23 Cdo 3487/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3487/2021 citace  Název judikátu:Ochranné známky. Právo předchozího uživatele. Nekalá soutěž Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2022 Spisová značka:23 Cdo 3487/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3487.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Duševní vlastnictví Nekalá soutěž Dobrá pověst Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 17 odst. 2 předpisu č. 478/1992 Sb. § 2976 odst. 1 o. z. § 10 odst. 2 předpisu č. 441/2003 Sb. § 135 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 71/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3487/2021-1863 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Teco a.s., se sídlem v Kolíně, Průmyslová zóna Šťáralka 984, Kolín IV, identifikační číslo osoby 46357301, zastoupené Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 976/12, proti žalované ELKO EP, s.r.o., se sídlem v Holešově, Palackého 493, Všetuly, identifikační číslo osoby 25508717, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, o ochranu práv k užitnému vzoru, ochranným známkám, před nekalou soutěží a pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 10/2015, o dovoláních žalobkyně a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. 3 Cmo 57/2020-1791, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované v rozsahu, v jakém napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. 3 Cmo 57/2020-1791, v části, v níž byly potvrzeny výroky V a VII rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 21 Cm 10/2015-1709, se odmítá. III. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. 3 Cmo 57/2020-1791, se v části, v níž byl potvrzen výrok III, potvrzen s „doplněním“ výrok IV, a změněny výroky X, XI a XII rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 21 Cm 10/2015-1709, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. 1. 2020, č. j. 21 Cm 10/2015-1740, a v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 21 Cm 10/2015-1709, ve výrocích III, IV a X a doplňující usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 21 Cm 10/2015-1740, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 21 Cm 10/2015-1709, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 7. 1. 2020, č. j. 21 Cm 10/2015-1740, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se v České republice výroby, nabídky, uvádění na trh, užívání, vystavování, skladování, držení či pořádání uživatelských školení ohledně výrobků ve výroku blíže specifikovaných a povinnosti tyto výrobky stáhnout z trhu (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se v České republice výroby, nabídky, uvádění na trh, užívání, vystavování, skladování, držení či pořádání uživatelských školení ohledně elektronických sběrnicových řídících systémů, jejich komponentů a příslušenství ve výroku blíže specifikovaných (výrok II), uložil žalované povinnost zdržet se umisťování označení „CIB“ na elektronické sběrnicové řídící systémy, jejich komponenty, příslušenství a jejich obaly, zdržet se nabídky, skladování a uvádění na trh elektronických sběrnicových řídících systémů, jejich komponentů a příslušenství pod označením „CIB“, zdržet se užívání označení „CIB“ v obchodních listinách a v reklamě, v uživatelských příručkách a v produktové dokumentaci, a to ve spojení s elektronickými sběrnicovými řídícími systémy, jejich komponenty a příslušenstvím, a stáhnout z trhu elektronické sběrnicové řídící systémy, jejich komponenty a příslušenství opatřené označením „CIB“, to vše s výjimkou výrobků ve výroku blíže specifikovaných (výrok III), uložil žalované povinnost poskytnout žalobkyni informace o počtu prodaných výrobků ve výroku blíže specifikovaných, na nichž samotných, na jejichž obalech či příbalových materiálech bylo označení „CIB“, a o ceně obdržené za tyto výrobky (výrok IV), uložil žalované povinnost uveřejnit v deníku Hospodářské noviny a v časopisech AUTOMA, ELEKTRO, ELEKTROINSTALATÉR a SDĚLOVACÍ TECHNIKA na své náklady omluvu ve znění a formě ve výroku blíže specifikovaných (výrok V), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zveřejnit omluvu o obsahu ve výroku blíže specifikovaném (výrok VI), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 150 000 Kč (výrok VII), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 850 000 Kč (výrok VIII), zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované o uložení povinnosti žalobkyni uznat právo žalované jako předchozího uživatele užitného vzoru zapsaného v rejstříku užitných vzorů pod číslem 21380 (výrok IX), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu (výroky X až XII). 2. Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobkyně a žalované ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ve výrocích I až VIII, ve výroku IV s „doplněním“, že povinnost poskytnout informace se vztahuje k výrobkům prodaným v období od 10. 2. 2011 do 30. 4. 2015, změnil výroky o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Svůj rozsudek odůvodnil odvolací soud tím, že uložení povinností uvedených ve výrocích I, II a VI rozsudku soudu prvního stupně a rovněž ve výroku VIII tohoto rozsudku v rozsahu částky 350 000 Kč, které žalobkyně uplatnila z titulu ochrany užitného vzoru zapsaného v rejstříku užitných vzorů pod číslem 21380 „Systém pro elektronický přenos dat“ s právem přednosti od 30. 8. 2010, není podle zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, opodstatněné (a ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně), neboť tento užitný vzor byl ke dni rozhodnutí soudu z rejstříku pravomocně vymazán. 4. Uložení těchto povinností není dle odvolacího soudu opodstatněné ani z titulu ochrany před jednáním v nekalé soutěži, jež mělo dle žalobkyně spočívat ve využití technického řešení žalobkyně (původně chráněného užitným vzorem) a know-how žalobkyně ze strany žalované v oblasti tzv. inteligentních elektroinstalací v budovách využívajících komunikační sběrnici, a to pro absenci rozporu jednání žalované s dobrými mravy hospodářské soutěže ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Dle zjištění odvolacího soudu technické řešení žalobkyně (původně chráněné užitným vzorem) využívala žalovaná na základě smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastnicemi dne 16. 1. 2007 za účelem vývoje, výroby a uvedení na trh systému inteligentní elektroinstalace pod označením INELS II. Tato smlouva založila právo obou stran čerpat ze znalostí a dovedností druhé strany získaných v průběhu smluvního vztahu. Smlouva přepokládala poskytování know-how, průběžnou výměnu a sdílení informací, aby strany i po případném ukončení smluvního vztahu mohly na dosažené znalosti navázat. Pokud si ve smlouvě žalobkyně vyhradila výlučná práva, pak pouze k jí nově vytvořené sběrnici, kterou však ve skutečnosti nevytvořila. Ve výrobcích v rámci systému INELS II byla proto využita žalobkyní původně vytvořená sběrnice HIB představující vnos do společného projektu. V případě systému INELS III uváděného na trh pouze žalovanou se jedná o řešení odlišné, byť založené na zkušenostech ze společného vývoje a dále rozvinuté. 5. Jednáním v nekalé soutěži není dle odvolacího soudu ani opomenutí žalované uvádět dle ujednání ve smlouvě o spolupráci údaj v katalozích propagujících systém INELS II o tom, že jde o společný projekt obou účastnic, neboť dle skutkových zjištění nepřikládaly účastnice v průběhu jejich spolupráce této povinnosti zvláštní význam, její nesplnění žádným způsobem nesankcionovaly a zjevně ji ani jedna ze stran nedodržovala. Pokud žalobkyně vytýká žalované porušení této povinnosti, byť sama v průběhu smluvního vztahu toto porušování trpěla a neučinila nic k nápravě, pak lze dle odvolacího soudu stěží uvažovat o splnění znaku nekalé soutěže spočívající ve způsobilosti jednání přivodit újmu. Kromě toho se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého předpokladem poskytnutí požadovaného zadostiučinění je existence nemajetkové újmy na straně žalobkyně, a to v případě peněžitého zadostiučinění újmy takové