21 Cdo 869/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 869/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 2. 2006 Spisová značka:21 Cdo 869/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.869.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 208 předpisu č. 99/1963Sb. § 259 předpisu č. 65/1965Sb. § 240 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 869/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. Antonína Janáka, advokáta se sídlem v Praze 1, Haštalská č. 760/27 jako správce konkursní podstaty C., akciové společnosti v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Ing. I. H., 2) K. H., 3) J. H. jako procesním nástupcům po žalovaném Ing. B. H., zastoupeným advokátem, o 1.029.201,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 118/95, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2004 č.j. 16 Co 480/2003-370, takto: I. Dovolání žalovaných se zamítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 6.040,- Kč k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce C., akciová společnost, se domáhal, aby mu žalovaný Ing. B. H. zaplatil 1.029.201,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 27.3.1995 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako vedoucí sekce - referátu 1012 v obchodní skupině 1000. V průběhu roku 1992 uzavřel žalobce se společností T., š.p. celkem 23 kupních smluv na dodávky bavlněných lůžkových textilií v celkové nákupní ceně 15.607.680,- Kč, a v návaznosti na tyto dodávky \"měl nasmlouvánu realizaci dodávek tohoto zboží ve franco cenách v úhrnné výši 16.636.881,- Kč\". Žalovaný \"ve snaze získat pro sebe obchodní síť žalobce\" uzavřené kupní smlouvy \"stornoval\", v důsledku jeho jednání přestali zahraniční zástupci při objednávání výrobků T. š.p. jednat se žalobcem a navazovali obchodní kontakty s firmou B. s.r.o., jejímž jediným zakladatelem, společníkem a statutárním orgánem byl žalovaný, případně přímo se samotným výrobcem T. š.p. V důsledku jednání žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši 1.029.201,- Kč, spočívající v rozdílu mezi kupní cenou, za niž bylo zboží nakoupeno, a franco cenami, za které mělo být realizováno. Žalobce je přesvědčen, že uvedená škoda spočívající v ušlém zisku mu náleží v celém rozsahu, neboť žalovaný úmyslně zrušil kupní smlouvy proto, aby v nově sjednaných kupních smlouvách nastoupila na místo žalobce jeho firma B. s.r.o., popřípadě přímo T. š.p. jako prodávající. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 27.11.1996 č.j. 9 C 118/95-52 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 30.020,- Kč \"na účet\" advokáta. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu ustanovení § 172 zákoníku práce, neboť - i když nebylo zjištěno, že \"dokumentace k těmto 23 obchod. případům zmizela vinou žalovaného\" - bylo prokázáno, že stornování 23 smluv provedl T. š.p. a žalovaný \"toto musel akceptovat\". K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.7.1997 č.j. 39 Co 312/97-73 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně, že odůvodnění jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a uložil mu, aby po doplnění řízení po skutkové stránce ve věci znovu rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 9 poté rozsudkem ze dne 17.12.1998 č.j. 9 C 118/95-149 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 43.917,- Kč se 17% úrokem od 27.3.1995 do zaplacení, ohledně částky 980.134,- Kč se 17% úrokem od 27.3.1995 do zaplacení žalobu zamítl, řízení o částce 5.150,- Kč se 17% úrokem od 27.3.1995 do zaplacení zastavil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 93.202,- Kč \"na účet\" advokáta. Po doplnění řízení dospěl k závěru, že \"mezi jednáním žalovaného, které spočívalo ve vyznačení stornování zakázek, a vznikem škody není stav příčiny a následku\". Vycházel ze zjištění, že pokyn obchodnímu referátu žalovaného ke stornování všech 23 zakázek dali představitelé š.p. T., bavlnářské závody R. Podle názoru soudu prvního stupně však žalovaný porušil povinnosti dané pracovní smlouvou, neboť vědomě neupozornil vedoucího zaměstnance na hrozící škodu; kdyby tuto povinnost splnil, mohl žalobce zajistit zakázky výrobky jiného podniku. Žalovanému proto uložil, aby podle ustanovení § 175 zákoníku práce zaplatil žalobci na náhradě škody trojnásobek svého průměrného hrubého měsíčního výdělku. K odvolání účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.2.2000 č.j. 39 Co 321/99-201 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 43.917,- Kč a v zamítavém výroku ohledně úroků z prodlení z částky 980.134,- Kč ve výši 17% za dobu od 27.3.1995 do 27.5.1995 potvrdil a ohledně úroků z prodlení z částky 43.917,- Kč jej změnil tak, že žalobu o zaplacení 17% úroku z částky 43.917,- Kč za dobu od 27.3.1995 do 27.5.1995 zamítl, v zamítavém výroku o věci samé změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 980.134,- Kč se 17% úrokem z částky 1.024.051,- Kč od 28.5.1995 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 183.464,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 29.187,50 Kč, vše \"na účet\" advokát. Po doplnění řízení obžalobou \"podanou dne 23.8.1999 Obvodním státním zastupitelstvím pro P. v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 136/99\" a fakturami vystavenými státním podnikem T. (ze kterých zjistil, že \"mezi jmenovaným státním podnikem a žalobcem probíhal obchodní styk po únoru 1993\") dospěl k závěru, že \"není pochyb a bylo prokázáno, že žalobce nemohl realizovat smlouvy pro úmyslné jednání žalovaného, který v době, kdy byl jeho zaměstnancem, stornoval 23 smluv, neboť se tak dohodl, jak sám uvedl ve své výpovědi, s podnikem T.\". Odvolací soud dovodil, že žalovaný tím porušil povinnost při plnění pracovních úkolů \"s úmyslem realizovat zakázky přes svoji firmu B.\" a že žalobci tímto jednáním ušel majetkový prospěch vyčíslený obchodním rozpětím. Podle názoru odvolacího soudu žalovaný nebyl oprávněn smlouvy stornovat, \"byť měl k tomu příkaz od podniku T. (jedné ze smluvních stran)\". \"Úmyslné zavinění žalovaného\", které je podle názoru odvolacího soudu dáno tím, že \"důvodem ke stornování smlouvy bylo, aby sám získal obchodní případy, musí podle ustanovení § 179 odst. 3 zákoníku práce vést k povinnosti žalovaného nahradit žalobci i jinou škodu (ušlý zisk)\". K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR - poté, co zjistil, že na majetek žalobce C., akciové společnosti, byl usnesením býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16.8.2000 č.j. 80 K 53/99-69 prohlášen konkurs, a že žalovaný navrhl, aby v řízení bylo pokračováno, a co dovodil, že v řízení má být pokračováno se správcem konkursní podstaty JUDr. A. J., advokátem, na místě žalobce - rozsudkem ze dne 13.8.2002 č.j. 21 Cdo 1111/2001-273 rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 980.134,- Kč se 17% úrokem z částky 1.024.051,- Kč za dobu od 28.5.1995 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud vytknul odvolacímu soudu, že pro nedostatek důvodů nemohly být přezkoumány jeho závěry o tom, že žalovaný \"stornováním 23 smluv\" porušil svou právní povinnost, že \"důvodem ke stornování smluv bylo, aby žalovaný sám získal obchodní případy\", a že \"majetkový prospěch\" byl \"vyčíslen obchodním rozpětím\" (souhrnem obchodního rozpětí ve 23 obchodních případech). Podle dovolacího soudu bylo řízení též postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť obchodní případy, v nichž byly zakázky \"stornovány\", byly jednotlivě zpracovávány v průběhu roku 1992 a mohly se v nich naplňovat odchylně i předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu; v řízení proto měly být zjišťovány rozhodné skutečnosti pro každý obchodní případ zvlášť. Po doručení tohoto rozsudku dovolacího soudu sdělil žalobce (správce konkursní podstaty advokát JUDr. A. J.) podáním ze dne 5.11.2002 doplněným podáním ze dne 12.11.2002, že bere žalobu (v rozsahu, v jakém byl rozs