23 Cdo 3976/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3976/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3976/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3976.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 12. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3608/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3976/2018-240 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce J. L., bytem XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Martinem Tomešem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, PSČ 779 00, proti žalované Univerzitě Palackého v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Křížkovského 511/8, PSČ 779 00, IČO 61989592, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 30/2015, o náhradu škody a zaplacení smluvní pokuty, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2018, č. j. 3 Cmo 32/2017-185, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 41 Cm 30/2015-68, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 840 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 90 750 Kč od 17. 1. 2015 do 19. 10. 2015 a z částky 840 750 Kč od 20. 10. 2015 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 270 435 Kč (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně z rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví zjistil, že žalobce je majitelem užitného vzoru č. XY s názvem „XY“ s datem přihlášení XY, zapsaného dne XY, s platností prodlouženou do XY. Ze smlouvy o poskytnutí práv k užitnému vzoru a servisních služeb uzavřené dne 12. 1. 2009 (dále též jen „Smlouva“) mezi žalobcem jako poskytovatelem a Univerzitou Palackého v Olomouci, přírodovědeckou fakultou, jako objednatelem bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobce poskytnout objednateli servisní služby v rozsahu a za podmínek stanovených touto smlouvou k systémovému řešení bezdrátového internetu UPnet a závazek objednatele za servisní služby uhradit cenu stanovenou v čl. 4 Smlouvy a dále poskytnutí práv k výše uvedenému užitnému vzoru č. XY. Podle čl. 4 Smlouvy byla sjednána cena za servisní služby paušální částkou v návaznosti na počet připojených uživatelů v síti UPnet – spodní hranice odměny se odvíjí od minimálního počtu připojených uživatelů 120 – 200 ve výši 35 000 Kč měsíčně, nejvyšší výše odměny je 75 000 Kč měsíčně za 350 – 450 (jedná se o max. kapacitu) připojených uživatelů v síti. Licenční odměna za užívání užitného vzoru byla sjednána částkou 1 Kč za rok, licence byla poskytnuta jako nevýhradní. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 5 let. Dodatkem č. 1 ze dne 24. 6. 2010 byla Smlouva doplněna pouze tak, že poskytovatel je oprávněn ke stanovené paušální odměně účtovat DPH v zákonné výši. Z dodatku č. 2 ke Smlouvě ze dne 17. 12. 2013 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena na dalších 5 let do 31. 1. 2019 s tím, že ostatní ustanovení Smlouvy zůstávají nedotčeny. Z faktur vystavených žalobcem žalované v souvislosti se Smlouvou bylo zjištěno, že fakturou č. 20090067 ze dne 19. 1. 2009 za leden 2009 vyúčtoval žalobce žalované odměnu za správu bezdrátové sítě UPnet v částce 35 000 Kč bez DPH, tato paušální částka byla žalobcem měsíčně fakturována do září 2009, následně pak byla měsíční úhrada postupně navyšována, přičemž od ledna 2011 do července 2014 byla měsíčně fakturována částka 70 833 Kč bez DPH; za toto období pak žalobce fakturou č. 20140014 ze dne 2. 9. 2014 fakturoval žalované k úhradě finanční vyrovnání za správu sítě UPnet v částce 239 827,50 Kč bez DPH; od srpna 2014 do prosince 2014 byla žalobcem žalované účtována měsíční odměna v částce 75 000 Kč bez DPH. Mezi účastníky nebylo v řízení sporným, že ode dne 1. 1. 2015 nebyla z důvodů na straně žalované Smlouva stranami plněna, když došlo k deaktivaci systému a odpojení sítě UPnet od sítě UPONET. Dále nebylo sporu o tom, že důvodem ukončení spolupráce účastníků bylo stanovisko nového vedení žalované o neplatnosti uvedené smlouvy pro rozpor se zákonem o veřejných zakázkách, přičemž v průběhu roku 2014 došlo mezi účastníky k několika jednáním, obě strany však setrvaly na svých protichůdných stanoviscích. Spornou nebyla ani skutečnost, že dne 19. 12. 2014 obdržel právní zástupce žalobce odstoupení žalované od Smlouvy; žalobce považuje toto odstoupení za neplatné. Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavření Smlouvy nepředcházelo žádné ze zadávacích či výběrových řízení ve smyslu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), stejně tak ani uzavření dodatku č. 2 ze dne 17. 12. 2013 o prodloužení Smlouvy o dalších 5 let. Soud dále zjistil z kontrolního osvědčení a odborného stanoviska doc. JUDr. Ing. Radka Jurčíka, Ph.D., advokáta (se specializací na veřejné zakázky), ze dne 23. 11. 2014, že na základě podrobné analýzy smlouvy vč. dodatků, předmětného užitného vzoru žalobce a tabulky plateb za období leden 2009 až říjen 2014 dospěl tento advokát k závěru, že na Smlouvu ve znění dodatků byla vynaložena částka 5 516 445,90 Kč, jedná se tedy o nadlimitní veřejnou zakázku, přičemž použití výjimky na základě užitného vzoru nebylo řádně odůvodněno. Užitný vzor žalobce neodůvodňuje jedinečnost technického řešení v takovém rozsahu, aby nemohl být předmět veřejné zakázky technicky splněn bez použití tohoto užitného vzoru. Podle doc. Jurčíka posuzovaná smlouva nebyla v rozporu se ZVZ zadána na základě předchozího výběrového či zadávacího řízení, je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná. Žalovanému bylo doporučeno odstranit tento závadný stav tím, že uzavře v souladu se ZVZ novou smlouvu na vytvoření bezdrátové sítě na základě soutěžního postupu podle tohoto zákona a plnění na základě analyzované smlouvy ukončí a vypořádá. Soud dále provedl žalovanou předložený znalecký posudek č. 71-4/2016 ze dne 31. 7. 2016 vyhotovený doc. JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D., znalcem z oboru ekonomika se specializací na ekonomiku veřejných zakázek a PPP projektů, v němž se znalec věnoval dvěma otázkám: 1) muselo uzavření analyzované smlouvy předcházet provedení zadávacího řízení, a zda uzavřením analyzované smlouvy došlo/nedošlo k porušení ZVZ vč. zdůvodnění a 2) jaké jsou podmínky pro zadání zakázky na druh služeb, poskytovaných na základě analyzované smlouvy vč. zdůvodnění. Znalec na otázku ad 1) nad rámec toho, co bylo výše uvedeno ke zjištění z kontrolního osvědčení a odborného stanoviska, doplnil, že bezdrátová síť nepochybně mohla být vytvořena i bez systému daného dodavatele s užitným vzorem, který není postačující pro zdůvodnění pro oslovení pouze tohoto dodavatele z důvodu vlastnictví užitného vzoru. V opačném případě by uvedený argument mohl být použit u mnoha různých výrobků, u nichž jsou v dílčím procesu sériové výroby používány užitné vzory. Na otázku ad 2) znalec odpověděl analyzováním Smlouvy včetně dodatků s tím, že žalobce prováděl pro žalovanou bezdrátovou síť UPnet jako univerzitní bezdrátovou síť, která pokrývala převážnou část města Olomouce a umožňovala pracovníkům žalované homeworking. Podle znalce se žalobce stal plátcem DPH až zejména v souvislosti s plněním pro objednatele na základě analyzované smlouvy, je tedy zřejmé, že jeho užitný vzor jiné subjekty pro vymezení stejných či obdobných zakázek nepotřebovaly. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaná jako veřejná vysoká škola je povinna řídit se při zadávání veřejných zakázek režimem ZVZ. V daném případě se jedná o smlouvu účastníků týkající se veřejné zakázky na služby, přičemž na této zakázce bylo žalobci vyplaceno za dobu trvání smlouvy do 31. 12. 2014 více než 5,5 mil Kč. S odkazem na ustanovení § 15 ZVZ ve spojení s § 14 odst. 1, 3 a 4 ZVZ dospěl soud prvního stupně k závěru, že předmětem Smlouvy uzavřené na dobu pěti let byla zakázka v hodnotě min. 2 100 000 Kč bez DPH (při realizaci nejnižší výše paušální měsíční ceny za poskytnutí služeb v částce 35 000 Kč) v rozmezí do 4 500 000 Kč bez DPH (při realizaci nejvyšší přípustné výše paušální měsíční odměny). Z uvedeného vyplývá, že předpokládaná hodnota předmětné zakázky v době uzavření sporné smlouvy překročila limit veřejné zakázky malého rozsahu (tj. u slu