21 Cdo 5117/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5117/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 10. 2015 Spisová značka:21 Cdo 5117/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5117.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Datové schránky Dotčené předpisy:§ 114b o. s. ř. § 153a o. s. ř. § 46 odst. 1 o. s. ř. § 6 předpisu č. 300/2008Sb. § 17 předpisu č. 300/2008Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5117/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Bc. R. S., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šiplem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí č. 690/15, proti žalované České republice - Vězeňské službě České republiky v Praze 4, Soudní č. 1672/1a, IČO 00212423, o neplatnost výpovědi a okamžitého zrušení pracovního poměru a o 25.378,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 169/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2014 č.j. 23 Co 349/2014-90, takto: Dovolání žalobce se zamítá. Odůvodnění: Dopisem ze dne 25.9.2013 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že "zneužil služební mobilní telefon pro soukromé hovory", aniž by poté provedl jejich vyúčtování, čímž žalované způsobil škodu ve výši 73,84 Kč, což bylo zjištěno z provedení operativní kontroly ve dnech 9. až 11.9.2013, a že bez souhlasu ředitele Věznice Rapotice pořídil scany "povolení k vjezdu a parkování na příjezdové komunikaci Věznice Rapotice soukromého vozidla" s úředním razítkem Věznice Rapotice a s podpisem jejího ředitele. Dopisem ze dne 1.10.2013 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spatřovala v tom, že bez souhlasu ředitele věznice a jeho vědomí "byl vytvořen účet pro potřeby osoby zajišťující soukromou stomatologickou praxi a poskytující zdravotní péči v rozsahu praktického zubního lékařství" a že byl jí "zřízen přístup do IS Medikus a sítě Internet VS", jakož i v neprovádění kontrol výpočetní techniky, ač měl žalobce z pozice vedoucího oddělení informatiky "provádět kontrolu dodržování hospodárného využití výpočetní techniky a nejméně dvakrát ročně zabezpečit fyzickou prověrku každého jednotlivého prostředku výpočetní techniky", čímž "došlo k hrubému narušení bezpečnosti věznice a bezpečnosti počítačové sítě věznice a k úniku dat, obsahujících osobní údaje zaměstnanců a vězněných osob". Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 22.11.2013 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená rozvázání pracovního poměru jsou neplatná, a aby bylo žalované uloženo zaplatit mu 25.378,- Kč "s úrokem z prodlení 8,05% p.a. z této částky od 14.11.2013 do zaplacení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1.2.2008 (změněné dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 15.7.2008) jako vedoucí samostatného referátu informatiky. Výpověď z pracovního poměru a okamžité zrušení pracovního poměru byly žalobci doručeny "v době jeho dočasné pracovní neschopnosti"; i kdyby jejich důvody mohly vést k rozvázání pracovního poměru, byla zde "překážka zákonného zákazu výpovědi i okamžitého zrušení pracovního poměru v ochranné době ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce". Žalovaná navíc nepostupovala v souladu s ustanovením § 61 odst. 1 zákoníku práce, když výpověď a ani okamžité zrušení pracovního poměru neprojednala s odborovou organizací, jejímž členem je žalobce; v případě výpovědi z pracovního poměru "z ničeho nevyplývá, zda zaměstnavatel požádal příslušnou odborovou organizaci o předchozí projednání", a s okamžitým zrušením pracovního poměru sice souhlasila Základní organizace nezávislého odborového svazu Policie České republiky, Věznice Rapotice, žalobce je však "členem jiné odborové organizace v rámci organizační struktury žalované". Protože žalobce po doručení obou rozvázání pracovního poměru sdělil žalované, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala, má nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst.1 zákoníku práce. Obvodní soud pro Prahu 4 nejprve usnesením ze dne 30.12.2013 č.j. 48 C 169/2013-30 žalovanou ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu vyzval, aby se ve věci písemně vyjádřila do 30 dnů od doručení usnesení, a posléze rozsudkem ze dne 24.4.2014 č.j. 48 C 169/2013-58 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17.950,80 Kč k rukám advokáta Mgr. Vlastimila Šipla. Poté, co zjistil, že usnesení ze dne 30.12.2013 č.j. 48 C 169/2013-30 bylo žalované doručeno dne 30.12.2013 do vlastních rukou a že žalovaná se ve lhůtě určené k podání písemného vyjádření nevyjádřila, dospěl k závěru, že nastala "fikce uznání nároku" ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 občanského soudního řádu a že byly splněny i ostatní předpoklady pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 občanského soudního řádu. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.8. 2014 č.j. 23 Co 349/2014-90 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Souhlasil s postupem soudu prvního stupně, který vyzval žalovanou k podání "kvalifikovaného vyjádření" podle ustanovení § 114b občanského soudního řádu, vytknul mu však, že "nesprávně vyhodnotil podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 114b ve spojení s ustanovením § 153a občanského soudního řádu"; "výzva" podle ustanovení § 114b občanského soudního řádu byla totiž žalované doručena do "datové schránky Centrální evidence vězněných osob pod ID: ynsarxi", tedy do tvz. "aditivní datové schránky orgánu veřejné moci" (žalované), přičemž předvolání k jednání a další písemnosti byly správně v průběhu řízení doručovány soudem do tzv. "primární" datové schránky žalované, ID: b86abcb. Vzhledem k tomu, že datovou schránku mají "zřízeny i další subjekty organizačně zařazené v rámci Vězeňské služby ČR", mohlo být žalované řádně doručováno pouze do datové schránky s ID: b86abcb a "administrativní pochybení při doručování "výzvy" nelze "přičítat v neprospěch žalované". Odvolací soud uzavřel, že "fikce uznání nároku" podle ustanovení § 114b odst.5 občanského soudního řádu nenastala "s ohledem na nesystémové nastavení zpráv odesílaných z datových schránek v rámci jednoho rezortu". Odvolací soud současně vytknul soudu prvního stupně, že "je nutné při vypracování jakéhokoliv rozsudku pro uznání uvádět v odůvodnění tohoto rozsudku kromě předmětu řízení a důvodů, které vedly k vydání rozsudku pro uznání, rovněž "právní posouzení uplatněného nároku, a to v zájmu srozumitelnosti a přezkoumatelnosti". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 46 odst. 1 občanského soudního řádu je adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě adresa datové schránky evidovaná podle zvláštního právního předpisu (podle zákona č. 300/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a že orgán veřejné moci (a tedy i žalovaná) může mít zřízeny další datové schránky (označované jako "sekundární"), které jsou evidovány stejně jako "primární" datové schránky a "splňují tak požadavek § 46 odst. 1 občanského soudního řádu". Odvolací soud tedy nesprávně dovodil, že doručení rozhodnutí soudu prvního stupně do další datové schránky žalované je v rozporu s právními předpisy a že proto "nemůže mít předpokládaných právních účinků". Žalobce nesouhlasí s odvolacím soudem ani v tom, že by bylo nezbytné, aby v odůvodnění rozsudku pro uznání byla uvedena právní kvalifikace fikcí zjištěného skutkového stavu, neboť "absence této právní kvalifikace nečiní rozsudek pro uznání nesrozumitelným či nepřezkoumatelným". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Souhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, a to ať již "z důvodu otázky a okolnosti samotného doručení, tak pro obsahové náležitosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně". Podle názoru žalované doručení &qu