22 Cdo 1912/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1912/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:22 Cdo 1912/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.1912.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda Vlastnictví Imise Dotčené předpisy:§ 2903 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 1013 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 1016 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 1042 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1912/2025-262 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. O., zastoupeného Mgr. Hanou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jezuitská 14/13, proti žalovanému statutárnímu městu Teplice, IČO 00266621, se sídlem v Teplicích, náměstí Svobody 2/2, zastoupenému JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, o zdržení se vnikání kořenů a větví stromu na pozemek žalobce a o odstranění kořenů a větví stromu přesahujících na tento pozemek, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 25 C 14/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 8 Co 364/2024-235, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 8 Co 364/2024-235, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci se Nejvyšší soud zabýval právními otázkami souvisejícími s požadavkem žalobce na uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel vnikání kořenů a větví stromu rostoucího na pozemku žalovaného na pozemek žalobce, a dále na uložení povinnosti žalovanému odstranit kořeny a větve tohoto stromu přesahující na pozemek žalobce. Posuzoval, zda jsou tyto požadavky žalobce opodstatněné podle § 1013 odst. 1, § 1042 a § 2903 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). I. Dosavadní průběh řízení 2. V této věci se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu rostoucího na pozemku žalovaného p. č. XY na pozemek žalobce p. č. XY, jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev., vše v katastrálním území XY. Současně se domáhá uložení povinnosti žalovanému odstranit kořeny a větve téhož stromu, které přesahují na pozemek žalobce. Podle tvrzení žalobce větve a kořeny stromu nacházejícího se na pozemku žalovaného přesahují na pozemek žalobce a v důsledku jejich působení dochází k poškozování stavby garáže žalobce. 3. Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 25 C 14/2023-189, uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu (výrok I). Ve výroku II zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému odstranit přesahující kořeny a větve dubu. Rozhodl rovněž o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok III). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že kořeny a větve stromu rostoucího na pozemku žalovaného přesahují na pozemek žalobce. Kořeny se nacházejí i pod základy garáže a zasahují pod celý její půdorys. Stejně tak koruna stromu přesahuje větvemi přes celou garáž. Kořeny stromu mají negativní vliv na stavbu garáže, neboť nadzdvihují její základy, v důsledku čehož dochází k praskání nosného zdiva, narušení statiky stavby a poškozování ocelových vrat. Suché větve z koruny stromu padají na střechu garáže a poškozují střešní krytinu. 5. Dovodil, že vnikáním kořenů a větví na pozemek žalobce, v důsledku čehož vzniká škoda na majetku žalobce, dochází k zásahu do vlastnického práva žalobce. Tento zásah je protiprávní, neboť k němu žalovanému nesvědčí žádný právní důvod. Proto uložil žalovanému podle § 1042 o. z. povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví stromu na pozemek žalobce. 6. Žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit kořeny a větve dubu přesahující na jeho pozemek. Uvedl, že takové opatření nelze realizovat, „neboť by muselo dojít k odstranění téměř 50 % objemu kořenového systému stromu a jeho koruny, čímž by došlo k narušení statiky stromu a jeho bezprostřednímu pádu“. 7. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 8 Co 364/2024-235, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil a ve výroku I jej změnil tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu, který se nachází na pozemku p. č. XY v k. ú. XY, na pozemek p. č. XY v k. ú. XY, jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev. (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího a odvolacího řízení (výrok II a III). 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Vyložil, že v posuzované věci jde fakticky o střet výkonu dvou vlastnických práv – výkonu vlastnického práva žalobce ke stavbě garáže a výkonu vlastnického práva žalovaného ke vzrostlému stromu nacházejícímu se na jeho pozemku. 9. Odvolací soud uzavřel, že jestliže soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví stromu na pozemek žalobce, jedná se fakticky o rozhodnutí o odstranění stromu. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že odstranění kořenového systému a větví přesahujících na pozemek žalobce „by mělo absolutní dopad na další existenci stromu a jeho stabilitu“. 10. Zohlednil, že stavba garáže byla postavena na základě rozhodnutí stavebního úřadu vydaného dne 24. 11. 1989. V době vydání rozhodnutí a zahájení stavby se na pozemku žalovaného již nacházel vzrostlý dub, jehož stáří tehdy činilo minimálně 70 až 80 let. Žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba garáže, na základě smlouvy v roce 1995. 11. Vzrostlý strom se tak nacházel na pozemku žalovaného již několik desítek let před zahájením stavby garáže. Pokud právní předchůdce žalobce zahájil stavbu garáže v blízkosti takto vzrostlého stromu, musel si být vědom jeho případného negativního vlivu a destruktivních účinků kořenového a korunového systému stromu na stavbu. Poznamenal, že stav stromu, jehož perspektiva přesahuje 100 let, lze zlepšit úpravou povrchu v okolí stromu. Taková úprava by mohla zlepšit jeho kondici a omezit pád suchých větví na pozemek žalobce. 12. Na základě uvedeného nepovažoval odvolací soud za opodstatněný ani požadavek žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu. V této souvislosti odkázal rovněž na čl. 35 odst. 3 Listiny. II. Dovolání žalobce a vyjádření žalovaného 13. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, které zčásti dosud nebyly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a zčásti se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 14. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný jeho požadavek na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví stromu ani požadavek na uložení povinnosti žalovanému odstranit jeho kořeny a větve. 15. Předně napadá závěr soudů nižších stupňů, že přesah větví stromu ani podrůstání jeho kořenů pod pozemek a stavbu žalobce nelze považovat za imisi ve smyslu § 1013 o. z. Poukazuje na závěry Nejvyššího soudu, že obtěžováním ve smyslu § 1013 o. z. je „takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně“ (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 296/2011). 16. Podotýká, že v rozhodnutích sp. zn. 22 Cdo 2484/2023 a sp. zn. 22 Cdo 3552/2021 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že imisí je rovněž spad listí na sousední pozemek. V takovém případě je nutné za imisi považovat rovněž spad větví na pozemek žalobce a podrůstání kořenů stromu. 17. Odkazuje rovněž na § 2903 odst. 2 o. z., podle kterého může vlastník pozemku požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Na základě tohoto ustanovení je rovněž dovolatel oprávněn domáhat se odstra