23 Cdo 1834/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1834/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 1834/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1834.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 551 odst. 3 obch. zák. § 564 obch. zák. § 436 odst. 1 obch. zák. § 324 odst. 3 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1834/2022-672 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce J. F., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Šimonem Baliharem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 1737/52, proti žalovanému O. Ch., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o zaplacení 2 064 631,45 Kč s příslušenstvím oproti vrácení věcí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1422/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 126/2021-648, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 126/2021-648, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení po žalovaném domáhá jednak zaplacení částky 1 325 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení věcí (turbíny typu Kaplan velikosti TG 1000 pro malou vodní elektrárnu, plechového skeletu kolenové savky a zdroje tlakového oleje) žalobcem, jednak zaplacení částky 739 631,45 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, to vše z důvodu odstoupení žalobce od smlouvy o dílo ze dne 30. 1. 2008 pro vady díla, spočívající v nižším výkonu turbíny oproti uzavřené smlouvě. 2. V projednávané věci rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně nejprve rozsudkem ze dne 9. 8. 2013, č. j. 13 Cm 1422/2011-215, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 3. 2016, č. j. 13 Cm 1422/2011-317, kterým podané žalobě zcela vyhověl. Uvedený rozsudek (ve znění opravného usnesení) však byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 10. 5. 2018, č. j. 4 Co 138/2015-376, jímž byla věc zároveň vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. V něm Krajský soud v Českých Budějovicích částečným rozsudkem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 13 Cm 1422/2011-568, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 325 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení turbíny typu Kaplan velikosti TG 1000 kašnového provedení, plechového skeletu kolenové savky a zdroje tlakového oleje. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 30. 1. 2008 žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo č. R – 02/08, jejímž předmětem byla výroba, montáž do stavby žalobce a uvedení do provozu vodní turbíny Kaplan TG 1000. Parametry turbíny byly vymezeny pod bodem 2.2 smlouvy o dílo, včetně garantovaného výkonu turbíny na velké řemenici 42,5 kW. Uvedené dílo bylo dne 15. 12. 2008 protokolárně předáno, při přejímce díla však bylo zjištěno, že turbína dosahuje na generátoru výkonu pouze 30 kW. Příčinou nižšího výkonu turbíny byla skutečnost, že žalovaný provedl montáž vodorovné části skeletu savky v nedostatečné hloubce, jež neumožňovala celkové zatopení savky. Žalovaný přitom neupozornil žalobce na nedostatky stavební připravenosti, potřebné pro řádnou montáž savky; savka byla péčí žalobce následně zcela zabetonována. Již při přejímce díla dne 15. 12. 2008 uplatnil žalobce právo na odstranění vady díla spočívající v nižším než dohodnutém výkonu turbíny, a to jeho opravou v termínu do 30. 4. 2009. K opravě vodorovné části savky přistoupil žalovaný dne 21. 9. 2009 poté, co žalobce splnil jeho požadavky na stavební připravenost, spočívající ve vyřezání předchozí savky, odstranění betonáže předchozí savky a odtěžení skalního podloží do hloubky cca 50 cm. Žalovaným dodaná nová savka však byla pouze zaklínovaná, k její betonáži již nedošlo. Podle revizního znaleckého posudku ze dne 15. 4. 2019, vypracovaného doc. Ing. Ladislavem Satrapou, CSc., nebylo garantované parametry turbíny možné ověřit z důvodu nedokončení stavebních prací spočívajících v betonáži savky. 5. Po právní stránce hodnotil soud prvního stupně věc tak, že žalovaný byl podle § 551 odst. 1, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, jako zhotovitel díla povinen upozornit žalobce, že stávající stavební poměry týkající se umístění savky neumožňují dosažení požadovaného výkonu vodní turbíny. Žalobce vadu díla spočívající v nižším výkonu turbíny při přejímce díla dne 15. 12. 2008 vytknul a požadoval její odstranění na žalobci opravou do 30. 4. 2009. Žalobcem vytčenou vadu měl soud prvního stupně za vadu podstatnou ve smyslu § 345 odst. 2 obch. zák. Přestože odbourání betonu pod vodorovnou částí savky provedl žalobce, který prohloubil i dno pod savkou, nelze z toho podle soudu prvního stupně dovodit, že by měl vadu odstraňovat žalobce. To by podle soudu prvního stupně odporovalo nejen obsahu zápisu ze dne 15. 12. 2008, tak i skutečnosti, že žalobce savku podruhé nezabetonoval a že v dopisu ze dne 12. 10. 2009 požadoval na žalovaném úhradu nákladů spojených s výměnou vadné části skeletu savky. Vzhledem k tomu, že nebylo provedeno zabetonování savky, nemohla být savka plně funkční. Žalobcem vytčená vada, spočívající v nižším než dohodnutém výkonu turbíny, tedy nebyla podle soudu prvního stupně žalovaným odstraněna. Žalobce poté, co žalovaný vadu díla v termínu do 30. 4. 2009 neodstranil, poskytl ještě jednu možnost nápravy a podle § 437 obch. zák. jej upozornil na právo odstoupit od smlouvy. Následně žalobce dopisem ze dne 13. 4. 2011 od předmětné smlouvy o dílo platně odstoupil. S ohledem na to, že došlo k řádnému odstoupení od smlouvy o dílo, cena díla byla uhrazena a předmět plnění lze vrátit, soud prvního stupně žalobě ve shora uvedeném rozsahu částečným rozsudkem vyhověl. 6. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem změnil částečný rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba v části nároku na vrácení částky 1 325 000 Kč s příslušenstvím oproti vrácení turbíny typu Kaplan velikosti TG 1000 kašnového provedení, plechového skeletu kolenové savky a zdroje tlakového oleje zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud poté, co dokazování zčásti zopakoval, vyšel se stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně. 8. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že nižší výkon turbíny na generátoru (30 kW), zjištěný při přejímce díla dne 15. 12. 2008, je žalovanému jako zhotoviteli díla zcela přičitatelný. Žalovaný totiž v rozporu s uzavřenou smlouvou i s § 551 odst. 1 obch. zák. neupozornil žalobce na nedostatky stavební připravenosti, jež byly potřebné pro řádnou montáž vodorovné části savky, a dle § 551 odst. 3 obch. zák. proto odpovídá za žalobcem vytčenou vadu díla. Oproti soudu prvního stupně však měl odvolací soud za to, že provedení betonáže savky nebylo předmětem stranami uzavřené smlouvy o dílo. V případě první montované savky provedl její betonáž žalobce, který tak byl podle odvolacího soudu odpovědný i za její opětovné zabetonování. Jestliže však k betonáži savky nedošlo, nebylo možno ověřit ani parametry turbíny, a nelze tak podle odvolacího soudu ani uzavřít, že by bylo prokázáno vadné provádění díla žalovaným. Odstoupení žalobce od smlouvy o dílo je tedy třeba podle odvolacího soudu považovat za absolutně neplatné podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“. Na tomto základě pak odvolací soud částečný rozsudek soudu prvního stupně změnil. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I dovoláním, v němž brojil proti závěru odvolacího soudu, že vadné provedení díla žalovaným nebylo prokázáno, a odstoupení žalobce od smlouvy o dílo ze dne 30. 1. 2008 proto bylo absolutně neplatné. Konkrétně žalobce uvedl, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2618/2016, při řešení otázky, zda měl jako objednatel spolupůsobit při odstraňování vady zajištěním plnění či vynaložením nákladů. 10. Dále měl žalobce za to, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozsudku ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 694/2015, a ze dne 30. 8. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2741/2009