21 Cdo 641/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 641/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2019 Spisová značka:21 Cdo 641/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.641.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odbory Dotčené předpisy:§ 286 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 286 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 641/2018-918 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. L, narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Matějem Harantou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1246/1, proti žalované Správě majetkového portfolia Praha 3 a. s. se sídlem v Praze 3, Olšanská č. 2666/7, IČO 28954866, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 31/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2017 č. j. 23 Co 250/2017-861, takto: I. Dovolání žalované proti výroku rozsudku městského soudu o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ve výroku o náhradě nákladů řízení a proti výroku rozsudku městského soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. února 2017 č. j. 20 C 31/2013-810 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 7. 12. 2012 zaměstnavatel Investiční a rozvojová Praha 3 a. s. sdělil žalobci, že mu „v důsledku zrušení útvaru 1005 Kontrola“ dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce „z důvodu nadbytečnosti“. Dopisem ze dne 18. 12. 2012 stejný zaměstnavatel žalobci sdělil, že mu dává okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem zaměstnavatel spatřoval v tom, že žalobce dne 7. 12. 2012 při předávání výpovědi z pracovního poměru „vulgárně slovně napadl členy představenstva, a to bez jakéhokoli důvodu“. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 4. 2. 2013 proti žalované Investiční a rozvojové Praha 3 a. s. domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012 a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 12. 2012 jsou neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že organizační opatření žalované, na základě něhož bylo zrušeno pracovní místo žalobce a žalobce se stal nadbytečným, bylo pouze předstírané a „ve skutečnosti nesledovalo deklarovaný cíl“. Výpověď následovala bezprostředně poté, co žalobce oznámil žalované, že u něj působí Odborová organizace zaměstnanců Investiční a rozvojové Praha 3 a. s., jejímž je předsedou. Účelem organizační změny žalované bylo podle žalobce „konstruovat“ důvod pro ukončení pracovního poměru s žalobcem. Žalobce považuje jednání žalované za diskriminující z důvodu jeho členství a činnosti v odborové organizaci a dále z důvodu jeho členství v politické straně (ODS). Výpověď z pracovního poměru, jakož i okamžité zrušení pracovního poměru považuje žalobce za neplatné i z toho důvodu, že žalovaná nepožádala uvedenou odborovou organizaci o předchozí souhlas s jejich učiněním. Namítal rovněž, že okamžité zrušení pracovního poměru mu nebylo doručeno a že „slovní výměna názorů, ke které došlo při prezentování výpovědi“, nemůže dosahovat intenzity porušení pracovních povinností pro okamžité zrušení pracovního poměru. Obvodní soud pro Prahu 3 (poté, co usnesením ze dne 19. 9. 2013 č. j. 20 C 31/2013-329 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno na straně žalované se společností Správa majetkového portfolia Praha 3 a. s. se sídlem v Praze 3, Olšanská č. 2666/7, IČO 28954866, neboť dosavadní žalovaná v průběhu řízení ke dni 1. 8. 2013 zanikla bez likvidace z důvodu fúze sloučením s nástupnickou společností) rozsudkem ze dne 21. 5. 2014 č. j. 20 C 31/2013-391 žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, neboť zaměstnavatel nepožádal o předchozí souhlas s výpovědí odborovou organizaci, jež (na základě oznámení ze dne 5. 12. 2012) u zaměstnavatele začala působit 6. 12. 2012 a ve které žalobce působil jako člen jejího orgánu. Navíc shledal, že „rozhodnutí představenstva o zrušení útvaru 1005 Kontrola bylo účelové s cílem nikoliv zvýšit efektivitu společnosti a snížit náklady, ale ukončit pracovní poměr s žalobcem“. Z důvodu nepožádání o udělení předchozího souhlasu s tímto opatřením dospěl k závěru též o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, ve kterém nebylo ani náležitě vymezeno jednání, jímž měl žalobce porušit pracovní povinnosti. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014 č. j. 23 Co 391/2014-519 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru potvrdil a ve výroku o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a nákladech řízení rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že jak k výpovědi z pracovního poměru, tak k okamžitému zrušení pracovního poměru žalovaná přistoupila, i když „nepožádala odborovou organizaci o souhlas s těmito právními úkony“, ač tak učinit měla; vyšel ze zjištění, že žalované bylo dne 5. 12. 2012 oznámeno působení Odborové organizace zaměstnanců Investiční a rozvojové Praha 3 a. s., jejímž předsedou byl žalobce, a při posouzení oprávnění odborové organizace jednat zohlednil, že „zákoník práce nestanoví odborové organizaci povinnost své právo jednat prokazovat, ale oznamovat“. Pro „absenci souhlasu odborové organizace“ a pro nedostatečné skutkové vymezení jeho důvodu proto okamžité zrušení pracovního poměru shledal neplatným právním úkonem. Vzhledem k tomu, že závěry soudu prvního stupně o nenaplnění důvodu výpovědi z pracovního poměru jsou nepřezkoumatelné, uložil mu, aby se znovu zabýval tím, zda byly splněny podmínky výpovědi podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, případně tím, zda na žalované lze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 22. 2. 2017 č. j. 20 C 31/2013-810 určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012 doručená žalobci dne 7. 12. 2012 je neplatná a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 116 886 Kč k rukám advokáta Mgr. Matěje Haranty. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl v pracovním poměru u právní předchůdkyně žalované (Investiční a rozvojová Praha 3 a. s.), u které od 1. 9. 2012 pracoval jako vedoucí útvaru 1005 Kontrola, že představenstvo zaměstnavatele na svém mimořádném zasedání dne 5. 12. 2012 přijalo usnesení o změně organizačního řádu a o zrušení útvaru 1005 Kontrola, že téhož dne byla „připravena“ výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, kterou žalobce dne 7. 12. 2012 odmítl od zaměstnavatele převzít, a že dne 5. 12. 2012 žalobce e-mailovou zprávou oznámil předsedovi představenstva zaměstnavatele a řediteli zaměstnavatele založení Odborové organizace zaměstnanců Investiční a rozvojové Praha 3 a. s. a zahájení působení této odborové organizace u zaměstnavatele (oznámení bylo zasláno i „prostřednictvím České pošty s. p.“); návrh na evidenci uvedené odborové organizace byl Ministerstvu vnitra doručen dne 26. 10. 2012 a na její ustavující schůzi konané dne 23. 11. 2012 byl předsedou odborové organizace zvolen žalobce, místopředsedou J. J. a členem výboru Z. K. (oba rovněž zaměstnanci Investiční a rozvojové Praha 3 a. s.). Na tomto základě dospěl k závěru, že zaměstnavatel byl povinen postupovat podle ustanovení § 61 odst. 2 zákoníku práce a požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas s výpovědí z pracovního poměru, a pokud tak neučinil, je výpověď neplatná; s odkazem na judikaturu dovolacího soudu rovněž uzavřel, že tuto neplatnost nelze „zhojit“ postupem podle ustanovení § 61 odst. 4 věty za středníkem zákoníku práce. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2017 č. j. 23 Co 250/2017-861 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám advokáta Mgr. Matěje Haranty náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč. Odvolací soud (který vyšel ze s