21 Cdo 3695/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3695/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2009 Spisová značka:21 Cdo 3695/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3695.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 předpisu č. 312/2002Sb. ve znění do 30.6.2006 § 73 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2005 § 74 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2005 § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3695/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Bc. D. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému m. Ř., zastoupenému advokátem, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 3 C 477/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2007 č. j. 23 Co 110/2007-235, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 31. 10. 2005 žalovaný sdělil žalobkyni, že ji R. m. Ř. na své schůzi dne 31. 8. 2005 odvolala z funkce vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Ř. „v souladu s § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb.“. Jako důvod odvolání žalovaný uvedl „nedostatečnou úroveň řídící práce – porušení základních povinností vedoucího zaměstnance podle § 74 písm. a) zák. práce“, (nesystémovost práce podřízených pracovnic vodoprávního úřadu a překračování správních lhůt) a v této souvislosti poukázal zejména na hodnocení práce předané žalobkyni dne 11.4.2003 č. j. 5908/2005/TAJ-00017 „ve vazbě na výsledky kontrol nadřízených orgánů státní správy Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a KÚ S. k. na úseku vodního hospodářství, provedené 16. 3. 2005“. Následně jako další důvod bylo označeno „nedodržování správních lhůt ve smyslu správního řádu a speciálních právních předpisů – nedodržování právních předpisů vztahujících se k výkonu práce žalobkyně – porušení základních povinností úředníka ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících“, což bylo zjištěno z mimořádného auditu, který „byl proveden z důvodu stálé a dlouhodobé kritiky ze stran investorů na nerespektování právních předpisů, především správních lhůt při výkonu přenesené působnosti odboru životního prostředí“; mimořádný audit byl proveden ve dnech 27. 6. až 14. 8. 2005. Třetím důvodem odvolání bylo „porušení rozpočtové kázně“ zjištěné při kontrole plnění rozpočtu k 30. 6. 2005, které bylo spatřováno v tom, že žalobkyně dala „opakovaný příkaz k úhradě faktur za výkon mandátní činnosti Ing. T. a Ing. K.“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že její odvolání z funkce vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Ř. „učiněné R. m. Ř. dne 31. 8. 2005 a oznámené dopisem ze dne 31. 10. 2005 č. ev. 69799/2005“ je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že, pokud jí byla vytýkána nedostatečná úroveň řídící práce, nadřízené orgány rovněž konstatovaly, že podmínky pro výkon státní správy jsou na odboru životního prostředí komplikované, a že zásadním problémem je, že odbor není vybaven žádnou administrativní silou, což vede k tomu, že pracovní potenciál vysoce kvalifikovaných zaměstnanců i samotné vedoucí je nehospodárně využíván na rutinní administrativní práci. Tajemník Ing. P. V. „svými opatřeními a ignorováním žalobkyně jako vedoucího odboru nevytvořil podmínky pro zlepšení situace, naopak vytvořil situaci komplikovanější“, což podle názoru žalobkyně „vzbuzuje dojem, že vše bylo účelově směřováno k jejímu odvolání“. Pokud jde o vytýkané nedodržování správních lhůt dovozované z výsledků mimořádného auditu provedeného ve dnech 27. 6. až 14. 8. 2005, žalobkyně označila tento audit za neobjektivní a účelový, a namítala, že „kontrolní řízení nebylo v době podání návrhu na její odvolání z funkce skončeno“, takže návrh na odvolání z funkce byl zpracován v době, kdy ještě nevyčerpala všechny opravné prostředky. Rozhodující podle názoru žalobkyně však je, že dozorová činnost provedená již dříve krajským úřadem skončila s dobrými výsledky a že útvar interního auditu není kompetentní provádět kontrolu dodržování správních lhůt. K vytýkanému porušení rozpočtové kázně na jedné z výdajových položek kapitoly odboru životního prostředí žalobkyně uvedla, že se jedná o položku odborných služeb pro mandátní smlouvy na vodoprávním úřadu s Ing. K. a Ing. T., kteří nahrazovali činnost referentů vodoprávního úřadu. Tito mandatáři byli do rozpočtu roku 2005 rozpočtováni, ale pouze částkou 150.000,- Kč přesto, že žalovanému bylo známo, že se zavázal hradit mandatářům měsíčně paušální částky ve výši 24.000,- Kč. Z toho vyplývá, že rozpočet byl zjevně a vědomě podhodnocen, neboť se předpokládalo přijetí nového zaměstnance na vodoprávní oddělení a mandátní smlouvy by byly následně ukončeny. Protože se tak nestalo a mandátní smlouvy bylo nutno plnit, došlo z tohoto důvodu k překročení jediné výdajové položky. V rámci celé kapitoly odboru životního prostředí však výdajová stránka překročena nebyla, a k pokrytí rozdílu si žalobkyně vystačila v rámci své kapitoly. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 3. 8. 2006 č.j. 3 C 477/2005-208 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.450,- Kč k rukám „právního zástupce žalobkyně“. Dovodil, že žalobkyni nelze vytýkat nedostatečnou úroveň řídící práce, „tzn. porušení povinností podle § 74 zákoníku práce“, neboť „z provedených důkazů soud neshledal, že by žalobkyně svým počínáním závažným způsobem nebo opakovaným méně závažným způsobem porušila tuto svoji povinnost“. Co se týče „nedodržování správních lhůt“, tak na základě kontroly uskutečněné Krajským úřadem S. k., Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí sice „byly zjištěny určité nedostatky“ avšak „nebyly shledány závažné nedostatky, které by vedly přímo k nedostatkům práce žalobkyně“. Žalobkyně doložila, že opakovaně upozorňovala na problémy v personálním, odborném obsazení odboru a upozornila též na možnost vzniku průtahů při vyřizování správní agendy. Pokud jde o porušení rozpočtové kázně „v oblasti proplácení dvou osob na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a těmito osobami“, bylo povinností žalobkyně jednotlivé částky dohodnuté ve smlouvě vyplácet. Tím se sice dostala do rozporu s rozpočtovými finančními prostředky, které „nebyly již dopředu stanoveny tak, aby mohla plnit svoji povinnost vyplývající právě z těchto mandátních smluv“, a proto podle názoru soudu prvního stupně „nelze spatřovat zavinění na straně žalobkyně“. Vzhledem k tomu, že nebyly shledány závažné nedostatky „na úseku odborné vedoucí práce žalobkyně“, soud prvního stupně dospěl k závěru, že „zde nejsou zákonné důvody pro odvolání žalobkyně z funkce“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2007 č.j. 23 Co 110/2007-235 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Ř. zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 6.575,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.226,- Kč „do rukou právního zástupce žalovaného“. Na rozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud „neztotožnil s právním hodnocením závažnosti těchto nedostatků“, kdy soud prvního stupně akcentoval zejména, že „žalobkyně opakovaně upozorňovala na problémy v personálním, odborném obsazení odboru a upozornila též na možnost vzniku průtahu při vyřizování správní agendy“. „Z obsahu listinných důkazů, a to jak z výsledků provedených kontrol i z korespondence mezi žalobkyní a jejím nadřízeným, lze dovodit jak určité poddimenzování personálního obsazení odboru vzhledem k rozsahu vyřizované agendy, tak i rezervy v organizaci. Nestejnoměrnost v počtu vyřizovaných řízení i případů nedodržení lhůt mezi jednotlivými referenty svědčí buď o rezervách v rozdělování různě obtížné agendy či rozdílné výkonnosti podřízených. Přes existující objektivní obtíže proto nelze dospět k závěru, že by v tomto směru žalobkyně zcela dostála svým zákonným povinnostem vedoucího zaměstnance [§ 74 písm. a), b) zák. práce]“. Pokud jde o porušení rozpočtové kázně spatřované v tom, že žalobkyně na základě již dříve uzavřených mandátních smluv odsouhlasila v průběhu roku 2005 vyplácení odměn dvěma mandatářům ve výši 24.000,- Kč měsíčně pro každého, čímž došlo k překročení roz