21 Cdo 3774/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3774/2013 citace  Právní věta:Výkon rozhodnutí (exekuci) pro peněžité plnění nelze nařídit a provést přikázáním pohledávky, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli z titulu cestovních náhrad, na niž zaměstnanci vznikl nárok podle příslušných ustanovení zákoníku práce, způsobem uvedeným v § 312 a násl. o. s. ř. (§ 59 odst. 1 písm. b/ ex. ř.), i když tato pohledávka není výslovně z výkonu rozhodnutí (exekuce) vyloučena (§ 317 až § 319 o. s. ř.). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 4. 2014 Spisová značka:21 Cdo 3774/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3774.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Exekuce Náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výdajů Srážky ze mzdy Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 59 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 § 65 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 § 312 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 299 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 243e odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 5. 2014 Publikováno ve sbírce pod číslem:76 / 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3774/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněného Home Credit a.s. se sídlem v Brně, Moravské náměstí č. 249/8, okres Brno-město, IČO 26978636, zastoupeného JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1932/13, proti povinnému R. W., zastoupenému Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Kořenského č. 1107/15, pro 37.472,85 Kč s příslušenstvím a pro 21.353,70 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 128 EXE 2879/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2013, č. j. 66 Co 1149/2012 - 56, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soud v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 18. září 2012, č. j. 128 EXE 2879/2010 - 35, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné - pobočka v Havířově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 13. 12. 2010, č. j. 128 EXE 2879/2010 - 12, pravomocným dne 15. 2. 2011, nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou dne 15. 3. 2010 pod sp. zn. BUL-J 78/2010 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 37.472,85 Kč s příslušenstvím, pro smluvní pokutu ve výši 21.353,70 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 24.319,- Kč, pro náklady oprávněného a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Víta Novozámského, Exekutorský úřad Brno-město. Návrhem ze dne 27. 6. 2012, doručeným soudnímu exekutorovi dne 28. 6. 2012, který jej posléze postoupil soudu prvního stupně podle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „exekuční řád“), povinný navrhl částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Návrh odůvodnil tím, že soudní exekutor vydal dne 31. 5. 2012 pod č. j. 056 EX 8462/10 - 45 exekuční příkaz, jímž nařídil provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky - náhrady výdajů při pracovních cestách (dále též jen „cestovní náhrady“), s nímž nesouhlasí, neboť tyto náhrady nejsou příjmem v pravém slova smyslu, tedy plněním, které by zvětšovalo majetek, nýbrž se jedná jen o refundaci výdajů, které povinný musí vydat na to, aby mohl pracovat. V doplnění návrhu ze dne 9. 8. 2012 dále povinný uvedl, že u svého zaměstnavatele Augustin Transport s.r.o. ukončil pracovní poměr, protože mu nebyly vyplaceny cestovní náhrady za měsíc červen 2012 v přibližné výši 34.000,- Kč, které zaměstnavatel poukázal na účet Exekutorského úřadu Brno-město. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 18. 9. 2012, č. j. 128 EXE 2879/2010 - 35, návrh povinného na částečné zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 13. 12. 2010, č. j. 128 EXE 2879/2010 - 12, podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve vztahu k exekučnímu příkazu vydanému soudním exekutorem JUDr. Vítem Novozámským, Exekutorský úřad Brno-město, dne 31. 5. 2012, č. j. 056 EX 8462/10 - 45, zamítl. Soud prvního stupně zjistil, že tímto exekučním příkazem soudní exekutor nařídil provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky - náhrady výdajů při pracovních cestách (jízdní výdaje, jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny, výdaje za ubytování, zvýšené stravovací výdaje - stravné, nutné vedlejší výdaje), která náleží povinnému proti plátci Augustin Transport s.r.o., se sídlem v Praze 5 - Zličín, Strojírenská č. 259/16. Vycházeje z ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4, § 312 odst. 1, § 317 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovodil, že výkonem rozhodnutí (exekucí) přikázáním jiné peněžité pohledávky lze postihnout pohledávku, kterou má povinný vůči svému dlužníku (dlužníku povinného), jejímž předmětem je peněžité plnění v jakékoliv měně. Ve smyslu ustanovení § 312 o. s. ř. se jiná peněžitá pohledávka může opírat o soukromoprávní vztahy (o vztahy občanskoprávní, rodinné, pracovní nebo obchodní), může vyplývat ze vztahů veřejnoprávních (daňových, nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení a dalších), může mít původ v hmotném právu nebo v právu procesním, může jít o pohledávku vymahatelnou, o pohledávku, o níž bylo příslušným orgánem zahájeno řízení, a podobně (viz Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004). Kromě pohledávek, které nejsou převoditelné na jiného a které proto ani nemohou být přikázány oprávněnému, nepodléhají výkonu rozhodnutí (exekuci) zcela nebo zčásti též pohledávky uvedené v ustanoveních § 317, § 318 a § 319 o. s. ř. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že cestovní náhrady poskytnuté zaměstnanci zaměstnavatelem při cestě mimo pravidelné pracoviště lze postihnout výkonem rozhodnutí (exekucí) ve smyslu ustanovení § 312 o. s. ř., neboť z výkonu rozhodnutí (exekuce) vyloučeny nejsou. Poukaz povinného na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2419/2007 považoval za nepřípadný, jelikož závěry v něm uvedené se vztahují ke srážkám ze mzdy prováděných zaměstnavatelem u zaměstnance na základě dohody mezi nimi, a nelze je vztáhnout na provádění výkonu rozhodnutí či exekuce. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. června 2013, č. j. 66 Co 1149/2012 - 56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho závěrem, že důvod k částečnému zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dán. Odvolací soud dovodil, že na daný případ lze z ustanovení § 317 - § 319 o. s. ř. aplikovat pouze ustanovení § 317 o. s. ř., jež obsahuje taxativní výčet pohledávek, které výkonu rozhodnutí či exekuci nepodléhají, a že z občanského soudního řádu, exekučního řádu či jiného právního předpisu nevyplývá, že by uvedená pohledávka zaměstnance vůči zaměstnavateli nepodléhala výkonu rozhodnutí či exekuci. Dále poukázal na to, že exekuci lze provést způsoby uvedenými v ustanovení § 59 exekučního řádu a že provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky je způsobem odlišným od provedení exekuce srážkami ze mzdy. Skutečnost, že při provádění exekuce srážkami ze mzdy se do čisté mzdy nezapočítává náhrada nákladů spojených s pracovním výkonem při pracovních cestách (§ 277 odst. 2 o. s. ř.), případně, že se za příjmy ze závislé činnosti nepovažuje náhrada cestovních výdajů ve smyslu ustanovení § 6 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, nemůže být podle odvolacího soudu argumentem pro závěr o nepostižitelnosti pohledávky zaměstnance vůči zaměstnavateli na cestovních náhradách v rámci exekuce prováděné přikázáním jiné peněžité pohledávky. Za správnou proto nepovažoval námitku povinného, že nejsou-li cestovní náhrady plněním (příjmem) ve smyslu zvětšení majetku zaměstnance, ale jen náhradou vynaložených nákladů, není možné cestovní náklady postihnout způsobem uvedeným v ustanovení § 312 o. s. ř. Jiná peněžitá pohledávka ve smyslu tohoto ustanovení totiž nemusí jen zvětšovat majetek povinného [obdobně postižitelná bude i pohledávka z titulu náhrady škody, která je rovněž plněním, jímž se nezvětšuje majetek poškozeného, nýbrž se jen nahrazuje to, o co by bez škodné události nepřišel (výjimka je uvedena v ustanovení § 31