23 Cdo 2831/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2831/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2831/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2831.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Držba Dobré mravy Vykonatelnost rozhodnutí Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 123 obč. zák. § 130 odst. 1 obč. zák. § 131 odst. 1 obč. zák. § 458 odst. 2 obč. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. § 1 předpisu č. 142/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 9. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2206/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2831/2021-994 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce Ing. Bc. Bohumila Ježka, se sídlem v Holicích v Čechách, Komenského 220, identifikační číslo osoby 45545197, insolvenčního správce dlužníka CAMURRA, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Na Výsluní 201/13, identifikační číslo osoby 25917455, zastoupeného Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1727/108, proti žalované APB - PLZEŇ, a. s., se sídlem v Losiné, č. p. 303, identifikační číslo osoby 27066410, zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o zaplacení částky 25 118 085,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 46/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. 4 Cmo 165/2020-903, 4 Cmo 166/2020, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v jakém jím byla napadena část prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. 4 Cmo 165/2020-903, 4 Cmo 166/2020, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2020, č. j. 48 Cm 46/2013-847, ve výroku I co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 23 496 108,18 Kč. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. 4 Cmo 165/2020-903, 4 Cmo 166/2020, ve třetím výroku a v části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2020, č. j. 48 Cm 46/2013-847, ve výroku I co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 621 977,09 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 193 439,16 Kč od 9. 2. 2013 do zaplacení a z částky 6 594 846,48 Kč od 17. 10. 2014 do zaplacení a ve výrocích III, IV a V, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 7. 2020, č. j. 48 Cm 46/2013-847, v části výroku I co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 621 977,09 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 193 439,16 Kč od 9. 2. 2013 do zaplacení a z částky 6 594 846,48 Kč od 17. 10. 2014 do zaplacení a ve výrocích III, IV a V a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2020, č. j. 48 Cm 46/2013-889, ve výroku II se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení žalobou (po její změně) domáhal po žalované zaplacení částky 32 358 013,03 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že tuto částku (obsahující i daň z přidané hodnoty – dále jen „DPH“) žalovaná inkasovala v období od 9. 2. 2009 do 31. 12. 2013 od provozovatele distribuční soustavy jako cenu za dodanou elektrickou energii vyrobenou při provozování dvou větrných elektráren typu De Wind D8, umístěných v katastrálním území Žipotín (dále jen „elektrárny“), jejichž vlastníkem byl insolvenční dlužník CAMURRA, s. r. o. (byly též sepsány do soupisu jeho majetkové podstaty žalobcem), přičemž k inkasu uvedené částky (užitků z elektráren v podobě tzv. výtočí elektráren) žalovaná neměla právní důvod. Žalovaná elektrárny provozovala od roku 2007 na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem, ale kupní smlouvou ze dne 26. 9. 2008 převedla vlastnické právo k nim na společnost S & M Develop, s. r. o., která je dne 29. 9. 2008 prodala insolvenčnímu dlužníku, na něhož přešlo vlastnictví ke dni účinnosti smlouvy. Elektrárny však nadále provozovala žalovaná a ponechávala si výtěžek z jejich produkce. Žalovaná namítala (mimo jiné), že v uvedeném období vynaložila na nezbytnou údržbu a provoz elektráren náklady ve výši 14 013 413,63 Kč. 2. Krajský soud v Plzni nejprve rozsudkem ze dne 17. 7. 