Co znamená „Pracovní cesta“ podle zákona?
Stručná odpověď: Zaměstnavatel nemůže zaměstnance vyslat na pracovní cestu bez jeho souhlasu, pokud to není sjednáno jinak.
Klíčová fakta
- Právní základ: § 42 zákona č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce) – úřední znění z e-Sbírky
- Judikatura: na § 42 odkazuje 250 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS a krajské soudy ve správních věcech), nejnovější z 23. 4. 2026
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Aktualizováno: (stav databáze zákonů a judikatury)
Paragraf 42 zákoníku práce definuje pracovní cestu jako časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo jeho sjednané místo výkonu práce, přičemž k takovému vyslání je potřeba dohoda se zaměstnancem.
V praxi
- Během pracovní cesty zaměstnanec vykonává práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na cestu vyslal.
- Pokud je zaměstnanec vyslán do jiné organizační složky nebo k jinému zaměstnavateli, může být pověřený vedoucí zaměstnanec (nebo jiný zaměstnavatel) dávat pokyny k práci, ale nemůže jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.
Judikatura
Jak soudy aplikují § 42
Vzhledem k tomu, že tyto závěry odvolacího soudu již samy o sobě obstojí jako důvod pro zamítnutí žaloby ve vztahu ke všem žalovaným, nečiní dovolání přípustným další dovolatelem formulovaná právní otázka, „jaké požadavky z hlediska formy a obsahu klade ust. § 42 zákoníku práce na jednání zaměstnavatele (a zaměstnance), aby byly naplněny podmínky pro konání pracovní cesty (formální náležitosti vyslání zaměstnance na pracovní cestu a pro konání pracovní cesty jako takové), tj. zejm. zda postačuje faktické jednání zaměstnance a zaměstnavatele směřující k …
… vyřešeny, a to otázku, zda je zaměstnavatel oprávněn sjednávat se zaměstnanci v pracovních smlouvách místo výkonu práce na jiném místě, než na kterém jim skutečně práci dlouhodobě (bez konkrétně vymezeného časového období) přiděluje i bez toho, aby je na toto místo výkonu práce vyslal na pracovní cestu v souladu s § 42 zákoníku práce, a po skončení přidělování práce na tomto místě po nich požadovat výkon práce na formálně ve smlouvě sjednaném místě výkonu práce, a otázku, zda je v souladu se zákonem, pokud zaměstnavatel dlouhodobě uzavírá pracovní …
Výkon práce u žalované probíhá tak, že strojvedoucí jsou posíláni na pracovní cestu podle § 42 zákoníku práce s tím, že pracovní cesta začíná až v místě prvního výkonu práce, v případě strojvedoucích se jedná o místo nástupu na lokomotivu.
Co říká § 42 – Zákoník práce
§ 42 Pracovní cesta
(1) Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
(2) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval; v pověření je třeba vymezit jeho rozsah. S pověřením podle věty první musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.
Související otázky
Na co si dát pozor
- Je nutné mít dohodu se zaměstnancem o vyslání na pracovní cestu.
- Při pověření jiného vedoucího zaměstnance nebo jiného zaměstnavatele k dávání pokynů je třeba jasně vymezit rozsah tohoto pověření a seznámit s ním zaměstnance.
- Pověřený vedoucí zaměstnanec jiného zaměstnavatele nemůže jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.
Navazující ustanovení
Zákoník práce – přehled paragrafůPracovní právoVšechny právní otázky