24 Cdo 454/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 454/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 5. 2024 Spisová značka:24 Cdo 454/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.454.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vklad do katastru nemovitostí Katastr nemovitostí Právní moc rozhodnutí Závaznost rozsudku Dotčené předpisy:§ 17 odst. 4 předpisu č. 256/2013 Sb. § 101 odst. 2 písm. e) předpisu č. 40/2009 Sb. § 42 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.08.2024III.ÚS 2202/24 Lucie Dolanská Bányaiová vyhověno<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost21. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 454/2024-95 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, územní pracoviště v Brně, Příkop č. 11, IČO 69794111, za účasti M. M., zastoupené JUDr. Tomášem Hofrichterem, advokátem se sídlem v Brně, Josefská č. 504/8, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 1/2023, o dovolání účastnice M. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2023, č. j. 1 Co 19/2023-67, takto: I. Dovolání účastnice M. M. se zamítá. II. Účastnice M. M. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně podala dne 5. 4. 2022 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY návrh, kterým se domáhala, aby byl na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, jímž bylo vysloveno podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 trestního řádu a ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákona zabrání pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domku č. XY v kat. úz. XY, povolen v její prospěch vklad vlastnického práva k této nemovité věci. 2. Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 12. 1. 2023, č. j. XY, návrh žalobkyně na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dovodil, že „nebylo naplněno“ ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Účastnice M. M. totiž nebyla v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, „vůbec zmíněna“ a „fakticky s ní vůbec nebylo jednáno jako s osobou zúčastněnou na řízení“ ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu. Vzhledem k tomu, že o zabrání věci rozhodl v trestním řízení teprve odvolací soud, který s ní vůbec nejednal, účastnice nemohla „žádným způsobem hájit a uplatňovat svá ústavně zaručená práva“, a že jí byla „upřena jakákoliv možnost obrany proti rozsudku krajského soudu, dospěl Katastrální úřad k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, není vůči účastnici M. M. závazný, a že proto nemůže být podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. 3. Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 26. 1. 2023 se žalobkyně domáhala, aby jejímu návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo vyhověno. Uvedla, že závaznost rozhodnutí vyplývá z „nabytí tzv. materiální právní moci“ a že nabytí právní moci u „trestních rozsudků“ upravuje ustanovení § 139 trestního řádu a její účinky „jsou vůči účastníkům trestního řízení nezpochybnitelné“. V projednávané věci byla účastnice M. M. osobou zúčastněnou na trestním řízení ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu, což platí bez ohledu na to, zda během řízení došlo k porušení jejích procesních práv a že nemohla ovlivnit pro ni nepříznivý výsledek trestního řízení. Podle názoru žalobkyně je katastrální úřad pouze „evidenčním orgánem, jehož činnost se v rámci vkladového řízení omezuje na přezkum listin ve smyslu ustanovení § 17 katastrálního zákona, a není oprávněn přezkoumávat „předcházející řízení před orgánem veřejné moci“. Pro řízení o povolení vkladu podle katastrálního zákona je proto „lhostejno, zda v trestním řízení, které vyústilo ve vydání rozsudku, jež má být vkladovou listinou, došlo případně k určitým procesním vadám“; je „věcí účastníka domoci se jejich nápravy v rámci předmětného řízení“ (třeba i podáním ústavní stížnosti), a orgánům rozhodujícím ve vkladovém řízení nepřísluší „odvolávat se na tuto skutečnost při posuzování vkladuschopnosti listiny“. 4. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. 35 C 1/2023-48, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit účastnici M. M. na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Hofrichtera. Dovodil nejprve, že při rozhodování o zabrání věci podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku je vlastník věci „zúčastněnou osobou“ ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu, a že proto mu musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil (může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů a má i řadu dalších procesních oprávnění); kdyby nebyla dodržena veškerá práva uvedená v ustanovení § 42 trestního řádu nebo kdyby bylo vlastníku zabraných věcí odepřeno uplatňování jeho procesních práv, šlo by o postup odporující „ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. Čl. 36 odst. 1 Listiny“. Nicméně, katastrální úřady a ani „civilní soudy“ nejsou kompetentní k přezkumu případných vad pravomocně skončených trestních řízení a případné procesní vady trestního řízení, včetně zásahů do ústavně zaručených práv, lze řešit jen „napadením rozhodnutí o zabrání věci u takového orgánu, který má kompetenci k jeho přezkumu a zrušení“. Soud prvního stupně současně uvedl, že „trestní rozhodnutí o zabrání věci“ nebylo účastnici M. M. (jako osobě zúčastněné na trestním řízení) dosud doručeno, a dospěl k závěru, že - s ohledem na potřebu jeho doručení vyplývající z ustanovení § 130 odst. 1 věty první, případně i § 130 odst. 3 trestního řádu - není jeho výrok vůči účastnici M. M. pravomocný a závazný. Nebyla tedy - ke dni podání návrhu na vklad - splněna „vkladová podmínka“ uvedená v ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona. 5. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 1 Co 19/2023-67, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „se povoluje vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí k pozemku „parc. č.“ (správně parc. č. st.) XY o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, v kat. území XY, „zapsané na LV č. XY pro k. ú. a obec XY“, s tím, že se tímto rozhodnutím nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY ze dne 12. 1. 2023, č. j. XY, a rozhodl, že účastnice M. M. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 900 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč. Dovodil nejprve, že podle ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu je rozsudek pravomocný a zásadně i vykonatelný, jestliže zákon proti němu nepřipouští odvolání, a že takovým rozsudkem je rovněž rozsudek odvolacího soudu; tyto rozsudky nabývají právní moci dnem vyhlášení, aniž by bylo zapotřebí, aby byly též doručeny. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona se pro vklad vlastnického práva - je-li podkladovou listinou rozhodnutí soudu - zkoumá, zda „splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru“ a zda je rozhodnutí závazné „i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno“, a že správní orgány a ani „civilní soudy“ nejsou „kompetentní k přezkumu případných vad pravomocně ukončeného trestního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, je „rozhodnutím, proti němuž zákon nepřipouští řádné opravné prostředky“, a že tedy nabylo právní moci „již jeho vyhlášením bez ohledu na to, že účastnice nebyla v rozporu se zákonem účastnicí řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo“. Předpoklady pro vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona tedy byly splněny. 6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala účastnice M. M. dovolání, a to - jak vyplývá z jeho obsahu - do výroku o věci samé. Namítá, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, „ nemohl dosud nabýt právní moci, neboť účastnice