22 Cdo 2918/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2918/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2008 Spisová značka:22 Cdo 2918/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2918.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2918/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. G., zastoupené advokátem, proti žalovanému Mgr. T. R., zastoupenému advokátkou, o nahrazení souhlasu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 569/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2005, č. j. 25 Co 437/2004-134, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby soud nahradil souhlas žalovaného k podání žádosti o stavební povolení ke stavebním úpravám a změně účelu užívání části budovy, která náleží každému z účastníků z ideální poloviny. V upravených prostorách hodlá manžel žalobkyně vyrábět sportovní pádla. Žalovaný nepovažoval provedení úprav za účelné, neboť probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k budově a pozemku, na kterém se budova nachází. Žalobkyně si polovinu budovy svévolně zabrala a většina stavebních prací je již hotová. Svévole žalobkyně by neměla být zhojena rozhodnutím soudu, když jde o výrobu zdraví škodlivou. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. dubna 2004, č. j. 9 C 569/2000-103, výrokem pod bodem I. nahradil „souhlas žalovaného k žádosti o stavební povolení podané žalobkyní dne 25. 10. 2000 Městské části P. 5 – R., Úřadu Městské části, odboru výstavby, týkající se stavby objektu č. p. 7, na pozemku parc. č. 940, v kat. úz. R., obec P.“, ke stavebním úpravám: vyzdění příčky pro oddělení dílny od chodby, kanceláře a skladu v přízemí objektu, výměna vstupních dveří v přízemí v západním průčelí objektu směrem k náměstí, výměna jednoho okna nejbližšího vstupním dveřím v západním průčelí objektu, provedení odvětrání prostoru dílny v přízemí objektu vzduchotechnickým zařízením, instalace umyvadla ve skladu v přízemí objektu u západní obvodové zdi objektu včetně jeho připojení na stávající rozvod vody a na kanalizaci nacházející se na pozemku parc. č. 940, kat. úz. R., instalace 5 akumulačních kamen v dílně v přízemí objektu, provedení oprav elektrických rozvodů včetně osvětlení v dílně, chodbě, kanceláři a skladu v přízemí objektu, provedení oprav omítek a stropů v dílně, chodbě, kanceláři a skladu v přízemí objektu a zřízení parkovacího prostoru na části pozemku parc. č. 940, kat. úz. R., před částí objektu č. p. 7, kde budou stavební úpravy prováděny pro parkování tří osobních automobilů“, výrokem pod bodem II. nahradil „souhlas žalovaného v žádosti o změnu účelu užívání podané žalobkyní dne 25. 10. 2000 Městské části P. 5 – R., Úřadu Městské části, odbor výstavby, týkající se části stavby objektu č. p. 7 na pozemku parc. č. 940 v kat. úz. R., obec P., na dílnu pro výrobu sportovních potřeb - pádel z kompozitních materiálů“, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci (žalovaný od roku 1998) jsou podílovými spoluvlastníky shora označených nemovitostí, každý v rozsahu jedné ideální poloviny; od roku 2000 probíhá u soudu prvního stupně řízení o zrušení a vypořádání tohoto spoluvlastnictví. V objektu č. p. 7 (dále „budova“), dosud kolaudovaném jako stodola, stáj a prádelna, užívá žalobkyně severozápadní část a žalovaný část jihovýchodní. Takto se na užívání nemovitosti žalobkyně dohodla s právním předchůdcem žalovaného - jeho otcem. V prostorách užívaných žalobkyní zamýšlí její manžel Ing. J. G. zřídit výrobnu sportovních pádel z kompozitu a pryskyřice, což je podmíněno provedením stavebních prací podle projektové dokumentace zpracované stavitelskou a projektovou kanceláří H., k. s. Žalobkyně podala 25. 10. 2000 žádost o stavební povolení k přestavbě budovy a změnu účelu užívání její části. Stavební úřad - Úřad Městské části P. – R., odbor výstavby, rozhodnutím z 27. 11. 