21 Cdo 4972/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4972/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2016 Spisová značka:21 Cdo 4972/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4972.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb. § 42 odst. 1 předpisu č. 373/2011Sb. § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 373/2011Sb. § 44 předpisu č. 373/2011Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4972/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně V. P., zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, B. Němcové č. 585/54, IČO 26068877, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489/7A, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o 118.248,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 376/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2015 č.j. 19 Co 200/2015-142, takto: Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím), rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2014 č.j. 18 C 376/2013-101 (s výjimkou výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím) a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července 2015 č.j. 18 C 376/2013-175 se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalovaná sdělila dopisem ze dne 29.7.2013 žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobkyně na základě lékařského posudku vypracovaného oddělením pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice ze dne 19.6.2013 pozbyla "dlouhodobě zdravotní způsobilost". Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 1.11.2013 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby jí žalovaná zaplatila dlužnou mzdu za období od 8.6.2013 do 30.9.2013 ve výši 118.248,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 20.2.2007 v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou jako zdravotní sestra na neonatologickém oddělení a že pracovní poměr se dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 18.2.2009 změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně utrpěla dne 2.9.2011 pracovní úraz, když při plnění pracovních povinností zakopla a zranila si pravé koleno, a v důsledku pracovního úrazu byla uznána práce neschopnou až do 31.12.2011. Po návratu žalobkyně do zaměstnání dne 1.1.2012 zraněné "koleno dvanáctihodinové směny neustálo", byla jí doporučena operace a dne 19.1.2012 byla znovu uznána práce neschopnou. Pracovní neschopnost byla ukončena dne 7.6.2013; žalobkyně dne 4.6.2013 předala žalované "mimořádný lékařský posudek závodního lékaře" ze dne 3.6.2013, podle kterého byla zdravotně nezpůsobilá k práci zdravotní sestry na "plný pracovní úvazek", a požádala o přeřazení na jinou pracovní pozici nebo kratší pracovní dobu, avšak žalovaná jí nevyhověla. Dne 7.6.2013 obdržela žalobkyně dopis, v němž jí žalovaná sdělila, že "vzhledem k pracovní nezpůsobilosti nemá nadále docházet do zaměstnání", a zároveň jí uložila vyzvednout si dne 10.6.2013 "harmonogram směn pro rok 2013" a podle něj se ve stanovené pracovní době "zdržovat v místě trvalého bydliště, aby se na zavolání mohla dostavit do místa výkonu práce". Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice vydalo dne 19.6.2013 lékařský posudek, podle něhož žalobkyně "dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu povolání na plný úvazek", ve kterém však nebylo uvedeno, že se jedná o následek pracovního úrazu; posléze byl posudek z "podnětu" žalobkyně zrušen rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16.10.2013 č.j. KUJCK 39062/2013/OSVZ. Žalovaná s odvoláním na lékařský posudek ze dne 19.6.2013 dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně dopisem ze dne 30.7.2013 sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání s tím, že "má zájem nadále pracovat v nemocnici, a to na jakékoliv pozici v souladu se zdravotním stavem". V období od 8.6.2013 do 30.9.2013 (kdy měl pracovní poměr účastníků skončit výpovědí) nevyplatila žalovaná žalobkyni žádnou mzdu za "pracovní pohotovost", která jí byla nařízena. Žalobkyně pokládá výpověď z pracovního poměru za neplatnou a požaduje úhradu "dlužné mzdy". Žalovaná zpochybnila, že by pracovní neschopnost žalobkyně "trvající v období od 19.1.2012 do 7.6.2013 byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2.9.2011", a uvedla, že žalobkyně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost, která jí neumožňuje konat sjednanou práci, a že "po dobu výpovědní lhůty nenáleží žalobkyni nárok na vyplacení dlužné mzdy, resp. náhrady mzdy, neboť žalobkyně nevykonávala pro žalovaného práci z důvodu spočívajícího na straně žalobkyně". Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26.8.2014 č.j. 18 C 376/2013-101 určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.7.2013 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč "hrubého s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 117.602,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení", že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 51.304,- Kč "na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích, které budou soudem vyplaceny k rukám JUDr. Karla Fořtla", a že žalovaná je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku 7.881,- Kč. Po provedeném dokazování dovodil, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť se odvolává na lékařský posudek ze dne 19.6.2013, ve kterém je "pouze zaškrtnuta varianta, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti, aniž by z něho bylo jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, tj. zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) nebo v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyni rovněž náleží "doplatek do výše předpokládaného průměrného výdělku"; i když žalobkyně nemohla vykonávat svou dosavadní práci, zaměstnavatel jí dal "příkaz, aby do práce nechodila, ale zároveň jí přikázal, aby zůstala v době svých směn k dispozici, jinak řečeno neumožnil jí ani vykonávat jinou práci a jinou práci jí ani nenabídl, nelze z provedených důkazů učinit závěr, že takovou práci pro žalobkyni neměl". K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26.2.2015 č.j. 19 Co 200/2015-142 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a v ostatních výrocích jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "ani z výpovědi z pracovního poměru ze dne 29.7.2013, ani z lékařského posudku ze dne 19.6.2013 není jednoznačně patrno, co bylo příčinou nezpůsobilosti žalobkyně dále konat dosavadní práci", a že proto taková výpověď z pracovního poměru je pro rozpor s ustanovením § 50 odst. 4 zákoníku práce neplatná. Při rozhodování o "mzdovém nároku" žalobkyně odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nerozhodl o celém předmětu řízení (žalobkyně požadovala částku 118.248,- Kč s úroky z prodlení od 1.11.2013 do zaplacení, ale soud prvního stupně rozhodl o částce 117.602,- Kč s příslušenstvím, aniž by žalobkyně vzala částečně žalobu zpět nebo žalobu co do uplatněné částky změnila), odmítl názor soudu prvního stupně, že by žalobkyni náležela náhrada mzdy za období od 8.6. do 30.9.2013 podle ustanovení § 139 zákoníku práce, neboť "náhrada mzdy zaměstnanci přísluší pouze tehdy, pokud takovýto nárok zákoník práce stanoví, když z ničeho nevyplývá, že pokud zaměstnanec nepracuje, a tudíž mu nesvědčí nárok na mzdu, má za trvání pracovního poměru automaticky právo na náhradu mzdy", a uzavřel, že, "je-li dána jak překážka n