23 Cdo 767/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 767/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 767/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.767.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 2099 odst. 1 o. z. § 2106 odst. 1 o. z. § 2002 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 767/2022-220 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce S. E., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem v Plzni, K Starým valům 442/10, proti žalovanému O. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, o zaplacení částky 143 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 53 C 57/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 68 Co 166/2021-192, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 68 Co 166/2021-192, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 143 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení oproti uložení povinnosti vydat žalovanému vozidlo zn. XY, RZ XY, VIN XY (dále též „vozidlo“). Žalobce v řízení tvrdí, že uvedená částka představuje kupní cenu vozidla, jež nabyl od žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2018, od které však dne 10. 6. 2018 odstoupil z důvodu, že se na předmětu koupě projevila skrytá vada, v jejímž důsledku začalo auto škubat a rozsvítila se kontrolka motoru. Následně již podle žalobce nebylo možné vozidlo ani nastartovat. 2. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, č. j. 53 C 57/2018-154, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 143 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla zn. XY, RZ XY, VIN XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení a mezi žalovaným a Českou republikou (výroky II a III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 31. 5. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo výše specifikované vozidlo. Dne 10. 6. 2018 žalobce zaslal žalovanému dopis označený „Odstoupení od kupní smlouvy“, v němž žalovanému sdělil, že dne 7. 6. 2018 při kontrole v autorizovaném servisu, k níž došlo poté, co vozidlo začalo „škubat“, bylo zjištěno, že u dvou válců vynechává zapalování a následně se dne 10. 6. 2018 rozsvítila kontrolka motoru. Z uvedených důvodu žalobce využil svého práva od smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně dále vyšel na základě znaleckých posudků Ing. Miroslava Tesaře a Ing. Jiřího Janouška ze zjištění, že v době prodeje vozidlo vykazovalo souběh dvou vad, jednak vadu spočívající v zanesení motoru karbonem, jednak konstrukční vadu na rozvodovém řetězu motoru, vedoucí v době provozu vozidla žalobcem k posunutí napínáku řetězu motoru (tzv. „přeskočení řetězu“), přičemž nastalou změnou časování ventilů došlo ke střetu ventilů s písty a následné destrukci ventilů, což způsobilo nepojízdnost vozidla. 4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že jestliže vozidlo trpělo konstrukční vadou, která se projevila až po převodu vlastnického práva na žalobce, v jejímž důsledku se vozidlo stalo nepojízdným, poskytl žalovaný žalobci vadné plnění zakládající podstatné porušení kupní smlouvy, neboť vozidlo nebylo vhodné pro obvyklý účel použití. Soud prvního stupně přitom posoudil jako nedůvodnou námitku žalovaného, že žalobce tuto vadu žalovanému nevytknul, neboť k projevu této závady došlo bez předchozích průvodních příznaků a bylo ji možné zjistit až rozebráním celého motoru. Současně nebylo povinností žalobce tuto vadu v odstoupení od smlouvy popsat z technického hlediska, ale postačilo uvést, že vozidlo má vadu, případně, jak se tato vada projevuje. Žalobce tak dle soudu prvního stupně oprávněně [podle § 2106 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“] od kupní smlouvy odstoupil, čímž dle § 2005 o. z. došlo k zániku práv a povinností stran z této smlouvy a dle § 2991 odst. 2 a § 3000 o. z. vznikla stranám povinnost vydat si vzájemně poskytnutá plnění. 5. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na zaplacení částky 143 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla zn. XY, RZ XY, VIN XY, se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladu řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování doplnil skutkový stav o zjištění, že dle kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2018 činil nájezd vozidla 188 000 kilometrů. Při nájezdu vozidla 189 185 kilometrů byla v paměti vozidla zaznamenána vada („snímač klepání příliš velký signál“), přičemž diagnostika v autorizovaném servisu byla provedena dne 7. 6. 2018 při nájezdu 189 212 kilometrů. Při následném ohledání vozidla znalcem Ing. Miroslavem Tesařem činil stav tachometru 189 417 kilometrů. Ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Tesaře pak vzal odvolací soud za prokázané, že zanesení karbonem je typickou závadou u motoru 1.8 TSI, který byl součástí vozidla s tím, že s nejvyšší mírou technické pravděpodobnosti bude daný typ motoru při nájezdu 188 000 kilometrů zakarbonován a jeho činnost bude doprovázena zvýšenou spotřebou motorového oleje. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Janouška odvolací soud dále zjistil, že škubání vozidla nemělo žádnou vazbu ke konstrukční vadě, jež se projevila přeskočením rozvodového řetězu. 7. Při právním hodnocení věci odvolací soud zdůraznil, že předmětem koupě byla použitá věc a poukázal na to, že dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2281/2008, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3487/2015) lze považovat za vadu jen nedostatek takové vlastnosti, jenž neodpovídá míře používání a opotřebení věci, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá, a jejíž neexistence podstatně nesnižuje možnost využití věci k danému účelu. Na tomto základě odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem ke zjištění, že zvýšená karbonizace motoru a nedostatek tlaku oleje jsou typickými projevy opotřebení motoru vozidla odpovídající stáří a počtu najetých kilometrů vozidla a k tomu, že nepojízdnost vozidla byla způsobena přeskočením řetězu motoru, nebyly žalobcem uplatněné důvody v dopisu ze dne 10. 6. 2018 způsobilé odůvodnit odstoupení žalobce od kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2018. Tento závěr byl podle odvolacího soudu stvrzen i samotným jednáním žalobce, který po kontrole v autorizovaném servisu dne 7. 6. 2018 s vozidlem dále jezdil, aniž by směrem k žalovanému učinil jakékoliv kroky, přičemž stran závady zjištěné dne 10. 6. 2018 uvedl pouze, že se „rozsvítila kontrolka motoru“. Žalobcem uplatněné vady proto dle odvolacího soudu podstatně nesnižovaly užití věci k danému účelu a představovaly nepodstatné porušení smlouvy. Žalobce tak měl dle odvolacího soudu pouze nárok na uplatnění práv z vadného plnění dle § 2107 o. z. Podle odvolacího soudu přitom nebylo možné zkoumat, zda podstatnou vadou vozidla byla porucha na rozvodovém řetězu motoru, která způsobila nepojízdnost vozidla, neboť žalobce žalovanému existenci této vady v odstoupení od smlouvy ze dne 10. 6. 2018 nevytknul. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítl, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce v odstoupení od smlouvy ze dne 10. 6. 2018 dostatečně nespecifikoval, v čem spočívala vada vozidla. Odvolací soud se přitom dle žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2168/2007), ze které vyplývá, že ve výtce vad předmětu koupě postačí specifikovat, jak se vada projevuje, což dle svého názoru učinil tím, že v odstoupení od smlouvy uvedl, že „svítí kontrolka motoru a auto škube“. Tyto skutečnosti společně i se skutečností, že následně došlo k poruše na rozvodovém řetězu motoru vozidla, pak dle žalobce byly vnější projevy vady motoru vozidla spočívající v jeho zakarbování a zvýšené spotřebě motorového oleje. Dále žalobce namítl, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne