24 Cdo 1337/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1337/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 9. 2021 Spisová značka:24 Cdo 1337/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1337.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba určovací Smlouva darovací Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 11. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3171/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1337/2021-487 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce R. J., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 11/56, proti žalovanému Š. S., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o určení neplatnosti darovací smlouvy, o určení vlastnictví k nemovitým věcem a vyklizení, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 414/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2020, č. j. 26 Co 125/2020-439, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. září 2019, č. j. 6 C 414/2015-308, ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2019, č. j. 6 C 414/2015-320, zamítl žaloby, jimiž se žalobce domáhal jednak určení, že označená darovací smlouva je neplatná, dále určení, že vlastnicí označených nemovitostí byla ke dni (své smrti) 8. března 2015 zůstavitelka J. J., r. č. XY, posledně bytem v XY (dále již „zůstavitelka“), a dále vyklizení žalovaného z označených nemovitostí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V případě žaloby o určení neplatnosti darovací smlouvy soud prvního stupně neshledal žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobu o určení vlastnického práva zůstavitelky k předmětnému nemovitému majetku soud prvního stupně zamítl, neboť po provedeném řízení „dospěl k závěru, že úkon zůstavitelky spočívající v uzavření předmětné darovací smlouvy z 2. 2. 2011 byl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, že zůstavitelka v době jeho učinění měla k jeho učinění způsobilost a že nejednala v duševní poruše, která by ji činila k tomu právnímu úkonu neschopnou, a že nebylo shledáno, že by šlo o úkon příčící se dobrým mravům, a proto šlo o úkon platný, a žalovaný tudíž na základě dané darovací smlouvy skutečně nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví.“ Soud prvního stupně „dále posuzoval také skutečnost, zda zůstavitelka někdy projevila vůli směřující k vrácení předmětných nemovitostí a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, resp. zůstavitelka nikdy neudělala nic, co by přímo směřovalo ke zrušení, k vrácení daru. K tvrzení žalobce, že došlo k odvolání daru pro nevděk, a to žalobcem jako dědicem zůstavitelky, a to tak, že tento projev vůle byl obsažen v žalobě v předmětné věci, je třeba uvést, že takovýto projev vůle nikdy učiněn žalobcem nebyl…“ Ohledně zdravotního stavu zůstavitelky v době uzavření předmětné darovací smlouvy soud prvního stupně vycházel ze tří znaleckých posudků, přičemž při hodnocení důkazů primárně vyšel z revizního znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem – Národním ústavem duševního zdraví se sídlem v Klecanech, který reflektoval i předchozí dva znalecké posudky. Z revizního znaleckého posudku soud prvního stupně vzal za zjištěné, že: „zůstavitelka byla v době okolo 2. 2. 2011 schopna rozpoznat význam smlouvy o darování, byla schopna posoudit jeho následky, ovládat své jednání, byla schopna projevovat svou skutečnou a svobodnou vůli, přičemž znaleckým ústavem nebyly shledány žádné argumenty, které by svědčily proti tomuto závěru. S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že zůstavitelka byla v době okolo 2. 2. 2021 způsobilá k jednání, které spočívá v uzavření darovací smlouvy a převodu předmětných nemovitostí.“ V důsledku shora učiněného právního závěru soud prvního stupně rovněž zamítl žalobu o vyklizení žalovaného z předmětných nemovitostí. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. září 2020, č. j. 26 Co 125/2020-439, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. A II. potvrdil, ve výroku III. o náhradě nákladů státu jej změnil způsobem vyloženým ve výroku III. a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud v řízení doplnil dokazování znaleckým posudkem PhDr. Karla Netíka, CSc., který byl zpracován k zadání a na základě podkladů předložených žalobcem, a dále výpověďmi uvedeného znalce a P. P., a na základě provedeného řízení přisvědčil právnímu posouzení věci soudem prvního stupně. Ohledně určení neplatnosti darovací smlouvy odvolací soud vyložil, že na této určovací žalobě žalobce nemá naléhavý právní zájem, neboť právní otázka, zda darovací smlouva je či není platným právním úkonem, za této situace (při současném podání žaloby o určení vlastnictví zůstavitelky k nemovitostem ke dni jejího úmrtí) představuje vyřešení předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda zůstavitelka byla či nebyla ke dni své smrti vlastnicí těchto nemovitostí. Jako nedůvodná byla rovněž shledána žaloba o určení vlastnictví zůstavitelky k předmětným nemovitostem. Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, současně z provedeného důkazu znaleckým posudkem PhDr. Karla Netíka, CSc. a z jeho výslechu neučinil – a v odůvodnění svého rozsudku vyložil též, proč - žádná skutková zjištění, jež by zcela nebo zčásti změnila skutkové poměry zjištěné soudem prvního stupně. „Naopak z výpovědi svědka P. (psychiatra, který měl v péči zůstavitelku od 16. prosince 2004, od smrti jejího manžela) vyplynulo, že u posuzované nepozoroval žádné natolik podstatné duševní známky v inkriminovaném období, které by vyžadovaly podrobné vyšetření či zkoumání zůstavitelky, tato nebyla odeslána k takovémuto vyšetření ani praktickým lékařem ani rodinou.“ Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že se soud prvního stupně nezabýval zkoumáním rodinných vazeb zůstavitelky k rodině žalobce a žalovaného. V tomto směru odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku s odkazem na závěry soudu prvního stupně vyložil, že: „vztahy mezi žalobcem a matkou (zůstavitelkou) byly minimálně napjaté, když od roku 2006 po smrti otce žalobce docházelo mezi žalobcem a matkou k neshodám, zejména v rámci pozůstalostního řízení po otci a tyto vedly až k podání žalob proti matce. V letech 2011-2014 nebyl žalobce s matkou v kontaktu vůbec a žalobce matce odmítl aktivní či vlastní pomoc v době, kdy se na něj obrátila po uzavření předmětné darovací smlouvy. Aktivně se začal žalobce o majetkové vztahy i matku zajímat opět až v roce 2014, znemožnil žalovanému přístup do bytu matky a podal proti žalovanému trestní oznámení. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný se se zůstavitelkou před uzavřením darovací smlouvy pravidelně nestýkal. Kontakty se zůstavitelkou měla jeho matka, resp. rodiče. Darovací smlouvou se ale zavázal k péči o zůstavitelku a tuto péči jí nepochybně věnoval, ať už v podobě návštěv, dopravy k lékaři či osobní péčí v době její nemoci.“ Odvolací soud dále přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce samotnou žalobou neučinil hmotněprávní úkon odvolání daru pro nevděk, jehož by se domáhal po žalovaném, v důsledku čehož se ani odvolací soud splněním podmínek pro odvolání daru včetně tvrzeného rozporu s dobrými mravy nezabýval. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, a to do všech jeho tří výroků. Dovolání žalobce proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby o určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy, a dále ohledně zamítnutí žaloby o vyklizení předmětných nemovitostí, neobsahuje žádnou dovolací argumentaci (dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. ani vymezený předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 ve vztahu k § 237 o. s. ř.), v důsledku čehož bylo Nejvyššímu soud zapovězeno se vůbec zabývat otázkou přípustnosti dovolání v uvedeném rozsahu. Dovolání žalobce proti nákladovým výrokům je zase ve smyslu § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné. Dovolání žalobce proti zbývající části meritorního výroku I. rozsudku odvolacího soudu, tj. směřující proti meritornímu výroku o potvrzení roz