem XY, IČO XY, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, o neplatnost odvolání z pracovního místa a neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 160/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2016 č. j. 23 Co 212/2016-262, takto: I. Dovolání žalobce se v části směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rada hlavního města Prahy usnesením č. XY ze dne 16. 8. 2011 rozhodla, že „odvolává J. P. z funkce ředitele příspěvkové organizace XY, Domov pro seniory XY ke dni 31. 8. 2011“. Dopisem ze dne 21. 9. 2011 žalovaný 2) přistoupil k výpovědi z pracovního poměru dané žalobci podle ustanovení § 52 písm. c) ve spojení s § 73 odst. 6 zákoníku práce, neboť rozhodnutím Rady hl. m. Prahy č. XY ze dne 16. 8. 2011 byl žalobce ke dni 31. 8. 2011 odvolán z funkce ředitele Domova pro seniory XY a „v této chvíli není v organizaci žádné volné pracovní místo“, které by odpovídalo kvalifikaci žalobce. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 31. 10. 2011 se žalobce domáhal, aby byla určena neplatnost odvolání z „funkce“ (pracovního místa) ředitele příspěvkové organizace Domov pro seniory XY provedeného usnesením Rady hlavního města Prahy č. XY ze dne 16. 8. 2011 a výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 9. 2011 dané mu žalovaným 2) z důvodu podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Důvod neplatnosti odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance spatřuje žalobce v tom, že odvolání nebylo odůvodněno a žalobci nikdy doručeno. Nevznikl proto ani důvod k výpovědi z pracovního poměru, která byla na tomto odvolání „postavena“. Po celou dobu pracovního poměru nebyly k práci žalobce ze strany žalovaných žádné výhrady, žalobce odváděl kvalitní práci, úroveň žalovaného 2) za dobu jeho působení stoupla a zkvalitnil se i život obyvatel domova. Oba žalovaní se žalobě bránili tím, že odvolání z pracovního místa podle příslušných ustanovení zákoníku práce nemusí být odůvodněno. Žalovaný 1) se pokusil „bezúspěšně bezprostředně po odvolání z funkce“ žalobci toto odvolání doručit na jeho pracovišti, avšak žalobce odmítl písemnost převzít, a proto žalovaný 1) přistoupil k doručování písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Písemnost odeslal dne 31. 8. 2011 doporučeně do vlastních rukou žalobci na adresu, která byla žalovanému 1) naposledy známa a která je taktéž žalobcem uvedena v žalobě. V pátek dne 2. 9. 2011 nebyl adresát zastižen a zásilku si až do konce odběrní lhůty do pondělí 19. 9. 2011 nevyzvedl, a proto se vrátila zpět žalovanému 1) s poznámkou „nevyzvednuto“. Vzhledem k ustanovení § 336 odst. 4 zákoníku práce proto žalovaní považují písemnost za doručenou dnem 19. 9. 2011. K výpovědi z pracovního poměru přistoupil žalovaný 2) poté, co seznal, že žalobce byl řádně odvolán z „funkce“, že toto odvolání mu bylo řádně doručeno a že nemá pro něj jiné vhodné místo s ohledem na jeho kvalifikaci a zdravotní stav. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 4. 2014 č. j. 23 C 160/2011-155 žalobě vyhověl a žalovaným uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalovaným nepodařilo prokázat, že „by bylo odvolání z funkce ředitele žalobci doručováno osobně na pracovišti“, a nebylo žalobci řádně doručeno ani prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, jestliže mu nebylo doručováno na žalovaným známou adresu služebního bytu žalobce (XY), nýbrž na adresu XY. Odvolání z „funkce“ bylo z tohoto důvodu podle ustanovení § 73 odst. 5 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2011 shledáno neplatným. Neplatnou soud prvního stupně shledal i výpověď z pracovního poměru, neboť (bez ohledu na to, že jmenování žalobce bylo na dobu určitou) vzhledem k neplatnosti odvolání nevznikl ani důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2015 č. j. 23 Co 85/2015-203 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vedle nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku (zejména v jeho skutkových závěrech o doručování písemnosti o odvolání žalobce z pracovního místa) soudu prvního stupně vytkl, že přehlédl tu skutečnost, že žaloba na určení neplatnosti odvolání z „funkce“ je určovací žalobou ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2013 a že předpokladem její úspěšnosti je v prvé řadě prokázaný naléhavý právní zájem na požadovaném určení, který žalobce řádně netvrdil a nebyl soudem v tomto směru ani poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 občanského soudního řádu. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozsudkem ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 C 160/2011-224 žalobu na určení neplatnosti odvolání z „funkce“ ředitele žalovaného 2) a neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 9. 2011 zamítl a žalobci uložil povinnost „uhradit“ žalovaným k rukám „právního zástupce žalovaných“ náhradu nákladů řízení ve výši 37 268 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl usnesením Rady hlavního města Prahy ze dne 21. 9. 2010 jmenován ředitelem příspěvkové organizace Domov pro seniory XY na dobu určitou s účinností od 1. 10. 2010 do 30. 9. 2012, že usnesením Rady hlavního města Prahy č. XY ze dne 16. 8. 2011 byl žalobce z tohoto pracovního místa odvolán s účinností od 31. 8. 2011 a že dne 27. 9. 2011 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 9. 2011 z důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Dospěl k závěru, že žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti odvolání z pracovního místa ředitele žalovaného 2) řádně netvrdil a ani neprokázal. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce byl (jmenováním) založen na dobu určitou do 30. 9. 2012, jeho pracovní poměr k datu odvolání z „funkce“ neskončil a zaměstnavatel byl povinen podat odvolanému zaměstnanci návrh na změnu jeho pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Pokud potom žalobce netvrdil ani neprokazoval, že žalovaný 2) má volné pracovní pozice, které by mohl vykonávat, nastala fikce nadbytečnosti a byl dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 8. 2016 č. j. 23 Co 212/2016-262 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení každému z žalovaných 37 268 Kč k rukám JUDr. Petra Balcara, a uložil žalobci povinnost zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 623 Kč rovněž k rukám JUDr. Petra Balcara. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti odvolání žalobce z pracovního místa ředitele žalovaného 2), neboť „vznikla mezi účastníky nejistota o tom, zda po odvolání z funkce jejich pracovněprávní vztah trval, či nikoli“ a „právě s ohledem na to, že pracovní poměr je spojen s mnoha nároky, je žádané určení objektivně způsobilé vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejít dalším žalobám“. Zabýval se proto tím, zda odvolání z pracovního místa bylo žalobci řádně doručeno. Vyšel ze zjištění, že žalovaný 1) písemnost žalobci doručoval prostřednictvím pro