22 Cdo 2827/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2827/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2827/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2827.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Příslušnost soudu věcná Ochrana vlastnictví Škoda Žaloba Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 o. s. ř. § 104b odst. 2 o. s. ř. § 1042 o. z. § 2903 odst. 2 o. z. § 79 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2827/2025-128 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. H., zastoupené Mgr. Nikolou Antlovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 709/13, proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, IČO: 66003008, 2) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, IČO: 65993390, zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., FCIArb., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 48 C 70/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 28 Co 170/2024-60, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 28 Co 170/2024-60, se mění takto: Usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 6. 2024, č. j. 48 C 70/2024-28, se mění tak, že se věcná nepříslušnost Okresního soudu Praha-východ nevyslovuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Praha – východ dne 10. 6. 2024 domáhá ochrany vlastnického práva ve smyslu § 1042 a § 2903 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) se žádáním, aby soud přikázal žalovaným nezahajovat a případně nepokračovat v odstraňování či jiné likvidaci reklamního zařízení, umístěného na GPS souřadnicích XY (dále „reklamní zařízení“), na pozemku parc. č. XY, zahrada, zapsaného na listu vlastnictví č. 336 pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrální úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále „pozemek“). Současně s žalobou podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhá, aby soud přikázal žalovaným nezahajovat a případně nepokračovat v odstraňování či jiné likvidaci reklamního zařízení na předmětném pozemku, a dále aby žalovaní ani jiný pověřený subjekt nevstupovali na pozemek žalobkyně. 2. Žalobkyně současně k Městskému soudu v Praze podala proti žalovaným žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále „s. ř. s.“) a návrh na vydání předběžného opatření podle § 38 a násl. s. ř. s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2024, č. j. 15 A 48/2024-37, návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítl. Usnesením ze dne 11. 10. 2024, č. j. 6 A 90/2024-76, Městský soud v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu odmítl. Kasační řízení bylo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 7 As 341/2024-15, v důsledku zpětvzetí kasační stížnosti zastaveno. 3. V projednávané věci Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 48 C 70/2024-28, vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému. Konstatoval, že žaloba vykazuje znaky žaloby proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s., a k jejímu projednání proto soudy v občanském soudním řízení nejsou věcně příslušné. 4. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 28 Co 170/2024-60, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se nejprve vypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového usnesení. Uvedl, že soud prvního stupně zcela jasně a srozumitelně vyložil, na základě jakých skutečností založil své rozhodnutí a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. V souladu s názorem vysloveným soudem prvního stupně konstatoval, že rozsáhlé části odůvodnění civilní i správní žaloby jsou totožné, v žalobě podané v projednávané věci absentují elementární tvrzení typická pro civilní žalobu, a naopak je argumentováno převážně právem veřejným. Odvolací soud tak shledal závěr soudu prvního stupně o veřejnoprávní povaze uplatněného nároku jako věcně správný. II. Dovolání a vyjádření k dovolání 5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též ,,dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“), neboť dle jejího názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). 6. Dovolatelka rekapituluje svá předchozího podání, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, proti kterému podaným dovoláním brojí. Má za to, že vlastník má povinnost umožnit vstup na pozemek jen v případě umístění reklamního zařízení bez povolení. Ve výzvě zaslané žalobkyni však žalovaná 1) pouze sdělila, že jí není známa existence povolení ke instalaci reklamního zařízení, nikoli že reklamní zařízení je na pozemku umístěno bez povolení. Žalovaní v rozporu se zákonem uložili dovolatelce povinnost umožnit vstup na pozemek, čímž ji nezákonným způsobem omezují ve výkonu jejího vlastnického práva. Dovolatelka má za to, že soudy nižších stupňů dostatečným způsobem nezohlednily rozdílnost tzv. zásahové žaloby podle § 82 s. ř. s. a žaloby k ochraně vlastnického práva ve smyslu § 1042 a násl. o. z. 7. Současně dovolatelka vytýká nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Odkazuje přitom na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále „zvláštní senát“) ze dne 28. 5. 2013, č. j. Konf 67/2028-8, a zejména pak na usnesení zvláštního senátu ze dne 5. 8. 2024, č. j. Konf 1/2024-17 (obě rozhodnutí jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu https://www.nssoud.cz), ve kterém zvláštní senát ve zcela totožné věci konstatoval, že k vydání rozhodnutí je příslušný soud v občanském soudním řízení. Má současně za to, že soudy nižších stupňů byly povinny řídit se právní názorem, jenž vyslovil zvláštní senát v usnesení ze dne 5. 8. 2024, č. j. Konf 1/2024-17. 8. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§ 237 o. s. ř.). 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na nějž jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatelka uvedla, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle ní podroben přezkumu, resp. aby uvedla svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – povinna konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. 13. Dovolatelka uplatnila důvod přípustnosti dovolání uvedený v ustanovení § 237 o. s. ř. založený na argumentu o odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesní