23 Cdo 486/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 486/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2012 Spisová značka:23 Cdo 486/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.486.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 132 o. s. ř. § 399 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 486/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně JOHNSON CONTROLS AUTOMOBILOVÉ SOUČÁSTKY, k.s., se sídlem v České Lípě, Dubická 1800, PSČ 470 00, identifikační číslo osoby 46711953, zastoupené JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou, se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, proti žalovanému J.Z., zastoupenému JUDr. Miroslavem Zvěřinou, advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 20, o zaplacení částky 526.427,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19/16/14 Cm 179/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. srpna 2011, č. j. 7 Cmo 49/2011-252, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 29.058,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem, v pořadí třetím, ze dne 7. prosince 2010, č. j. 19/16/14 Cm 179/2005-205, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 526.427,50 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 526.427,50 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se ztotožnil s podstatnou částí skutkových zjištění soudů prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Odvolací soud tak vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě věci. Předmětem přepravy bylo 200 kusů takzvaných vysekávacích nožů. Žalovaný provedení přepravy zadal subdodavateli společnosti Čechofracht a.s. Při přejímce zboží od společnosti Čechofracht a.s. žalobkyně zjistila, že zboží je poškozeno a že se zásilkou bylo manipulováno. Nože byly přebaleny a takzvaně zafóliovány společností Čechofracht a.s. Přepravované vysekávací nože, u kterých je rozhodující jejich ostrost, nebyly proloženy vrstvou kartonu, ale byly naskládány přímo na sobě. Neodborným uložením nožů došlo k poškození jejich ostří, jejich ztupení a tím k jejich znehodnocení. Z 200 kusů přepravovaných nožů bylo 156 kusů nožů poškozených tak, že jsou nepoužitelné. Znehodnocením 156 kusů vysekávacích nožů měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 531.344,71 Kč. Žalovaný v rámci své procesní obrany vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s poukazem na ustanovení § 359 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Odvolací soud, oproti soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že nešlo podle § 399 obch. zák. o škodu vědomě způsobenou žalovaným. Práva vzniklá ze škody na dopravovaných věcech se tak promlčují uplynutím jednoho roku. Podle odvolacího soudu pojem „vědomě způsobená škoda“, jak jej používá ustanovení § 399 obchodního zákoníku, nelze zaměnit se škodou způsobenou úmyslně. Nejde v tomto případě o to, že by škůdce chtěl uškodit, ale jde o případ, kdy ví, že v důsledku jeho jednání bude škoda způsobena. K takovému jednání může být donucen různými situacemi, například kdy za cenu zdržení některých přeprav udrží v provozu dopravní síť. Nejde o vědomé porušení povinností, ale o vědomé způsobení škody. Pokud se poškozený hodlá dovolávat čtyřleté promlčecí doby, musí prokázat, že v konkrétním případě byla škoda způsobena vědomě. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že škoda na přepravovaných věcech byla způsobena vědomě, že v důsledku jednání žalovaného (přebalení zásilky) bude způsobena škoda. Odvolací soud poučil žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat, že škoda na zásilce byla způsobena vědomě a rovněž o následcích nesplnění své důkazní povinnosti. Žalobkyně k důkazu navrhla zápis o škodě z 18. března 2003 a výslechy svědků, a to zástupce společnosti Čechofracht a. s. - pana H. a paní M.. Přes výzvu soudu žalobkyně nedoplnila adresy svědků a soudu sdělila, že již není možné opatřit další nové důkazy, poukázala na již provedené dokazování. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nesdělila adresy navržených svědků a neoznačila žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení (důkaz zápisem o škodě byl proveden v řízení před soudem prvního stupně), vyšel odvolací soud ze skutkového stavu zjištěného před soudem prvního stupně, na jehož základě nelze přijmout závěr o vědomém způsobení škody žalovaným. Pouhá skutečnost, že žalovaný porušil v průběhu přepravy svoji povinnost, když neoznámil žalobkyni, že došlo k sesunutí palety a že zásilku zabalil jiným způsobem, než byla původně zásilka zabalena, a že dle inspekční zprávy došlo k poškození vysekávacích nožů neodborným způsobem balení při přepravě, nestačí pro závěr, že škoda na zásilce byla žalovaným způsobena vědomě. Žalobkyně ani neprokázala, že informovala žalovaného při převzetí zásilky o jejím charakteru a o tom, jakým způsobem je třeba s daným zbožím zacházet. Pokud šlo o dopis společnosti Čechofracht, a. s. ze dne 16. října 2003, nelze podle odvolacího soudu z jeho obsahu zjistit, že dopravce byl při uzavření smlouvy informován o charakteru zásilky a že předmětem přepravy je zboží z křehké oceli. Žalobkyně tak podle odvolacího soudu neprokázala, že žalovaný věděl, že v důsledku jeho jednání bude způsobena škoda na přepravovaném zboží. Promlčecí doba stanovená v ustanovení § 397 obch. zák. se proto neuplatní. Podle závěru odvolacího soudu promlčecí doba počala běžet 19. srpna 2003, k jejímu marnému uplynutí došlo 19. srpna 2004. Byla-li žaloba podána až dne 29. září 2005, byla podána po uplynutí promlčecí doby. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o tom, že škoda vzniklá žalobkyni nebyla žalovaným způsobena vědomě. Podle dovolatelky z důkazů provedených před soudy je možné dojít k závěru, že škoda byla dovolatelce způsobena vědomě. Dovolatelka poukazuje na to, že žalovaný během přepravy zjistil sesunutí palety, aniž by o této skutečnosti žalobkyni informoval, přebalil nože, které nalezl rozsypané na podlaze, do dvou menších palet a přepravu dokončil. Dovolatelka považuje za klíčový důkaz zprávu společnosti kancelář ITI TÜV, s. r. o., ze dne 29. března 2003. Podle této zprávy k poškození ostří vysekávacích nožů došlo nevhodným způsobem balení při přepravě, kdy jednotlivé vrstvy nožů nebyly od sebe odděleny balícím materiálem a tím došlo k přímému kontaktu ostří jednotlivých nožů. Dovolatelka v dalším obsahu dovolání opakovaně popisuje, jak k poškození nožů mělo dojít jejich chybným přebalením, nikoli sesunutím palet. Podle dovolatelky se vědomou škodou rozumí škoda, o které zasilatel nebo dopravce věděl, že vzniká, bez ohledu na to, zda ji chtěl způsobit či nikoli. Škoda podle dovolatelky byla způsobena vědomou činností žalovaného, a to v přímém důsledku porušení jeho povinností. Dovolatelka dále polemizuje s významem atypičnosti přepravovaných nožů, zdůrazňuje, že bez ohledu na to je zcela obecnou znalostí, že v případě položení nožů přímo „kov na kov“ dojde k jejich poškození. Dovolatelka konečně namítá, že při odvolacím jednání 21. června 2011 uplatnila rozpor námitky promlčení žalovaného s dobrými mravy. Odvolací soud se s touto námitkou nijak nevypořádal. Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné, ztotožnil se se závěry odvolacího soudu. Žalobkyně zcela pomíjí skutečnost, že ona je účastníkem řízení, který je povinen prokázat vědomost žalovaného o tom, že jeho jednáním vznikala škoda na přepravovaném zboží nebo že jeho jednáním škoda vzniknout mohla a to v časovém úseku před vznikem škody nebo v průběhu vzniku škody na přepravovaných věcech. Žalobkyně zaměňuje vědomost o příčině skutkového děje, kterým měla vzniknout škoda s vědomím následku skutkového děje