23 Cdo 286/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 286/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2021 Spisová značka:23 Cdo 286/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.286.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Splatnost pohledávky Dotčené předpisy:§ 489 obč. zák. § 340 obch. zák. § 365 odst. 1 obch. zák. § 369 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 12. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 286/2021-280 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce U. P. stavebního družstva, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Sovákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Švédská 107/39, proti žalované ŠKODA AUTO a. s., se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 869, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 00177041, zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o zaplacení částky 11 310 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 58/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 21 Co 63/2020-252, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. 21 Co 63/2020-252,  v té části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 10. 2019, č. j. 9 C 58/2018-199, v části výroku pod bodem I přisuzujícího žalobkyni 8,05 % úrok z prodlení, a ve druhém výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve zde souzené věci se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 60 000 Kč a po rozšíření žaloby podáním ze dne 5. 3. 2019 (připuštěném usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 3. 2019, č. j. 9 C 58/2018-110) celkem částky 11 310 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 9. 2017 do zaplacení, jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaná nesplnila svou povinnost do 31. 12. 2012 vyklidit skladovací prostory, které užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2010 (dále též jen „nájemní smlouva“). Žalobce tvrdil, že povinnost k vyklizení vznikla žalované poté, co nájemní smlouvu na její žádost vypověděl. Žalovaná prostory vyklidila až ke dni 30. 4. 2013, žalobce měl přitom již uzavřenou nájemní smlouvu se společností I. I. H. (dále též jen „I.“), v níž byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že pronajaté prostory nebudou vyklizeny ke dni 14. 1. 2013, o čemž žalovaná věděla. Právní nástupce společnosti I. společnost K. nárok na smluvní pokutu uplatnil u soudu, jenž žalobci uložil zaplatit mu z titulu smluvní pokuty částku 10 378 738 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 290 675,75 Kč a na nákladech řízení částku 640 987 Kč, celkem tedy 11 310 400,75 Kč, a žalobce tuto částku uhradil. 2. Žalovaná založila svou procesní obranu na tvrzení, že žalobcova výpověď jí nebyla řádně doručena. Argumentovala též, že ve vztahu k části pronajatých prostor došlo k automatickému prodloužení nájmu o další rok, a zpochybňovala přiměřenost výše smluvní pokuty, na základě čehož se domáhala moderace náhrady škody. 3. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 9 C 58/2018-199, uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 310 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 9. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I) a na nákladech řízení částku 833 421,50 Kč (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně přitom vyšel z následujících zjištění: 4. Žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovanou dne 30.6.2010 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly skladovací prostory v jeho vlastnictví - prostory skladové haly č.p. XY na parc. č. XY – hala H1, část skladové haly č.p. XY na parc. č. XY – hala H2 a nekrytá volná plocha na parc. č. XY v kat. úz. XY, a to na dobu určitou od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2011, přičemž smlouva se automaticky prodlužovala dvakrát o jeden rok, tedy celkově do 30. 6. 2013. Ve smlouvě si strany ujednaly, že může být vypovězena bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činila 12 měsíců. Povinnost vyklidit pronajaté prostory pak byla dohodnuta ve lhůtě do tří měsíců po uplynutí sjednané doby nájmu. 