22 Cdo 1113/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1113/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1113/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1113.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Stavba Součást věci Příslušenství věci Dotčené předpisy:§ 498 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 28.02.2017 § 505 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 506 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 510 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 510 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1113/2025-363 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) A. D. a b) K. D., zastoupených JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, proti žalované XY, IČO XY, se sídlem ve XY, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 176/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 15 Co 75/2024-336, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 15 Co 75/2024-336, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 12. 2023, č. j. 5 C 176/2020-292, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 10. 2024, č. j. 5 C 176/2020-319, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se žalobci domáhají vyklizení pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je stavba č. p. XY. Podle žalobců je součástí této nemovitosti rovněž lisovna, vinný sklep a šíje propojující lisovnu s vinným sklepem, které v současné době užívá žalovaná. Žalobci nabyli uvedenou nemovitost na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2019 uzavřené s V. a I. B. Mají za to, že nemovitost nabyli se všemi součástmi, tedy i s lisovnou, vinným sklepem a šíjí propojující lisovnu s vinným sklepem. Jelikož žalované nesvědčí žádný právní titul k užívání těchto částí nemovitosti ve vlastnictví žalobců, požadují jejich vyklizení. 2. S ohledem na požadavek žalobců se Nejvyšší soud zabýval otázkou právní povahy lisovny, šíje a vinného sklepa, které se nachází i pod stavbou žalobců č. p. XY. I. Dosavadní průběh řízení 3. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2023, č. j. 5 C 176/2020-292, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované vyklidit pozemek p. č. XY v k. ú. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (výrok I). Rozhodl rovněž o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II). V doplňujícím usnesení ze dne 23. 10. 2024, č. j. 5 C 176/2020-319, rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých státu (výrok III). 4. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 15 Co 75/2024-336, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobci nabyli vlastnické právo k pozemku p. č. XY v k. ú. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2019 uzavřené s V. a I. B. Zohlednil, že již v době předcházející nabytí vlastnického práva žalobci došlo k právnímu i faktickému oddělení lisovny, vinného sklepa a šíje propojující sklep s lisovnou od nemovitosti žalobců. Na základě přídělové listiny ze dne 16. 1. 1960, č. j. Zem 8/60 P 2071, totiž nabyli vlastnické právo k lisovně, vinnému sklepu a šíji S. a M. Š. Následně byla tato podzemní stavba samostatně převáděna a na základě kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2011 ji nabyla do vlastnictví žalovaná. Tato podzemní stavba byla také až do roku 1996 samostatně zapsána v katastru nemovitostí, kdy v důsledku změny příslušné právní úpravy došlo k výmazu podzemních staveb z tohoto veřejného seznamu. 6. V řízení bylo dále prokázáno, že shora uvedená podzemní stavba byla od konce druhé světové války užívána samostatně a došlo k faktickému i právnímu oddělení vlastnických vztahů ke stavbě č. p. XY, rodinnému domu, a podzemní stavbě lisovny, vinného sklepa a šíje propojující sklep s lisovnou. Nejpozději od roku 1978 rovněž nebyla podzemní stavba žádným způsobem propojena s rodinným domem, který se nachází nad podzemní stavbou. Podzemní stavba měla samostatné hospodářské využití odlišné od využití rodinného domu, jelikož sloužila k výrobě vína. Odvolací soud přihlédl také ke skutečnosti, že žalobcům bylo při koupi pozemku p. č. XY a stavby rodinného domu č. p. XY zřejmé, že lisovna, vinný sklep a šíje propojující lisovnu se sklepem nejsou předmětem převodu. 7. V poměrech projednávané věci považoval odvolací soud posouzení právní povahy lisovny, vinného sklepa a šíje za hraniční případ, v němž lze s ohledem na výše uvedené okolnosti považovat lisovnu, vinný sklep a šíji za podzemní stavbu a za samostatnou věc v právním slova smyslu. K této podzemní stavbě proto svědčí na základě kupní smlouvy ze dne 23. 11. 2011 vlastnické právo žalované. 8. Jelikož žalobci na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2019 vlastnické právo k lisovně, vinnému sklepu a šíji propojující sklep s lisovnou nenabyli, nejsou v souvislosti s požadavkem na vyklizení těchto prostor aktivně věcně legitimováni. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu na vyklizení zamítl. II. Dovolání žalobců a vyjádření žalované 9. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že lisovna, vinný sklep a šíje propojující lisovnu s tímto sklepem je samostatnou věcí v právním slova smyslu – podzemní stavbou. Podle žalobců tvoří lisovna, vinný sklep a šíje propojující lisovnu se sklepem součást nemovitosti ve vlastnictví žalobců – pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY. Je nutné především zohlednit, že lisovna má stejné obvodové zdivo jako stavba rodinného domu ve vlastnictví žalobců, která se nachází přímo nad touto lisovnou. Protože součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila (odkazují přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 770/98), jsou i lisovna, vinný sklep a šíje součástí nemovitosti ve vlastnictví žalobců. 10. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se také podává, že „sklep (není-li umístěn přímo pod domem jako jeho součást, resp. netvoří-li jeho základy), může být samostatným předmětem právních vztahů“ (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 537/2010). V projednávané věci je však lisovna umístěna přímo pod domem žalobců a tvoří jeho základy. Z tohoto důvodu tvoří součást nemovitosti ve vlastnictví žalobců. 11. Podle dovolatelů je nutné také zohlednit, že stavbu nelze dělit horizontálně, ale pouze vertikálně (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1465/2000). Rozhodnutím odvolacího soudu však došlo k nepřípustnému horizontálnímu rozdělení stavby. 12. Poznamenávají také, že součást věci se může stát samostatnou věcí pouze jejím faktickým oddělením, nikoliv pouhým projevem vůle vlastníka vyjádřeným např. uzavřením kupní smlouvy (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1212/2020). Součást věci přechází na nabyvatele bez ohledu na to, zda byla ve smlouvě, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva, výslovně uvedena (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1432/2002). 13. S přihlédnutím k okolnostem projednávané věci je tak podle dovolatelů nutné uzavřít, že žalobci nabyli vlastnické právo k lisovně, vinnému sklepu a šíji jako k součástem jejich nemovitosti (pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY) na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2019. Proto je jejich požadavek na vyklizení těchto prostor opodstatněný. 14. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 15. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného ne