22 Cdo 2743/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2743/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2017 Spisová značka:22 Cdo 2743/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2743.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 1018 o. z. § 1019 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2743/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. L., zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni 4, Malé Doubravce 1242/27, proti žalovaným: 1) J. P., 2) H. P., oběma zastoupeným Mgr. Zdeňkem Knaizlem, advokátem se sídlem v Plzni 2, Purkyňova 547/43, o stanovení povinnosti vybudovat opěrnou zeď a položit drenáž, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 11 C 60/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2016, č. j. 64 Co 516/2015-87, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2016, č. j. 64 Co 516/2015-87, a rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 15. 9. 2015, č. j. 11 C 60/2015-67, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Rokycanech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Rokycanech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2015, č. j. 11 C 60/2015-67 rozhodl, že „žaloba se zamítá“ (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 11 374 Kč (výrok II). Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zhotovit na svém pozemku betonovou opěrnou zeď ve vzdálenosti 0,8 m od hranice pozemku a provést drenáž pro odvod dešťové vody. Uvedl, že žalovaní vybudováním sklepa na svém pozemku parc. č. 228/1 v k. ú. E. v přímém sousedství s pozemkem žalobce parc. č. 218/6 bez jeho souhlasu porušili v této části pozemku přirozený terénní spád, zajištující odtok dešťové vody, a znehodnotili pozemek žalobce podmáčením a tím znemožnili jeho obvyklé užívání. Nezajištěnými terénními úpravami na další části pozemku parc. č. 228/1 (odbagrováním zeminy) ohrožují pozemek žalobce možným sesuvem zeminy. Uvedenému trvajícímu zásahu by bylo možné podle žalobce, vycházejícího z posudku znalce, zabránit požadovanými úpravami. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 1013 odst. 1 a § 1018 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.). Dospěl k závěru, že žalobce se může domáhat pouze zdržení se zásahu do svého vlastnického práva, ale není mu zákonem dána možnost volby způsobu, jakým bude zásah odstraněn. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po poučení soudu neupravil žalobu a nežádal o zdržení se konkrétně specifikovaného zásahu do jeho vlastnického práva, ale setrval na vybudování opěrné zdi, resp. drenáže, soud jeho žalobu zamítl. Neprovedl žalobcem navrhované důkazy, neboť s ohledem na znění navrhovaného petitu by nemohly změnit rozhodnutí ve věci; jen „nad rámec“ poznamenal, že ze znaleckého posudku předloženého žalobcem nevyplývá, že by v současné době hrozil sesuv půdy. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 9. 2. 2016, č. j. 64 Co 516/2015-87, rozsudek soudu prvního stupně ve znění výroku pod bodem I., kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce tak, že by žalovaní byli povinni zhotovit na svém pozemku parc. č. 228/1 v k. ú. E. po celé délce stávajícího odbagrování zeminy na hranici s pozemkem parc. č. 218/6 v témže katastrálním území ve vzdálenosti nejméně 0,8 m od hranice betonovou opěrnou zeď a provést drenáž pro odvod dešťové vody, potvrdil a změnil jej ve výroku pod bodem II. tak, že snížil výši náhrady nákladů řízení na částku 9 922 Kč. Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a za správné považoval i jeho právní posouzení. Na rozdíl od soudu prvního stupně posuzoval věc podle předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“), který byl účinný v době, kdy došlo k rušivým zásahům, a to k vybudování sklepa na pozemku žalovaných a navršení zeminy nad sklep někdy v 80. letech minulého století a k odbagrování zeminy podél společné hranice pozemku účastníků v roce 2010, dospěl však k závěru, že úprava imisí v § 127 obč. zák. je v zásadě obsahově totožná s úpravou v § 1013 nového občanského zákoníku. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobce domáhá ochrany proti imisím, a té se lze domoci negatorní žalobou, se stanovením povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení. Nelze se tedy domáhat toho, aby bylo rušiteli uloženo provést konkrétní opatření, proto soud prvního stupně správně rozhodl, že žaloba na určení povinnosti postavit opěrnou betonovou zeď a provést odvodnění pozemku nemůže mít úspěch, a žalobu zamítl. Odvolací soud žalobu posuzoval i z hlediska § 417 odst. 1 obč. zák. Žalobce netvrdil, že by byl přímo obtěžován ve výkonu vlastnického práva žalobcem, ale uvedl, že jeho vlastnické právo je vážně ohroženo znemožněním přirozeného odtoku srážkové vody a rozbou sesuvu zeminy části pozemku v důsledku odbagrování. Odvolací soud poukázal na to, že od ostatních imisí se liší povinnost vlastníka spočívající v tom, že nesmí upravit svůj pozemek tak, aby ohrozil sousedovu stavbu nebo pozemek, aniž by provedl dostatečné opatření na jejich upevnění. Pokud by se skutečně jednalo o hrozbu škody, přicházela by do úvahy zákonná úprava odvrácení hrozící škody podle § 417 odst. 1 obč. zák. Žalobce však hrozbu zřícení nebo pohybu zeminy neprokázal, a to ani znaleckým posudkem, a navíc jde o stav setrvalý existující nejméně 4 roky. Své námitky může žalobce uplatnit ve správním řízení, které žalovaní zahájili ke stavbě opěrné zdi. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Má za to, že v dané věci je třeba řešit otázku hmotného práva tak, že podle § 127 odst. 1 obč. zák., jakož i podle § 1013 odst. 1 o. z., se může vlastník dotčený imisemi, jejichž negativní účinek již nelze zhojit pouze zdržením se konkrétních imisí ani obnovením původního stavu, domáhat vůči původci těchto imisí stanovení konkrétní přiměřené povinnosti, jejímž splněním bude vzniklý a trvale působící účinek imisí odstraněn. Dovolatel se domáhal uložení konkrétní povinnosti žalovaným k odstranění trvajících následků imisí způsobených žalovanými na jeho pozemku parc. č. 218/6., který je soustavně podmáčen a ztratil činností žalovaných náležitou oporu. Nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že v daném případě musí být petit formulován negativně a že žalobou uplatněnou povinnost nelze opřít ani o § 1018 o. z. Poukazuje na skutečnost, že rušivý stav trvá a k jeho prokázání označil důkazy, které soud neprovedl; proto není správný závěr odvolacího soudu, že tento stav neprokázal. Žalobou požadované opatření vycházející ze znaleckého posudku považuje za přiměřené, neboť je přesvědčený, že volnost volby způsobu provedení opatření žalovanými nemusí znamenat odpovídající řešení, nebude postačovat k odstranění vzniklých následků imisí a naopak může způsobit další sousedský spor. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Žalobce uplatnil dva nároky (šlo o objektivní kumulaci); jednak nárok plynoucí z toho, že žalovaní odbagrovali na jejich pozemku zeminu do hloubky 1, 5 metru, terénní úpravu (výkop) nijak neupevnili a tak hrozí jeho sesutí a poškození pozemku žalobce; žádá proto zajištění pozemku provedením betonové opěrné zdi. Dále pak tvrdí, že žalovaní stavbou sklepa změnili přirozené terénní (odtokové) poměry na pozemku tak, že voda z jejich pozemku nadále nemůže odtékat, a podmáčí jej; žádá, aby soud uložil žalovaným povinnost zřídit drenáž pro odvod dešťové vody. Odvolací soud tyto nároky posoudil podle občanského záko