2017, č. j. 48 Cm 46/2013-391, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 48 Cm 46/2013-401, žalobě vyhověl co do částky 28 030 709,04 Kč s příslušenstvím, co do částky 4 327 303,99 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (šlo o zamítnutí DPH ve výši 4 248 901,24 Kč a částky 78 402,75 Kč odpovídající odpočtu nákladů vynaložených žalovanou na nezbytnou údržbu a provoz elektráren v období od 2. 6. 2012 do 4. 7. 2012) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 5. 2018, č. j. 1 Cmo 111/2017-463, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a v závislých nákladových výrocích zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 28 030 709,04 Kč s příslušenstvím. 3. Rozsudkem ze dne 20. 7. 2020, č. j. 48 Cm 46/2013-847 (v pořadí druhým), Krajský soud v Plzni žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 25 118 085,27 Kč s úrokem z prodlení „v zákonné výši“ z částky 11 193 439,16 Kč od 9. 2. 2013 do zaplacení a z částky 6 594 846,48 Kč od 17. 10. 2014 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 2 912 623,77 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 329 799,63 Kč od 9. 2. 2013 do zaplacení (výrok II), žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 1 043 737 Kč (výrok III), uložil jí povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 1 255 905 Kč (výrok IV) a rozhodl, že o nákladech nesených státem a o žalobcově povinnosti nahradit žalované část jí hrazených nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V). Usnesením ze dne 27. 8. 2020, č. j. 48 Cm 46/2013-889, pak Krajský soud v Plzni rozhodl, že se žalované vrací nespotřebovaná část zálohy na znalečné ve výši 17 851 Kč (výrok I), a že žalobce je povinen nahradit žalované z prostředků majetkové podstaty na nákladech nesených státem částku 4 873 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že insolvenční dlužník se na základě kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2008 uzavřené se společností S & M Develop, s. r. o., stal vlastníkem elektráren, což bylo postaveno najisto v incidenčním sporu o vyloučení elektráren z majetkové podstaty vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 ICm 2275/2012. Dále vzal za prokázané, že žalovaná pozbyla dobrou víru ohledně svého oprávnění užívat elektrárny nejpozději v únoru 2009, kdy se účastnila několikastranných jednání o právním řešení vztahů k elektrárnám. V době od února 2009 do prosince 2013 žalovaná z tzv. výtočí elektráren od provozovatele distribuční soustavy utržila částku 28 109 111,79 Kč bez DPH (včetně státní podpory ve formě zeleného bonusu a podpory decentrální výroby). Tvrzení žalované, že insolvenční dlužník (resp. žalobce) sám nemohl elektřinu v elektrárnách vyrábět a prodávat, neboť nesplňoval podmínky pro udělení licence pro výrobu elektrické energie, podle soudu prvního stupně nebylo v řízení prokázáno i přes poskytnuté poučení. Soud prvního stupně také zjistil, že žalovaná v žalovaném období (od 2/2019 do 12/2013) vynaložila náklady na pojištění ve výši 2 247 783,93 Kč, účelně též vynaložila náklady na připojení elektráren ve výši 158 214,10 Kč, provozní náklady zahrnující vlastní spotřebu elektráren a náklady na dopravu elektřiny ve výši 1 552 793,81 Kč a náklady na opravy, služby a náhradní díly ve výši 2 823 592,95 Kč (v těchto částkách již bylo zohledněno, že o nákladech vynaložených žalovanou v období od 2. 6. 2012 do 4. 7. 2012 bylo rozhodnuto v předchozím pravomocném rozsudku). U ostatních nákladů tvrzených žalovanou nebylo prokázáno, že byly žalovanou vynaloženy na údržbu a provoz elektráren, resp. že jejich vynaložení bylo nezbytné. Dále vzal za prokázané, že součet těchto nákladů za období od ledna 2009 do 4. 7. 2012, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním elektráren do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka, bez pojištění a bez nákladů, o nichž bylo rozhodnuto v předchozím pravomocném rozsudku, činil 2 912 623,77 Kč (náklady na připojení 107 284,10 Kč, náklady na provozní výdaje 1 060 859,19 Kč a náklady na opravy, služby a náhradní díly 1 744 480,48 Kč). 5. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že jde o nárok vlastníka elektráren na vydání užitků a plodů, které z nich protiprávně brala žalovaná, ve smyslu § 131 zákona č. 40/