23 Cdo 1409/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1409/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2025 Spisová značka:23 Cdo 1409/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.1409.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nekalá soutěž Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 2988 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1409/2024-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně TOMKET, s.r.o, se sídlem v Praze 1, Vojtěšská 245/1, identifikační číslo osoby 25123998, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, proti žalované ONIO s.r.o., se sídlem v Brně, Vídeňská 101/119, Dolní Heršpice, identifikační číslo osoby 27712885, zastoupené Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, o ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání a o ochranu pověsti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 Cm 2/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 110/2023-376, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 74 Cm 2/2021-287, uložil žalované povinnost zdržet se šíření tvrzení, že a) pneumatiky Tomket Snowroad 3 nezářily v testu zimních pneumatik magazínu Autobild z roku 2018, který měřil brzdnou dráhu v rozměru 195/65 R15; b) pneumatiky Tomket Snowroad 3 měly dle testu zimních pneumatik magazínu Autobild z roku 2018 o celých 5,7 metrů delší brzdnou dráhu na sněhu než Continental WinterSport TS 860; c) pneumatiky Barum Polaris 3 měly dle testu zimních penumatik magazínu Autobild z roku 2018 o celých 3,5 metru kratší brzdnou dráhu na sněhu než pneumatiky Tomket Snowroad 3; d) srovnání pneumatiky Tomket Snowroad 3 s pneumatikou Barum Polaris 3 v testu zimních pneumatik magazínu Autobild z roku 2018 žalobkyni nelichotí; e) pneumatiky Tomket mají řadu nejasností ohledně původu; f) pneumatiky Tomket jsou vyráběny v Číně; g) u pneumatik Tomket zákazníci nezískají pláště od dlouhodobě spolehlivých značek; h) u pneumatik Tomket zákazníci nezískají záruku, že jsou vyrobeny přímo v Evropě; i) značka pneumatik Tomket je nekvalitní; a šíření varování, aby každý řidič zvážil, zda pneumatiky Tomket splňují jeho představy o prémiovosti (výrok I), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 100 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění (výrok II), v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala přiznání částky 900 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění žalobu zamítl (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ochrany před nekalosoutěžním jednáním žalované a neoprávněným zásahem do pověsti žalobkyně. Žalovaná je provozovatelka internetového obchodu s pneumatikami a dle žalobkyně šířila nepravdivé a hrubě zavádějící tvrzení o žalobkyni a jejích produktech. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná naplnila všechny tři znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná dle soudu prvního stupně naplnila rovněž zákonnou skutkovou podstatu nekalé soutěže zlehčování podle § 2984 o. z., parazitování na pověsti podle § 2982 o. z., nedovolené srovnávací reklamy podle § 2980 o. z., jakož i skutkovou podstatu nekalé soutěže upravenou v § 5 zákona č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele. Soud prvního stupně rovněž shledal, že šířením tvrzení uvedených v rozsudku žalovaná negativně zasáhla do pověsti žalobkyně. Po zvážení relevantních skutečností (motivace žalované k sepsání článku, intenzita zásahu ze strany žalované, splnění povinnosti žalované uložené předběžným opatřením, povaha soutěžního vztahu mezi žalovanou a žalobkyní, jakož i povaha a účel přiměřeného zadostiučinění) soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyní v žalobě požadované přiměřené zadostiučinění je důvodné pouze ve výši 100 000 Kč, v částce 900 000 Kč proto žalobu zamítl. 3. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 4 Cmo 110/2023-376, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tj. ve výrocích I, II a III potvrdil (první výrok), ve výroku IV týkajícím se nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). 4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a nároky žalobkyně shledal důvodnými. Ohledně žalobkyní požadované výše přiměřeného zadostiučinění uzavřel, že ze zjištěných a prokázaných skutečností vyplývá, že přiměřené zadostiučinění je důvodné co do částky 100 000 Kč. Dle odvolacího soudu žalobkyně neuvedla ve vztahu k rozsahu nemajetkové újmy nic konkrétního, co by odůvodňovalo přiznání přiměřeného zadostiučinění ve vyšší částce. Rovněž neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění a intenzitě zásahu ze strany žalované učinil z provedených důkazů nesprávná zjištění. Dle odvolacího soudu tak soud prvního stupně zohlednil všechna rozhodující kritéria pro určení výše přiměřeného zadostiučinění a přihlédl ke všem relevantním skutečnostem. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jež nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to konkrétně následujících otázek: i. Je při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění v penězích a intenzity zásahu zvláště významné, že se na žalobkyni v souvislosti se závadnými tvrzeními obraceli sami zákazníci žalobkyně a že jim žalobkyně musela aktivně závadná tvrzení vysvětlovat a uvádět je na pravou míru? ii. Je při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění v penězích a intenzity zásahu zvláště významné, že se závadná tvrzení začala rozšiřovat i jinými cestami než pouze prostřednictvím původních míst publikace? iii. Je při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění v penězích a intenzity zásahu zvláště významné, že k šíření závadných tvrzení jejich původce použil síť internet, a že okruh zasažených osob tak již nikdy nelze zcela přesně vyčíslit? iv. Jestliže závadná tvrzení obsahoval již vlastní nadpis (předmět) emailu, je v rámci hodnocení dosahu takového emailu při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění a intenzity zásahu významná informace, kolika osobám byl daný email byť i jen doručen, nikoli až informace, kolik osob daný email skutečně otevřelo? v. Jestliže žalobkyně zpochybnila pravost a věrohodnost důkazů žalované, byla povinna tyto důkazy sama zpochybnit jinými důkazy? vi. Je průměrný spotřebitel pneumatik pro osobní vozidla zvlášť zranitelným spotřebitelem? 6. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil, jakož aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku III, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího