Odpověď: Paragraf 42 zákoníku práce definuje pracovní cestu jako časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo jeho sjednané místo výkonu práce, přičemž k takovému vyslání je potřeba dohoda se zaměstnancem.
Zaměstnavatel nemůže zaměstnance vyslat na pracovní cestu bez jeho souhlasu, pokud to není sjednáno jinak.
Během pracovní cesty zaměstnanec vykonává práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na cestu vyslal.
Pokud je zaměstnanec vyslán do jiné organizační složky nebo k jinému zaměstnavateli, může být pověřený vedoucí zaměstnanec (nebo jiný zaměstnavatel) dávat pokyny k práci, ale nemůže jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.