22 Cdo 2722/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2722/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:22 Cdo 2722/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2722.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Poučovací povinnost soudu Žaloba určovací Vlastnictví Vydržení Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. § 130 odst. 1 obč. zák. § 134 odst. 1 obč. zák. § 872 odst. 6 obč. zák. § 3028 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.02.2025III.ÚS 653/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2722/2024-411 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) E. R., b) M. R., c) V. R., d) J. R. a e) A. R., všech zastoupených Mgr. Josefem Chaloupeckým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, proti žalovanému J. N., zastoupenému Mgr. Pavlem Vidurou, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 1325/18, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 254/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 22. 3. 2024, č. j. 15 Co 17/2024-352, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 15 367 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Josefa Chaloupeckého, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Táboře (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2023, č. j. 2 C 254/2021-279, určil, „že pozemky parc. č. XY, č. XY a č. XY v katastrálním území XY, obec XY, byly k datu XY, kdy zemřel P. R., ve společném jmění manželů žalobkyně E. R. a zemřelého P. R.“ (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobců a) až e) oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 158 670 Kč (výrok II) a dále povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení ve výši 1 490 Kč (výrok III). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 15 Co 17/2024-352, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 61 468 Kč (výrok II). 3. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobací skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vyšly z těchto (pro právní posouzení věci významných) zjištění: - Kupní smlouvou ze dne 30. 10. 1985 uzavřenou mezi prodávajícími, A. D. a M. V., a kupujícími, manželi P. R. a žalobkyní a), nabyli kupující vlastnické právo k nemovitostem v obci XY, katastrální území XY, jež byly zapsány na listu vlastnictví č. XY, a sice pozemek st. č. XY o výměře 860 m2 s objektem č. p. XY, pozemky parc. č. XY – močál o výměře 352 m2, parc. č. XY – zahrada o výměře 1 819 m2 a parc. č. XY – zahrada o výměře 241 m2, včetně studny u domu č. p. XY, vedlejších staveb, venkovních úprav, oplocení a porostů, se všemi právy, povinnosti, součástmi a příslušenstvím, jak byly popsány ve znaleckém posudku Josefa Marouška ze dne 16. 4. 1985, za kupní cenu 171 500 Kč. Kupní smlouva byla schválena dne 20. 11. 1985 Městským národním výborem v Jistebnici, dne 28. 11. 1985 registrována Státním notářstvím v Táboře a obsahuje doložku, že ostatní pozemky na označeném listu vlastnictví v oddíle D (dalších 34 pozemků), jež ve smlouvě nebyly specifikovány, byly nabídnuty darem čsl. státu. - Žalobci se ujali držby kupní smlouvou nabytých pozemků v listopadu 1985, včetně pozemků sporných, tak, jak jim rozsah nabytého vlastnictví byl představen prodávajícími A. D. a M. V. a jimi užíván do uzavření kupní smlouvy. Ujali se tudíž i držby pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, jež byly obklopeny polorozpadlým dřevěným oplocením, a pozemku parc. č. XY, jenž byl připlocen kamennou zdí ke dvoru zemědělské usedlosti. Takto užívali nerušeně celou menší zemědělskou usedlost, jak byla popsána v posudku znalce Josefa Marouška. V roce 1991 nebo 1992 vybudovali manželé R. okolo pozemků parc. č. XY a XY nový dřevěný plaňkový plot a v letech 1994 až 1995 postavili kamennou zeď oddělující oba označené pozemky od sousední louky. V uvedených obdobích a ani později nebyli kupující prodávajícími a ani nikým jiným upozorněni na to, že by užívali a oplotili pozemky, jež kupní smlouvou nenabyli; vlastnické právo ke sporným pozemkům nikdo až do roku 2003 neuplatnil. - Dne 4. 4. 2003 se na sporné pozemky dostavil dědic jedné z prodávajících, Z. D. (A. D. zemřela v roce 2003 a M. V. v roce 2015), v doprovodu znalce, jenž měl pro účely dědického řízení pozemky ocenit. Žalobkyně a) byla tehdy informována o tom, že pozemky parc. č. XY, č. XY a č. XY jsou v katastru nemovitostí stále vedeny jako vlastnictví A. D. a M. V. Z. D. byl do katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník, mimo jiného, i ke sporným pozemkům na základě rozhodnutí vydaného v dědickém řízení po A. D. (usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 6. 2003, č. j. 23 D 171/2003-29) a M. T. na základě rozhodnutí vydaného v pozůstalostním řízení po M. V. (usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 11. 2015, č. j. 24 D 955/2015-32). - Žalobci a) až e) byli účastníky pozůstalostního řízení po P. R., zemřelém dne XY. Součástí projednávané pozůstalosti, jež byla vypořádána na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 10. 2020, č. j. 13 D 124/2019-120, byly i nemovité věci, jež nabyli manželé R. do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 30. 10. 1985. - Žalovaný je v katastru nemovitostí veden jako vlastník sporných pozemků na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícími, Z. D. a M. T., dne 7. 9. 2021 [právní účinky vkladu nastaly dne 15. 9. 2021, v oddíle D je veden ke dni 31. 8. 2021 zápis poznámky spornosti na základě žaloby o určení vlastnického práva podané žalobci d) a e) v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 10 C 132/2021 a zápis poznámky spornosti (s účinky ke dni 25. 10. 2021) na základě žaloby o určení vlastnického práva ve prospěch žalobkyně a) a zemřelého P. R. v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 C 254/2021]. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů (odvolací soud opět převzetím právního posouzení věci přijatým soudem prvního stupně) aplikovaly vzhledem k okamžiku, kdy tvrzené vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením mělo vzniknout (v listopadu roku 1995) příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), tedy ustanovení § 131 odst. 1 a § 134 obč. zák. o oprávněné držbě, délce vydržecí doby a vydržení, ustanovení § 872 odst. 6 obč. zák. umožňující započítat si do běhu zákonné lhůty potřebné k vydržení i dobu nepřetržité držby vykonávané před 1. 1. 1992, kdy vlastnické právo k pozemkům, k nimž mohla být uzavřena dohoda o osobním užívání, nemohlo být vydrženo a ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) upravující podmínku naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení. 5. Dospěly tak k závěru o existenci naléhavého právního zájmu žalobců na určení, že žalobkyně a) a její zemřelý manžel byli ke dni úmrtí P. R. vlastníky (v režimu společného jmění manželů) sporných pozemků parc. č. XY, č. XY a č. XY, jež tvoří společně s (v pozůstalostním řízení) projednanými nemovitými věcmi komplex zemědělské usedlosti, kterou manželé R. nabyli kupní smlouvou v roce 1985, přičemž ze stavu zápisu v katastru nemovitostí je zřejmé, že jako vlastník sporných pozemků je veden žalovaný. Pouze žaloba na určení může být prostředkem k tomu, aby byl skutečný právní stav a zápis v katastru nemovitostí uveden do souladu. Dále soudy obou stupňů uzavřely, že žalobkyně a) a její manžel, P. R. se sporných pozemků chopily v dobré víře v roce 1985 společně s nemovitými věcmi nabytými kupní smlouvou, jak jim byl rozsah nabývaného vlastnictví jejich právními předchůdci ukázán, jejich držba nebyla nikým zpochybňována, a tudíž v listopadu 1995 po 10 letech výkonu oprávněné držby vlastnické právo k pozemkům parc. č. XY, č. XY a č. XY vydrželi. Ve smyslu přechodného ustanovení § 872 odst. 6 obč. zák., jež bylo do občanského zákoníku zařazeno s účinností od 1. 1. 1992, si držitelé mohli do celkového běhu vydržecí lhůty započí