2000 vyzval žalobkyni k předložení souhlasu spoluvlastníka s navrhovanými stavebními úpravami a řízení o povolení stavby „stavební úpravy dílny, spojené se změnou užívání“ přerušil. Ohledáním na místě samém a výslechem svědka V. K. soud prvního stupně zjistil, že stavební práce podle tohoto projektu, jak jsou shora specifikovány, dosud provedeny nebyly a „ty, které manžel žalobkyně dosud realizoval, jsou provizorní“ - umístění umyvadla, vedení vody zahradnickou hadicí, přidržení odpadu z umyvadla šrouby, v prostorách domu je celkem 5 akumulačních kamen, ale 1 jsou umístěny provizorně, elektrické rozvody jsou neúplné a připraveny k dokončení do příček, omítka je dokončena tam, kde jsou místnosti užívány, vzduchotechnika je dokončena z poloviny, nebylo zbudováno ani žádné parkovací místo. Soud prvního stupně posoudil právní vztah účastníků podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) a rozhodl o neshodě spoluvlastníků při hospodaření se společnou věcí při rovnosti jejich hlasů. Nesouhlas žalovaného se stavebními úpravami a změnou účelu užívání části budovy považoval za neopodstatněný. Jestliže žalobkyně užívá severozápadní část budovy po dohodě s otcem žalovaného, nejde o svévolnou okupaci. Není namístě ponechat tuto část budovy nevyužitou za situace, kdy se manžel žalobkyně i s rodinnými příslušníky zabývá výrobou sportovních potřeb. Tato výroba není zdravotně závadná, jak vyplývá ze souhlasného vyjádření dotčených orgánů - odboru životního prostředí Magistrátu hl. m. P., Hasičského záchranného sboru a rozhodnutí Městského hygienika hlavního města P. s jím stanovenými podmínkami. Aby mohly být stavební práce provedeny, je třeba podat žádost o stavební povolení, nikoli žádost o dodatečné stavební povolení podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon (dále „stavební zákon“). Důvodem k zamítnutí žaloby nemůže být probíhající řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem. Rozhodnutí o nahrazení souhlasu žalovaného k žádosti o stavební povolení a změnu účelu stavby není ani v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 ObčZ. Žalovaná postupuje podle stavebního zákona, který předpokládá rozhodnutí příslušného správního orgánu ve stavebním řízení, ve kterém je žalovaný oprávněn uplatnit případné námitky. Z těchto důvodů se nejedná ani o zásah do práv žalovaného jako spoluvlastníka. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. března 2005, č. j. 25 Co 437/2004-134, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, změnil také výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Považoval za správné, že soud prvního stupně posuzoval uplatněný nárok podle § 139 odst. 2 ObčZ. Podle odvolacího soudu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně začala stavebně upravovat společnou nemovitost bez souhlasu žalovaného a bez stavebního povolení pro zřízení výroby sportovních potřeb (pádel), neboť podle vyjádření žalobkyně u odvolacího soudu je výroba pádel fakticky ve sporných nemovitostech realizována již od roku 1999. Oba účastníci potvrdili, že v probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by měly být nemovitosti mezi účastníky reálně rozděleny. Za tohoto stavu odvolací soud přisvědčil žalovanému, že změna účelu užívání části budovy domu spolu s provedením stavebních úprav nezbytných k provozování výroby sportovních potřeb fakticky staví žalovaného do nevýhodnější pozice v rámci vypořádání spoluvlastnictví. Jestliže podle prohlášení samotné žalobkyně je výroba pádel fakticky provozována řadu let a stavební úpravy - byť i provizorně - byly provedeny, nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že provedeny nebyly. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí podle § 139 odst. 2 ObčZ, ačkoliv je zřejmé, že již se stavebními úpravami svévolně začala, a bez ohledu na to, že nebylo rozhodnuto o změně účelu užívání stavby, tyto prostory v rozporu s kolaudovaným stavem fakticky užívá k jiným účelům. Zároveň nelze dospět k závěru, že je zmíněná výroba v současné době zdravotně nezávadná a že druhého účastníka nijak neohrožuje ani neomezuje. Podle tvrzení žalobkyně je prováděna pouze v provizorních podmínkách, zatímco z předložených dokladů dotčených správních orgánů vyplývá, že je při jejím provozu nezbytné dodržovat jistá hygienická opatření. Takové svévolné jednání spoluvlastníka není