22 Cdo 2283/2013 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2283/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2014 Spisová značka:22 Cdo 2283/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2283.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba neoprávněná Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. § 135c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2283/2013ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) J. N., P., b) J. N., tamtéž, obou zastoupených JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Lidická 47, proti žalovanému Ing. R. Š., P., zastoupenému JUDr. Václavem Kalinou, advokátem v Písku, Heydukova 101/2, o zřízení věcného břemene a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 C 366/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2013, č. j. 6 Co 1285/2008-793, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2013, č. j. 6 Co 125/2008-793, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. března 2008, č. j. 3 C 366/2002-381, zřídil „ve prospěch vlastníka stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního, postavené a zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Prachatice, pro obec a kat. území S., za účelem přístupu, užívání, oprav a údržby stavby za náhradu věcné břemeno práva cesty přes pozemek, zapsaný u téhož úřadu pro obec a kat. území S., v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu Ing. M. B. ze dne 27. ledna 2005, č. 920-518/2004, který je nedílnou součástí rozsudku“ (výrok I. rozsudku). Uložil žalobcům, aby žalovanému zaplatili náhradu za zřízení věcného břemene v částce 145.730,- Kč (výrok II. rozsudku). Dále zamítl vzájemný návrh žalovaného na odstranění označené stavby stojící na st. parc. č. 382 (výrok III. rozsudku) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. – VI. rozsudku). Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je vlastníkem předmětného pozemku na základě darovací smlouvy ze dne 28. února 2000 s právními účinky vkladu dnem 5. dubna 2000 od dárkyně M. K., které bylo obnoveno vlastnické právo k tomuto pozemku rozhodnutím „Okresního úřadu Prachatice, okresního pozemkového úřadu, ze dne 20. září 1999, č. j. PU-205/91/91/I/0/1097/99“. Na pozemku se nachází stavba chaty žalovaného a stavba, postavená jako ohřívárna pro lyžaře, která rozhodnutím Okresního národního výboru v Prachaticích byla povolena k trvalému užívání dnem 10. ledna 1963. Kupní smlouvou ze dne 18. února 2000 TJ Sokol Stachy prodala tuto stavbu žalobcům za kupní cenu 300.000,- Kč. Žalobci koupili stavbu s vědomím, že se nachází na cizím pozemku. Dopisem ze dne 28. června 2000 adresovaným stavebnímu odboru Městského úřadu ve Vimperku, postoupeným Obecnímu úřadu ve Stachách, žalobci ohlásili nutnost opravy střechy a klempířských prvků, vnitřních částí obvodových zdí, venkovních omítek, částí podlah a vnitřních omítek, oken, malby, nemající vliv na charakter užívání stavby. Obecní úřad ve Stachách proti provedení stavebních úprav v uvedeném rozsahu neměl výhrady. Ze znaleckého posudku Ing. Aleny Hynkové soud zjistil, že žalobci na stavbě provedli i práce nad rámec ohlášených stavebních úprav a že těmito opravami došlo ke změně vzhledu objektu. Podle znalkyně by bylo neekonomické stavbu bourat. Šetřením na místě samém za účasti znalců Ing. Aleny Hynkové a Ing. Ladislava Bošky soud zjistil, že původní zdivo stavby žalobců bylo odstraněno až na základy. Sklep a základy netvoří první nadzemní podlaží, ale jsou součástí prvního podzemního podlaží. Dispoziční řešení původního prvního nadzemního podlaží je zjistitelné pouze v jednom směru, a to ve vnějším rozměru stavby, jež odpovídá stávajícím základům. Z původní stavby do nové byly zřejmě použity jen dva trámy. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v rozsudku ze dne 16. listopadu 2007, č. j. 6 Co 2341/2007-353, jímž byl zrušen dřívější rozsudek soudu prvního stupně, se postavil na stanovisko, že stavba žalobců není stavbou neoprávněnou, neboť ze stavby oprávněné se stavební činností nemohla stát stavba neoprávněná. Uvedl, že rekonstrukce stavby byla nutná v důsledku jejího poškození. Stavba nadále stojí na původních základech. Nelze proto aplikovat § 135c občanského zákoníku, ale je třeba věc posuzovat podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku. Protože žalobci nejsou vlastníky pozemku, na nichž stavba stojí, soud zřídil ve prospěch vlastníka stavby předmětné věcné břemeno. Při stanovení náhrady za zřízené věcné břemeno soud vycházel ze znaleckého posudku Ing. Ladislava Bošky, který věcné břemeno ocenil částkou 145.730,- Kč. Žalobu žalovaného na odstranění stavby žalobců zamítl s tím, že by uložením takové povinnosti žalobcům došlo k neoprávněnému zásahu do jejich vlastnických práv ke stavbě. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 4. března 2013, č. j. 6 Co 1285/2008-793, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a VI. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. změnil tak, že zřídil ve prospěch žalobců a dalších vlastníků stavby bez č. p./č. e., nacházející se na pozemku parc. č. st. 382 v katastrálním území a obci Stachy, věcné břemeno spočívající v právu chůze, a to v rozsahu uvedeném ve specifikovaném geometrickém plánu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rozhodoval ve věci poté, co byl jeho rozsudek ze dne 13. listopadu 2009, č. j. 6 Co 1285/2008-549, zrušen rozsudkem dovolacího soudu ze dne 26. ledna 2012, č. j. 22 Cdo 1241/2010-609. V uvedeném rozsudku ze dne 13. listopadu 2009 se odvolací soud odchýlil od právního názoru, který vyslovil ve svém dřívějším rozsudku ze dne 16. listopadu 2007, a dospěl k závěru, že stavba žalobců je stavbou neoprávněnou, a věc je proto třeba posuzovat podle § 135c obč. zák. Uvedl, že původní stavba – objekt ohřívárny - byla stavbou oprávněnou. Teprve stavební činností žalobců v souvislosti s nutnou opravou objektu se tato stavba stala stavbou neoprávněnou. Bylo prokázáno, že žalobci při provádění oprav objekt postupně demolovali, zasáhli do nosných konstrukcí, původní stavba zanikla a vznikla stavba nová. Protože tato stavba stojí na pozemku žalovaného, jde o stavbu neoprávněnou. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odstranění této stavby by nebylo účelné. Neshledal podmínky pro přikázání stavby do vlastnictví žalovaného. Podle § 135c odst. 3 obč. zák. žalobcům a dalším vlastníkům předmětné stavby zřídil věcné břemeno spočívající v právu chůze přes pozemek v nezbytném rozsahu vyznačeném geometrickým plánem Ing. Evy Soukupové. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1241/2010, jímž uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil, dospěl k závěru, že pro posouzení věci je podstatné, zda původní stavba tzv. ohřívárny (dále též jen „předmětná stavba“) měla charakter stavby oprávněné či neoprávněné, přičemž odvolací soud učinil závěr o tom, že se jednalo o stavbu oprávněnou, její existence ve vztahu k právním poměrům na pozemku, na kterém byla postavena, nebyla vázána na časově omezené období. Tento závěr dovolatel v dovolání nezpochybnil. Odvolací soud zaujal právní názor, podle kterého by se původní oprávněná stavba v důsledku nezbytných oprav nemohla stát neoprávněnou. Jestliže však demolice zdiva předmětné stavby v celém rozsahu a provedení nového obvodového zdiva nepředstavovaly nezbytnou opravu, je již nově vzniklá stavba stavbou neoprávněnou, neboť jako nová věc v právním slova smyslu byla zbudována na pozemku, aniž by stavebníkům k takové výstavbě svědčilo občanskoprávní oprávnění. Dovolací soud souhlasil s právními závěry nalézacích soudů potud, že pokud by došlo v důsledku realizace nezbytných rekonstrukčních oprav stavby k jejímu zániku jako věci v právním smyslu a následně ke vzniku stavby nové, nemohla by se nově vzniklá stavba stát stavbou neoprávněnou, jestliže původní stavba měla charakter stavby oprávněné, a to ani tehdy, jestliže rekonstruovaná stavba je budována na cizím pozemku, kde stavebníku v době výstavby rekonstruované stavby nesvědčí samostatný občanskoprávní titul k výstavbě. Ve vazbě na poměry konkrétního případu však zdůraznil, že závěr o tom, že nově vzniklá stavba je stavbo