21 Cdo 4533/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4533/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4533/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4533.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Dotčené předpisy:§ 14 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 243 předpisu č. 65/1965Sb. § 172 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4533/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Sony Ericsson Mobile Communications International AB se sídlem v Lundu, Nya Vattentornet, Švédsko - Sony Ericsson Mobile Communications International AB Branch Office Czech Republic, organizační složky se sídlem v Praze 4 - Chodově, V Parku č. 2309/6, IČO 26497387, zastoupeného Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4, proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Zbraslavské nám. č. 458, o 3.150.471,- Kč s příslušenstvím a o vydání věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 132/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2010 č.j. 14 Cmo 426/2008-265, takto: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Filipa Směji, advokáta se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 1.9.2003 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 3.150.471,- Kč s 2,5% úrokem od 2.8.2003 do zaplacení a aby mu vydal "automobil zn. Octavia, STAHFXO1A8DFM5, SPZ: AKO 55-69, r.v. 2000, číslo podvozku TMBBP41U2Y2387115, číslo motoru 480108" oproti "vydání částky 4.400,-Kč", a, pro případ, že by žalovaný automobil "neměl a jeho vydání nebylo možné", aby žalobci zaplatil 300.000,-Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, jehož pracovněprávní vztah na žalobce přešel od dosavadního zaměstnavatele ERICSSON spol. s r.o., byl dne 22.10.2001 jmenován do funkce vedoucího organizační složky žalobce a generálního manažera pro Českou republiku "s účinností ke dni vzniku organizační složky, tj. 12.12.2001", a že mu byla stanovena mzda ve výši 50.000,- Kč měsíčně, která byla od 1.10.2002 zvýšena na 80.000,- Kč měsíčně. Poté, co dne 28.1.2003 došlo mezi žalovaným a generálním manažerem žalobce pro střední a východní Evropu T. W. k "ústní dohodě, že žalovaný bude z funkce vedoucího organizační složky odvolán", a co byl dne 25.6.2003 zřizovatelem z funkce vedoucího organizační složky vskutku odvolán, žalovaný dne 1.7.2003 jednak jednostranně odstoupil z funkce vedoucího organizační složky, jednak jako "zástupce organizační složky" odvolal žalovaného z funkce generálního manažera pro Českou republiku. Dne 1.7.2003 dále zaměstnankyně žalobce I. V. předložila na pokyn žalovaného "mzdové účtárně" listinu označenou jako "smlouva o individuálních pracovních a platových podmínkách (Manažerská smlouva)" s datem uzavření 14.2.2003, kterou za žalobce uzavřel žalovaný a podle níž mimo jiné žalovanému náležela od 13.2.2003 mzda ve výši 375.000,- Kč měsíčně, odchodné ve výši osminásobku základní měsíční mzdy, dojde-li k odvolání žalovaného z funkce do tří let od vzniku organizační složky, a odstupné ve výši pětinásobku základní mzdy, dojde-li k rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí podle ustanovení § 46 odst.1 písm.a) až c) zákoníku práce nebo dohodou uzavřenou z týchž důvodů, a podle níž měl žalovaný právo na odkoupení služebního automobilu po třech letech nebo po ujetí 100.000 km za obvyklou tržní cenu sníženou o 300.000,- Kč, a listinu označenou "Dohoda o rozvázání pracovního poměru", kterou za žalobce uzavřel žalovaný a podle níž se rozvazuje pracovní poměr účastníků dohodou ke dni 1.7.2003 z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce; spolu s těmito listinami byla "mzdové účtárně" předložena kupní smlouva, kterou za žalobce uzavřel žalovaný a podle níž žalobce prodal žalovanému předmětný osobní automobil za kupní cenu 4.400,- Kč (za obvyknou tržní cenu ve výši 304.400,- Kč sníženou o 300.000,- Kč). Žalobce dovozuje, že smlouva datovaná dnem 14.2.2003 a kupní smlouva na předmětný automobil jsou neplatné a že žalovaný je povinen vrátit plnění poskytnutá podle smlouvy datované dnem 14.2.2003 (po odečtení jeho skutečných nároků) a vydat předmětný osobní automobil. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26.10.2004 č.j. 16 C 230/2003-81 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 210.726,-Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Doležala. Z výsledků dokazování dovodil, že žalovaný, který byl u žalobce v pracovněprávním vztahu, uzavřel poté, co se dozvěděl o svém "budoucím odvolání" z funkce vedoucího organizační složky žalobce, "se zpětnou platností manažerskou smlouvu, kterou si navýšil mzdu, zároveň uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů a sjednal prodej firemního automobilu za zbytkovou cenu 4.400,- Kč", aniž by tyto úkony byly schváleny "personálním manažerem firmy", a uzavřel, že manažerská smlouva je neplatným právním úkonem, neboť byla uzavřena v rozporu s interními předpisy žalobce a odporuje ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 1/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), které je třeba na odměňování žalovaného "aplikovat analogicky", že je neplatná také dohoda o rozvázání pracovního poměru, neboť u žalobce "neproběhla žádná organizační změna", že je neplatná rovněž kupní smlouva, neboť "interní předpisy neobsahovaly žádná ujednání, která by umožňovala takovou transakci", a že proto žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 243 zákoníku práce a podle ustanovení § 457 občanského zákoníku. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.3.2005 č.j. 18 Co 110/2005-99 vyslovil, že "Městský soud v Praze jako soud odvolací není soudem věcně příslušným" a že "k projednání a rozhodnutí této věci je v prvním stupni příslušný krajský (městský) soud", a rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a že se věc postupuje Městskému soudu v Praze, který ve věci rozhodne jako soud prvního stupně. Podle názoru odvolacího soudu patří projednávaná věc podle ustanovení § 9 odst.3 písm.h) o.s.ř. do věcné příslušnosti krajských soudů, neboť předmětem řízení je žalobcův nárok proti bývalému vedoucímu organizační složky žalobce a jedná se tedy "o spor mezi obchodní společností a jiným orgánem týkající se výkonu funkce tohoto orgánu". Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 5.10.2007 č.j. 8 Cm 132/2005-185 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 316.331,15 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Doležala. Po vyhodnocení provedených důkazů a po přihlédnutí k tomu, že žalovaný byl pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.5.2005 sp. zn. 5 To 27/2005 uznán vinným spácháním trestného činu podvodu a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že manažerská smlouva ze dne 14.2.2003 je neplatná, neboť odporuje nejen "interním předpisům a zvyklostem žalující společnosti", ale i ustanovení § 4 odst. 5 zákona 1/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), které je možné na daný případ "aplikovat analogicky", a že přijetím plnění z této neplatné smlouvy vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, které je povinen podle ustanovení § 243 zákoníku práce vydat žalobci. Protože je neplatná také kupní smlouva, neboť "její uzavření obchází zákon a příčí se dobrým mravům", je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku vydat žalobci osobní automobil, který získal z této neplatné smlouvy oproti vrácení částky, kterou zaplatil sám. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15.6.2010 č.j. 14 Cmo 426/2008-265 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 95.316,-Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Doležala. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že soudy jsou v tomto řízení vázány odsuzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.5.2005 sp. zn. 5 To 27/2005. Protože žalovaný "získal peněž