5. Žalovaná požadovala po žalobci ukončení nájemní smlouvy ke dni 31. 12. 2012, a to zejména proto, že vypsala výběrové řízení, v němž poptávala od 1. 1. 2013 právně volné skladové plochy. 6. Žalovaná převzala dne 22. 8. 2011 nabídku žalobce do výběrového řízení; tuto nabídku převzal od H. S. A. V. Žalovaná, prostřednictvím A. V., potvrdila svým podpisem převzetí i „souhlasu doby termínu trvání smlouvy z 30. 6. 2010“. 7. Poté, co žalobce obdržel od žalované vyrozumění, že ve výběrovém řízení neuspěl, uzavřel nájemní smlouvu na halu H1 a halu H2 se společností I., a to od 14. 1. 2013 na dobu 5 let. Dle této smlouvy byl povinen předat předmět nájmu společnosti I. k užívání ke dni počátku doby nájmu. Součástí smlouvy bylo ujednání, dle kterého byla společnost I. oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat po žalobci uhrazení smluvní pokuty ve výši 9,5 % z nájemného za celou dobu sjednaného pronájmu v případě, že žalobce ke dni sjednaného počátku nájmu pronajaté prostory společnosti I. nepředá. 8. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k vyklizení pronajatých prostor do 31. 12. 2012, žalovaná však nesouhlasila s jeho tvrzením ohledně své povinnosti vyklidit pronajaté prostory do uvedeného data a jejich část užívala minimálně do dne 30. 4. 2013. Společnost I. z toho důvodu od nájemní smlouvy odstoupila a vyzvala žalobce k zaplacení smluvní pokuty. 9. Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 1. 2016, č. j. 26 C 606/2015-12, bylo žalobci uloženo zaplatit společnosti Krutský spol. s r. o. smluvní pokutu ve výši 10 378 738 Kč, úroky ve výši 290 675 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 378 738 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení a 7,05 % ročně od 6. 2. 2013 do 30. 6. 2013. 10. Žalobce zaplatil společnosti Krutský spol. s r. o. částku 11 310 400 Kč, a to ve čtyřech splátkách – dne 30. 3. 2016 částku 4 378 738 Kč, dne 22. 12. 2016 částku 3 950 000 Kč, dne 4. 10. 2017 částku 1 500 000 Kč a dne 13. 10. 2017 částku 1 481 662,75 Kč. 11. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.“), a dovodil, že byly naplněny všechny tři zákonné podmínky pro přiznání náhrady škody; žalovaná porušila smluvní ujednání týkající se vyklizení pronajatých prostor, žalobci vznikla škoda ve výši žalované částky, kterou třetímu subjektu uhradil (a byl povinen uhradit), a mezi touto úhradou a porušením povinností žalované je příčinná souvislost. Žalobce nikterak nezavinil vznik této škody, naopak činil vše pro její snížení. 12. K požadavku na moderaci náhrady škody soud prvního stupně upozornil, že žalovaná pravděpodobně odkazuje na § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), který v posuzované věci nelze aplikovat, neboť právní poměry se řídí obchodním zákoníkem. Dodal, že pro aplikaci § 2953 odst. 1 o. z. by ostatně nebyly splněny podmínky, neboť v řízení neshledává žádné skutečnosti zřetele hodné, které by umožnily náhradu škody snížit. Smluvní pokuta byla sjednána ve zcela přiměřené výši, odpovídá obchodním zvyklostem, je zcela v souladu s majetkovou situací účastníků a žalovaná si byla vědoma možnosti vzniku tohoto nároku. 13. Krajský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalobu zamítl v rozsahu 8,05% úroku z prodlení z částky 2 981 662 Kč od 23. 9. 2017 do 4. 10. 2017 a z částky 1 481 662 Kč od 5. 10. 2017 do 13. 10. 2017, ve zbývající části výroku pod bodem I tento rozsudek potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 14. Odvolací soud uvedl, že vychází ze skutkového stavu věci zjištěného soudem prvního stupně. Shrnul, že v řízení bylo prokázáno, zejména výpověďmi svědků H. S., N., ale i svědka A. V., a rovněž důkazy obsaženými ve spise Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 20 C 73/2013, že v květnu 2011 proběhlo jednání mezi účastníky, při němž žalovaná žalobce požádala o souhlas s ukončením nájemní smlouvy ke dni 31. 12. 2012, tak, aby u všech pronajímatelů žalované začínaly a končily běhy nájmu ve stejném termínu a nové nájmy byly zahájeny od 1. 1. 2013. Žalobce byl upozorněn na výběrové řízení ohledně pronájmu skladovacích pro