21 Cdo 427/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 427/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 12. 2015 Spisová značka:21 Cdo 427/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.427.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva pracovní Konkludentní právní úkon Dotčené předpisy:§ 242 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. § 244 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 2. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 6.3.2016I.ÚS 761/16JUDr. Tomáš Lichovníkodmítnuto19.4.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 427/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně P. F., zastoupené Mgr. Václavem Zelenkou, advokátem se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Seifertova č. 455/17, proti žalované Wels Investment s.r.o. se sídlem v Praze 4 - Chodově, Türkova č. 2318/5a, IČO 25062905, zastoupené JUDr. Lenkou Patenidisovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Charvátova č. 58/11, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 18/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2014 č.j. 22 Co 152/2014-356 (správně 22 Co 152/2014-416), takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 24.10.2007 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť "na základě rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce" došlo "ke zrušení jejího pracovního místa" a žalobkyně se stala nadbytečnou. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 29.2.2008 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 22.7.2002 "na pozici ředitelky hotelu", že žalovaná s ní dopisy datovanými 27.7.2006 a 3.8.2006 neplatně okamžitě zrušila pracovní poměr a že po skončení "soudních sporů" o vyslovení neplatnosti těchto rozvázání pracovního poměru jí žalovaná nepřidělovala práci, i když ji žalobkyně k tomu vyzvala. Výpověď z pracovního poměru ze dne 24.10.2007 je v rozporu s dobrými mravy a přestavuje diskriminaci žalobkyně "jako svobodné matky dvou dětí pro uplatňování svých práv vůči žalované, resp. světonázor a její pohlaví". Žalovaná namítala, že mezi účastnicemi nevznikl pracovní poměr, neboť pracovní smlouva ze dne 22.7.2002 je neplatná, odmítla názor žalobkyně, že by vůči ní postupovala "šikanózně či jakýmkoliv diskriminačním způsobem", a zdůraznila, že "zrušením funkce ředitele hotelu se rozhodla snížit počet zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce". Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19.2.2010 č.j. 15 C 18/2008-143 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12.520,- Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Poupěte. Poté, co dovodil, že neplatností pracovní smlouvy ze dne 22.7.2002 se z důvodu promlčení není možné zabývat, soud prvního stupně dospěl k závěru, že organizační změna tvrzená žalovanou byla "pouze změnou na papíře, nikoliv změnou skutečnou", a že výpověď z pracovního poměru je proto neplatným právním úkonem. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.12.2010 č.j. 22 Co 437/2010-239 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně je "pro nedostatek řádného odůvodnění" nepřezkoumatelný, a že proto musel být zrušen. Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 14.10.2011 č.j. 15 C 18/2008-204 (správně 15 C 18/2008-264) žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 25.900,- Kč k rukám advokátky Mgr. Michaely Počárovské. Dovodil, že pracovní smlouva ze dne 22.7.2002 je podle ustanovení § 242 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. neplatná a že proto mezi účastnicemi nevznikl pracovní poměr; pracovní činnost, kterou žalobkyně pro žalovanou vykonávala a za niž byla odměňována, je pouze "pracovním poměrem faktickým", jenž nelze rozvázat výpovědí z pracovního poměru. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.10.2012 č.j. 22 Co 348/2012-266 (správně 22 Co 348/2012-326) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pracovní smlouva ze dne 22.7.2002 je neplatná, vytknul mu však, že se nezabýval tvrzením žalobkyně o tom, že pracovní poměr mezi účastnicemi vznikl "konkludentně". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení učinil "objektivní zjištění, zda a kdy nastaly takové skutečnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik pracovní smlouvy". Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 29.5.2013 č.j. 15 C 18/2008-296 (správně 15 C 18/2008-356) žalobu zamítl a rozhodl, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení. Z výsledků dokazování dovodil, že "k platnému uzavření pracovněprávního vztahu" mezi účastnicemi nedošlo ani konkludentně, neboť "všechny důkazy, které byly provedeny, svědčí o tom, že hlavní slovo a jednání v celé záležitosti měl přítel žalobkyně a jednatel společnosti, kteří se dohodli, že v ČR budou provozovat hotel a že tento hotel bude řídit přítel žalobkyně", přičemž žalobkyně "mu bude pomáhat a, vzhledem k tomu, že hotel a pracovněprávní vztahy se měly řídit ustanovením ČR a jejich zákony, v podstatě souhlasili, že k vyplácení odměny přítele žalobkyně půjde přes pracovněprávní vztah uzavřený se žalobkyní". Soud prvního stupně uzavřel, že "pracovněprávní vztah mezi účastnicemi nevznikl", a že ho proto nelze ani rozvazovat výpovědí. K odvolání účastnic Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10.7.2014 č.j. 22 Co 152/2014-356 (správně 22 Co 152/2014-416) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně "ve výroku o věci samé" a ve výroku o náhradě nákladů řízení ho zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně v tom, že nebyl "prokázán vznik pracovního poměru mezi účastnicemi ani konkludentně" a že proto činnost, kterou měla žalobkyně pro žalovanou vykonávat, je třeba "vyhodnotit jako tzv. faktický pracovní poměr". Vzhledem k tomu, že zaměstnanec, s nímž rozvázal pracovní poměr někdo, kdo nebyl jeho zaměstnavatelem, se může domáhat určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, jen jestliže má na takovém určení naléhavý právní zájem, musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně ani netvrdila skutečnosti, z nichž by vyplýval naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ve výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně proto, že je "pro nedostatek důvodů" nepřezkoumatelný. Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 15.10.2014 č.j. 15 C 18/2008-370 (správně 15 C 18/2008-430) žalobkyni uložil, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 47.403,50 Kč. O odvolání podaném žalobkyní proti tomuto usnesení dosud nebylo rozhodnuto. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 10.7.2014 č.j. 22 Co 152/2014-356 (správně 22 Co 152/2014-416) podala žalobkyně dovolání. Odmítá právní názor odvolacího soudu, podle kterého je "neplatný právní úkon, jímž společnost v pozici zaměstnavatele a její jednatel v pozici zaměstnance uzavřeli pracovní smlouvu, pokud tuto pracovní smlouvu podepsala za obě strany jedna a tatáž osoba", neboť takový závěr nevyplývá z ustanovení § 14 odst. 2 zákoníku práce (v němž se hovoří o nepřípustnosti zastoupení, jsou-li zájmy zástupce v rozporu se zájmy zastoupeného) a je v rozporu se zásadou "ochrany slabší strany a tou je bezpochyby zaměstnanec". I kdyby pracovní poměr mezi účastnicemi nevznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 22.7.2002, byl podle názoru dovolatelky založen konkludentním jednáním účastnic "při nezpochybnitelné vědomosti U. Ch. jako jednatele a společníka žalované"; o konkludentním uzavření smlouvy svědčí to, že žalobkyně byla v "evidenci jako zaměstnankyně žalované u České správy sociálního zabezpečení, Finančního úřadu ČR a příslušné zdravotní pojišťovny", že jí v letech 2002 až 2006 byla žalovanou vyplácena mzda "na účet dle pracovní smlouvy ze dne 22.7.2002, že ve stejném o