22 Cdo 2232/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2232/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2232/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2232.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Spoluvlastnictví Konkludentní právní úkon Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2232/2025-273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Liborem Zemancem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 36, proti žalované EPINIKON a.s., IČO 07958170, se sídlem ve Vodňanech, Radomilická 1349, zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 281/44, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 4 C 91/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2025, č. j. 8 Co 726/2025-252, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal vyklizení nebytových prostor – výrobní haly a bývalé kotelny na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Tvrdil, že je většinovým spoluvlastníkem uvedených nemovitostí, menšinovou spoluvlastnicí je společnost Jubilant s.r.o. S žalovanou uzavřel dne 1. 1. 2020 nájemní smlouvu o pronájmu těchto prostor, spoluvlastnice byla o záměru pronájmu haly vyrozuměna na schůzi spoluvlastníků. V únoru 2022 přestala žalovaná hradit nájemné, proto jí 29. 11. 2022 doručil výpověď z nájmu. Žalovaná přesto nebytové prostory užívá i po skončení nájemního vztahu. Nájemné přestal žalované fakturovat, neboť nechtěl vyvolat spor o zrušení spoluvlastnictví v době, kdy neměl na vyplacení spoluvlastnického podílu. 2. Žalovaná namítala, že důvodem nehrazení nájemného byla dohoda mezi žalobcem, žalovanou a menšinovou spoluvlastnicí, společností Jubilant s.r.o., o tom, že předmětné prostory bude žalovaná užívat bezplatně a žalobce bude užívat bezplatně další nemovitosti nacházející se v areálu. Žalobce přistoupil k uzavření dohody konkludentně, neboť zcela v souladu s dohodou přestal žalované fakturovat nájemné, jeho placení se domáhal až po asi 13 měsících. Žalovaná přesto výpověď akceptovala a předmětné prostory již od ledna 2023 neužívá. 3. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 C 91/2023-209, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 4. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 8 Co 726/2025-252, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II) 5. Při svém rozhodnutí vycházel odvolací soud ze zjištění, že mezi žalobcem, žalovanou a společností Jubilant s.r.o. byla v únoru 2022 uzavřena žalovanou tvrzená dohoda. Tuto písemnou dohodu sice žalobce nakonec nepodepsal, ale začal se chovat v souladu s ní – přestal žalované fakturovat nájemné, tedy k dohodě přistoupil konkludentně. Uvedl, že jeho jednání musela protistrana (tedy žalovaná) v dané situaci chápat jednoznačně; toto jednání „neslo znaky“ dohody spoluvlastníků podle § 1126 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a případná mentální rezervace žalobce ohledně důvodu pro ukončení fakturace nájemného nemá za následek její neplatnost. Ve skladovací hale se nachází ovinovací stroj; původně byl vlastnictvím žalované, ta jej však převedla 1. 2. 2023 do vlastnictví společnosti Jubilant s.r.o., která na ní provádí práce pro žalovanou. 6. Odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby už proto, že z předmětných prostor není co vyklízet, neboť balička, která se nachází ve skladovací hale a je potřebná k podnikání žalované, je ve vlastnictví společnosti Jubilant s.r.o., jejíž právo užívání plyne z § 1117 o. z. a která provádí práce pro žalovanou. Dodal, že „pokud se zde vyskytují zaměstnanci žalovaného, jsou zde výrobky, ev. materiál žalovaného, pak na základě smlouvy uzavřené s podílovým spoluvlastníkem, který na základě dohody spoluvlastníků má prostor k užívání.“ Jestliže by přítomnost pracovníků žalované v hale porušovala spoluvlastnické právo žalobce, musel by se podle názoru odvolacího soudu domáhat nápravy žalobou negatorní (§ 1042 o. z.), nikoliv žalobou na vyklizení věci (§ 1040 o. z.). 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 8. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně právně posoudil následující otázky hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny: a) Zda může být smlouva považována za konkludentně uzavřenou v případě, kdy je prokázáno, že jednající neměl skutečnou vůli smlouvu uzavřít (mentální rezervace). Otázka má podle názoru dovolatele zásadní význam pro aplikaci ustanovení § 546 o. z. ve vztahu k teorii vůle a teorii projevu vůle. b) Zda se ustanovení § 1796 o. z. o lichevních smlouvách může vztahovat i na smlouvy uzavřené konkludentním způsobem za situace, kdy je prokázána tíseň jednajícího. Tato otázka má podle názoru dovolatele význam pro ochranu slabší strany v souladu s § 3 odst. 2 písm. c) o. z. c) Za jakých podmínek ztrácí většinový spoluvlastník aktivní legitimaci k vindikační žalobě v případě existence smlouvy o užívání společné věci podle § 1126 o. z. d) Jak má soud hodnotit důkazy a výpovědi v případě prokázaného personálního propojení mezi účastníky řízení, které může vést ke koordinovanému postupu za účelem obcházení práv třetích osob. e) Za jakých podmínek lze považovat využívání menšinového spoluvlastnického podílu za zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., zejména v případech personálního propojení s třetími osobami užívajícími společnou věc. K této otázce „ochrany většinového spoluvlastníka před zneužitím menšinového podílu“ dovolatel poznamenal, že dosud nebyla „jednotně vyřešena“. 9. Namítal rovněž procesní pochybení, zejména že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jeho argumentací uplatněnou v odvolání týkající se personálního propojení mezi žalovanou a společností Jubilant s.r.o., že jeho použití § 121 o. s. ř. bylo problematické a přístup soudů byl nevyvážený. 10. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. 11. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. 12. Dovolání není přípustné. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 15. Pro otázky formulované pod body a) a b) není dovolání přípustné, neboť na jejich řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud nevycházel při svém rozhodnutí ze zjištění, že dovolatel neměl skutečnou vůli smlouvu uzavřít, ani ze zjištění, že při uzavření smlouvy jednal v tísni. Tvrzenou mentální rezervaci posoudil jako pouhou odlišnou motivaci (pohnutku) pro určité právní jednání, nikoli jako nedostatek vůle jednajícího. Situaci, kdy menšinový spoluvlastník vznese požadavek na uzavření dohody o způsobu užívání společné věci s tím, že jinak přistoupí k žalobě na vypořádání spoluvlastnictví, nepovažoval odvolací soud na rozdíl od žalobce za bezprávnou výhrůžku, ale za logické jednání spoluvlastníka. 16. Význam me